Něco k náboji 7,62x39 vz. 43 s fosfátovanou střelou

Úryvek z knihy: Karol Smatana - Zabudnutá munička na Považí

Výroba nábojů v letech 1966-1969 str. 286

ČSLA požadovala ověření možnosti rozběhu záložní – nouzové výroby nábojů 7,62x39 vz. 43 a 7,62x54R vz. 59. K realizaci požadavku došlo v letech 1966 – 1969, kdy v náhradních prostorech na NZ – lince (NZ nutné zásoby) byla zkušebně spuštěna výroba těchto nábojů. Zvládnutím rozběhu výroby se přistoupilo i ke splnění požadavku na ověření výroby simulující nedostatek barevných kovů.

Řešení úkolu začalo v roce 1966 zvládnutím výroby náboje 7,62x39 vz. 43, který nebyl v předcházejícím období součástí výrobního programu, jednalo se o „nový“ náboj, jehož výrobní dokumentace a vzorové přípravky potřebné k výrobě byly dodány z Vlašimi. Technologie tahu nábojnice z hlubokotažné oceli byla zvládnuta v krátkém čase bez problémů. Ani výroba střely s ocelovým jádrem nebyla problematická. V náhradních prostorách výroby však nebylo technologické zařízení na lakování nábojnice, problém byl řešen dvojitým fosfátováním jejího povrchu. Vzhledem na řešení úkolu simulování nedostatku barevných kovů byl ocelový plášť střely rovněž povrchově fosfátovaný.

Do nábojnice hmotnosti 7,2 g byla osazena černěná zápalka typu Beran průměru 5,5 mm a laborovaný Nctp hmotnosti 1,42 g. Střela s ocelovým jádrem má hmotnost 7,78 g.

Náboje označené rokem výroby 1966 mají střelu v nábojnici zpevněnou tříbodovým čelisťovým škrcením, náboje z let 1967, 1968 a 1969 mají okraj ústí nábojnice hladce zakroužkovaný.

V roce 1968 byla pokusně zpracovaná série náboje se svítící střelou. Střely byly dodané z Vlašimi, mají tedy klasickou konstrukci s pláštěm plátovaným tombakem. Hroty střel jsou lakované do cca 8 mm zeleným lakem.



Něco dodatkem
Vezmeme-li v úvahu, kolik střeliva bylo vyrobeno v letech od zavedení samopalu vz. 58 až do dnešních dob, anebo do roku 1989 takřka výhradně ve Vlašimi, je tato akce jen malým smítkem a proto tohoto provedení náboje vz 43 není nadbytek. Osud tomu chtěl, že jsem v té době v Povážských strojírnách vykonával výrobní praxi v civilním sektoru, ale podařilo se mi do této haly i když jen na okraj proniknout k bednám se zmetky. Vzorky, které jsem tam „odebral“ jsem však již někde zašantročil. O pravém stavu toho, co jsem tehdy koutkem oka zahlédl, jsem se dočetl až z citované knihy. Akce podobného charakteru – fosfátovaná střela proběhla zcela určitě i v Blanických strojírnách Vlašim, o čemž svědčí hmatatelný důkaz, náboj značený bxn. Oba kousky ve své sbírce mám.

Tento příspěvek uvádím s ohledem na diskusi, která zde před časem proběhla právě o náboji s fosfátovanou střelou, jíž jsem se zúčastnil. Tolik pro sběratele nábojů, pro které je tato informace nová.



Strojař