"Našli moji rádcové? Nenašli!" + VIDEO

Začátkem března počasí docela přálo, rozhodli jsme se v sestavě já, Jeňa a Martin vypravit na místo, které jsme měli už delší dobu v merku. Jednalo se o bývalou sudetskou hospodu v kopcích, o které ví jen pár místních a to ještě jen zhruba. Hospoda je v naší vesnici a kdysi jsem tam vyběhl sám na malý průzkum - tehda ještě s acéčkem - no padlo pár říšských pfeniků, v samotném stavení jsem se příliš neangažoval vzhledem k množství železných signálů - což se mi mělo stát později osudným :D

Na tentokrát jsme naplánovali podrobnější průzkum - já se těšil na smeťáček, ve kterém se budu rochnit - vzbuzoval opravdu velké očekávání - leč později se ukázalo že marně :) Dorazili jsme tedy na místo - tentokrát autem, jelikož zdejší kopce bývají opravdu infarktové a většinou po jejich zdolání už nemáte chuť žít, natož hledat :)

Pro začátek jsme prozkoumali okolí, abychom se postupně dopracovali k cíli naší výpravy. Já začal odkrývat smeťáček s vidinou pěkné skleničky či odznáčku a Martin s Jeňou šmejdili okolo. Po asi hodině bezvýsledného prozkoumávání smeťáčku - samé střepy, zbytky krásných pivních sklenic, hrnků a nádobí došel Martin, že to nevypadá dobře - rovněž nic nenašel, pouze pěknou modrou dózu od šampónu (což jsme zjistili později po poradě s gůglem) dokonce se zbytky nějaké mazlavé hmoty. Dózu našel přímo vevnitř stavení zakrytou kamenem - v podstatě to byla snad jediná zachovaná věc ze skla, co jsme našli.

Ještě chvíli jsme se potulovali okolo a pak se rozhodli, že akci rozpustíme. Z ryze sentimentálních pohnutek jsem si vzal jako suvenýr nějaké to želízko, příbor a starou zavařovací sklenici a vypravili jsme se k domovu. Potud by se mohlo zdát, že akce skončila neslavně, jenže o 2 týdny později mi volá Jeňa, že z té skleničky od šampónu se jaksi ta mazlavá hmota částečně odpařila a to, co jsme považovali za zbytek šamponu, byl ve skutečnosti pakl říšských marek stočených do ruličky a pravděpodobně zalitý v něčem, co mělo bankovky chránit před vlhkostí - leč marně. Sklenice byla nabitá říškými markami bohužel již v docela tristním stavu, nicméně radost obrovská - přece jen se člověk zamyslí nad osudem dotyčného člověka, který to tam ve spěchu schoval, abychom to o 70 let později objevili jako němého svědka událostí roku 1945.

Tímto bych chtěl pozdravit kamarády Jeňu a Marťase a ještě jednou jim pogratulovat - máte štěstí pacholci :D - víme, že? ;)

Na závěr malé video - spíše pro pobavení ;). Tak ať to pípá synci.
Ave džarda

 Autor: džarda