Nejlepší den

Zdravím příznivce tohoto koníčku!
Během krátké dovolené jsem se ocitl v situaci, kdy si žena potřebovala něco vyřídit a já měl chvilku čas. Les byl nedaleko, tak jsem šel ze zvyku prohledávat terén, dělám to vždy, když je možnost. Sotva jsem zrychleným tempem prošel krajem lesa s výskytem podpapíráků, ozval se signál připomínající spíše lepší alobal, tak jsem to místo lehce podryl, překlopil, zašmátral dohledávačkou, ale ještě se mi ozval zvuk hlouběji z nitra země, tak jsem tam zapátral menší lopatkou a v hlíně co jsem vyndal mi dohledávačka přesně určila hrudku, či spíše něco, obalené lesní půdou. Aha, říkám si, přívěšek nejspíš. Byl. Po setření vrstvičky na mě vykoukl žlutý, lesklý kov. Teda radost jsem měl jako malé dítě, protože jednou jsem si už myslel, že jsem našel prstýnek ze zlata, ale pak se ukázalo, že to zlato není. Ale tady nebylo pochyb. Čtyři a půl roku hledání a přišel první goldík. Sláva, nazdar, hosana. To je můj nejlepší den, no jasně, o tom není pochyb. Raduj se, dokud ti to vydrží, to se ti nepovede každý den. Co na tom, že má někdo plné platíčko zlatých snubáků, řetízků a kdoví čeho ještě, tohle je TVŮJ nález. Tak díky Velký Mrcasi.
Dalších pár desítek metrů pozorně skenuji, ale ozvaly se asi dva signály, drobnosti do šrotu, jinak plechovky, víčka... Je načase otočit k autu, les dal, co měl, žena bude končit, pojedu pro ní. Cestou zpět vybírám místa, kde má cívka bude klást menší odpor trávě, borůvčí, klacíkům, ale stejně někdy přejedu "tužší" místo, jako třeba tady, a hele to je signál jako prázdná nábojnice. Tak se na to podívám. Ach jo, kořen. Tak tam opatrně dlabu lopatičkou a prstem a střídavě zjišťuji pozici zdroje signálu, člověk nikdy neví. Potom vyndavám hrst hlíny a signál jde z ní, dobře konečně je to venku! Rozhrnu hlínu v ruce a vykouklo na mne kolečko zase obalené vrstvičkou hlíny, ale už je mi jasné, že měď to není. Opatrně setřu prstem co jde a trochu se mi ukázal reliéf, že by pražský groš? Ne mince je pootočená, tak teď je rovně, a tohle musí být madonka, no jasně! Co na tom, že je trochu prohnutá jak na ní tlačil kořen! Hlavně, že jí nezpracovala radlice. Radost se násobí, když z díry vyndavám postupně ještě dalších pět mincí, sice menších, ale také stříbrných. Pro mne, který když už našel stříbrnou minci, tak jen jednu v daném místě a nikdy dvě v jednom dnu, neskutečná věc. Tak teď dal les vše. Nebo ne? Zahrabávám díru, ještě přejíždím detektorem, mám telefon, přijeď už pro mne, tady začíná pršet, tak balím a jedu pro ženu. Takovouhle půlhodinu jsem s detektorem ještě nezažil.
Druhý den beru detektor, ale říkám si, že toho štěstí bylo hodně, tak jestli mám dneska taky na něco nárok. Prohledal jsem pěkný kus lesa, ale našel jsem jen ve 30 cm měděnou minci po smrti, zřejmě krejcar MT, pak něco, co byl kdysi malý kapesní nožík, hliníkové víčko vývěvy, spojovací pochromovanou část sprchové hadice k baterii... Tak si říkám, že půjdu k místu včerejšího nálezu. Sice nevím proč, když jsem to tam včera prohledal i okolo... Nojo, jenže ho ne a ne najít. To není možný, vždyť jsem v těch místech, tak chodím sem a tam, tam a sem, až ho najednou vidím, ale je úplně jinde, než včera :-) je to zvláštní, jak nám mozek zkresluje informace, prostě jsem si to z předchozího dne pamatoval jinak, ale hlavně, že jsem tu. Po nočním vydatném dešti je totiž všude mokro. Je to zbytečné, včera jsem to dělal, ale ještě jednou přejíždím detektorem místo nálezu. Ozývá se nesmělý slabý signál a já se usmívám, protože vím, že jsem udělal dobře, že jsem se na tohle místo vrátil, a nenechal v zemi pod kořenem sirotečka, kterého následně vydlabávám opatrně zpod kořenu. Alespoň dneska můžu udělat fotku, včera jsem foťák neměl s sebou. Následuje nezbytné a důsledné prohledání okolí, které už ale nic nepřináší, ale to vůbec nevadí, protože včerejšek byl opravdu zatím nejlepší a dnešek to dotvrdil... Všechny díry mnou udělané byly samozřejmě jako vždy zahrabané.
První fotky jsou mince neočistěné, pak omyté vodou mezi prsty, a potom už vše po očistě. Všem přeji podobné a lepší zážitky.
2h1896