Něco málo od začátku roku

Zdravím všechny díry zahrabávající Mrcasníky.
Ale jak jsem teď v lesích viděl, tak jich asi moc nebude. Počasí zatím vypadalo stále spíš jak na jaře než v půlce zimy, a tak jsem vyrazil znovu na místa, kde se mi už párkrát zadařilo. Při prvním mrcasení jsem si s několika přáteli vyšel, jen tak na pohodu, podívat se na starý les, , jinýma očima“ a dopadlo to nad očekávání dobře.

Nejdřív se hned ráno zadařilo Martinovi, který zahlásil nález IDéčka. Bylo prázdné a stav taky zrovna nic moc, ale i prázdná známka je lepší než drátem do oka a nenajde se každý den. První objev nás docela naladil a tak jsme s nadějí prohledávali okolní terén. Po chvíli nadšeně volá i kolega Pavel, že má další známku. Byla jeho první, a tak adrenalin vyskočil pořádně vysoko. Bohužel se po lehkém očištění ukázalo, že je taky prázdná.
A to už mám pěkný signál pod cívkou i já. Modlím se k Velkému Mrcasovi, ať je to známka a pokud možno značená. Moje prosby byly z části vyslyšeny. Je to jen půlka, ale ražená a ke všemu kódovka s nízkým číslem! O kousek dál je čtvrtka další prázdné známky. Máme teda dohromady pěknou kolekci. Čtvrt, půl, tři čtvrtě a celá! Pak už jen zapalovač, pár knoflíků, nějaké pfeniky a háček.
Kluci už mají dost a odjíždějí na oběd, ale já ještě zůstávám. Asi po hodině mám další zinkové IDéčko. Prázdné!!! Vůbec mi to ale nevadí a z prvního hledání v novém roce odjíždím víc než spokojen. Doma jsem hned zasedl ke Googlu, abych se pokusil rozkódovat tu půlku. Tady jsem trochu nepochodil. Jesli je číslo na známce (62671)číslem polní pošty, tak by se mělo jednat o  LS Abteilung der Luftwaffe 55 - teda Luftschutz. To nedává příliš smysl. Proč by zrovna Luftchutz používal kódovanou známku? Jeden zkušenější kolega mi napsal, že by mohlo jít o číslo mobilizačního místa (?) a v tom případě by to byl Stab I. / KG 27. Polní letiště bylo nedaleko a tak je možné všechno. Poradí mi s tím někdo?
Následující den zabodoval na tomtéž místě Zdenda. Jeho známka byla zase, jak jinak, než prázdná!

Na další hledání jsem zabrousil do jednoho rusolágru, kterých je v okolí hned několik. V prvním se mi povedlo vyškrábnout helmu po Ivanovi, pár jezdeckých ostruh, druhou půlku hliníkového hřebenu (ta první půlka se našla s laufem na DP27 už v srpnu) a trochu německých drobností, většinou ve stavu totálně po smrti.
Druhý rusolágr vydal dva stříbrné přívěsky k hodinkám, příborový nůž (vše patrně ztracená nebo odhozená kořist), malý knoflík s hvězdou, límcový odznáček pěchoty a čištění na Mosina (snad nejběžnější artefakt po Rusech, hned po náboji 7,62mm Tokarev).
Poslední rusolágr mě překvapil jen zlomenou postříbřenou lžičkou – jediným úlovkem za celý den. Nejzajímavější věci jsem ale kopnul se svojí foxteriéří kámoškou, která mi k nelibosti manželky pomáhá vytrvale hrabat a podle toho taky z každé výpravy vypadá. Bílý andílek se změní v chlupaté mokré a zablácené cosi, z kterého padá jen hlína a mravenci. Dá mi potom dost práce uvést ji do původního stavu. Ale hlavní je, že je venku se mnou šťastná.
První nález se podařil uprostřed lesa, dost daleko od prvního rusolágru. Tedy v místě kde teoreticky nemělo být nic. Nejprve jsem kopnul něco, co vypadalo jako rozpláclá půlka puškové nábojnice se zbytky střelného prachu a kus jakési překližky. Domů jsem vzal jen tu nábojnici. Až tam mi doteklo, že se patrně jedná o výukovou pomůcku – srovnávací školní řez nábojem Mauser.

Tak jsem hned druhý den mazal do lesa zpátky pro tu lepenku. Po vysušení a vyčištění bylo vidět, že na ní byly uchyceny dva řezy a na každé straně popisek pod plexisklem, z kterého zbyly jen střípky pod rezatými šroubky. Na místě se mi podařilo dohledat ještě seřízlou olověnou střelu s tenkým měděným pláštěm. Protože původní hilzna byla dost poškozená, rozhodl jsem se pro lehkou rekonstrukci pomocí nově rozříznuté kopané nábojnice a dolepením prachové náplně. Jak se to povedlo, posuďte sami.

Další zajímavé místo byl kraj dost frekventované staré cesty. Bylo zde nedávno už kopáno a vedle nezahrabaných děr se válely alobaly, dráty, konzervy, pivní víčka a mnoho jiného bordelu. Osobně takový přístup nechápu, vyhrabat díru a bordel hodit vedle nebo zpátky a za pár dní ho najít podruhé a po čase potřetí, popáté… Z četnosti děr bylo evidentní, že zde někdo cosi našel a dohledával. Tak jsem se do místa zakousl. Pečlivě jsem kopal každý signál a vše vykopané dával do plastového pytle. Postupně jsem odtud odvezl tři, plné povrchového bordelu a vytrvalost se začala vyplácet. Pod kelímky od Termixů odpočívaly ty správné věci. Podařilo se mi najít dvě rozlámané kokardy LW, další háčky na sako, víčko od polní lahve (značené ESB 36), racka z límcového hodnostního označení, kropenaté a celtové knoflíky, části plynové masky, válečné mince a patrony. Pod střepy drátěného skla na mě z hlíny vykouklo malé letadélko WHW Junkers Ju 57 Stuka. Radost byla veliká, i když nemá vrtuli. Konečně něco, co není úplně na marast.

I když se z každého hledání vracím jen s hubeným výsledkem a stavy nalezených věcí nejsou nic moc, jsou pro mě ty nálezy v kontextu místa a doby zajímavé a dělají mi radost. Vždyť nemusí vždy pršet, někdy stačí, když jen vytrvale kape. Kdyby zbytek roku pokračoval stejně, tak bych byl docela spokojený. Přeji všem díry zahrabávajícím mrcasníkům mnoho zdaru v jejich počínání.