Největší zlatý poklady Vikingů nalezený v Dánsku

Dva členové Dánského hledačského klubu „Team rainbow power“ přijali naše pozvání do Prahy a tak jsme využili této výjimečné příležitosti, abychom se s nimi setkali. Marie Aagaard Larsen, Kristen Dreiøe a Poul Nørgaard Pedersen nalezli společně v minulém roce největší zlatý vikingský poklad jaký kdy byl v Dánsku nalezen. Jeho první část pokladu vážila neuvěřitelných 900 gramů zlata a stříbra. Ve středu 6. 6. 2017 se nám naskytla jedinečná možnost pozvat Marii s Kristenem na archeologický průzkum kde detektorovou prospekci zajišťovali členové našeho spolku Archeus DW. Oba byli z této možnosti velmi nadšení jak dokládá například fotografie nálezu části spony s vinutím, kterou nalezl Kristen a splnil si tak další ze svých hledačských snů.

Kromě toho zmíněného hledání se nám podařilo domluvit rozhovor v zítřejším (7. 7. 2017) vysílání České televize na ČT 1 a ČT 24 od 8:35, kde Marie s Kristenem pohoří o svém neuvěřitelném nálezu zlatého vikingského pokladu. Rozhovoru se bude účastnit i náš kolega Miroslav UC Kratochvíl.

Abychom vám jejich exklusivní nález co nejvíce přiblížili, přinášíme článek, který vznikl exklusivně pro časopis Detektor revue. Pokračování článku po dohledávce místa nálezu vyšlo v Detektor revue 1/2017. Další vydání Detektor revue 3/2017 bude expedováno od 10. 7. 2017. Jejich nález dokládá svou jedinečnost v mnoha aspektech. Jedním z nich je samozřejmě jeho unikátnost, ale také zároveň skvělý přístup nálezců a skvěle fungující dánský systém, který si váží poctivých detektorářů. Bylo by skvělé, kdyby si nejen z toho případu vzal příklad náš stát, ale samozřejmě i my detektoráři, aby bylo co nejlépe přistupováno k ochraně našeho společného kulturního dědictví, které pomáháme s našimi detektory objevovat.

Poklad na konci duhy

Marie Aagaard Larsenová je jedním ze tří členů dánského hledačského klubu „Team Rainbow Power“, kterým se letos v létě splnil velký sen: nalezli největší poklad s vikingským zlatem v historii této severské země. O tomto výjimečném dni ve svém hledačském životě, ale nejen o něm, poskytla Detektor revue exkluzivní rozhovor.



Jak došlo k tak mimořádnému nálezu?
Vybrali jsme si pole, které se nám dlouho líbilo, ale nejdříve jsme samozřejmě šli za majitelem pozemku, představili jsme mu naši skupinu amatérských archeologů Team Rainbow Power a zeptali se ho, zda můžeme na jeho poli hledat. Byl pro a my jsme tam už za několik dní narazili na poklad.

Proč jste si vybrali právě toto místo?
Není daleko od našeho bydliště a určité indicie nasvědčovaly tomu, že by se zde mohlo něco zajímavého nalézt. Už v roce 1911 zde našel rolník zlatý, 67 gramů těžký řetěz. Přesné místo nálezu je zatím tajné, bude tam pokračovat výzkum.

A jak proběhl ten šťastný den?
Byl to horký letní den, uplynulo sotva deset minut, co jsme začali hledat, když Poulův Deus krásně zapípal a on vytáhl z hlíny první skvělý nález: zlatý náramek. Sotva jsme se vzpamatovali z radosti – uběhlo tak patnáct minut – našli jsem další náramek. A pak přišly další... celkem šest zlatých a jeden stříbrný artefakt. Jakmile jsme měli v rukou první tři náramky, hned jsme je vyfotili a poslali snímky do muzea Sønderskov v nedalekém městě Brørup. Archeolog a kurátor muzea Lars Grundvad, který má v muzeu na starosti detektorové nálezy, vzápětí dorazil na místo.

Co jste si pomysleli, když jste drželi v ruce vikingské zlato?
Panebože, takové štěstí. Už když jsme našli ten první náramek, cítili jsme se, jako bychom našli zlato na konci duhy, když jsme pak našli ty další, bylo to už neskutečné.

Uvědomovali jste si hned, o jak výjimečný nález půjde?
Bylo to pro nás šokující. Když jsme poslali fotky nálezů do muzea, Lars Grundvad nám řekl: Právě píšete jednu kapitolu dánské archeologie.

Co o svém nálezu víte?
Víme, že předměty jsou z vikingského období, byly vyrobeny v Dánsku v 10. století, že zlaté šperky jsou z 22karátového zlata a jsou dekorovány v jellingském stylu a že patřily někomu z absolutní špičky vikingské šlechty.

Už jste někdy něco takového zažili?
Nikdy a myslím, že asi už sotva kdy zažijeme. Ta radost a štěstí z nálezu něčeho tak výjimečného a pro nás nového by se snad dala srovnat jen s pocity, když přijde na svět dítě.

Budete dál tuto lokalitu prohledávat?
Právě teď tam jít nemůžeme, pole je oseté a vzrostlé. Ale na podzim budeme moci zase začít hledat. Muzeum v Sønderskov teď shání peníze na další výzkum. Celkem jsme předali archeologům padesát archeologicky významných předmětů, které činí z tohoto místa pěkně „živou“ vikingskou lokalitu. Zlato a stříbro, které jsme našli, archeologové nepovažují za izolovaný poklad, ale spíše za doklad zvláštního strategického významu této lokality. Odborníci si myslí, že v příštích 15–20 letech zde budeme mít – pokud jde o hledání artefaktů souvisejících s historií Vikingů – hodně co dělat. To je pro nás samozřejmě fascinující perspektiva. Lokalita není daleko od místa, kde všichni žijeme – maximálně 15 minut autem. Navíc je tam místy písčitá půda, a tedy je to příjemné místo pro detektoring. Takže vyhlídky jsou skvělé.

Co se nyní děje s nálezy?
Převezme je Národní muzeum v Kodani, kde budou podrobeny analýze a zakonzervovány, ale doufáme, že si je ještě před tím budou moci místní prohlédnout vystavené v muzeu v Sønderskov.

Dostanete za svůj nález odměnu? Jak to v Dánsku v takových případech chodí?
Ano, dostaneme. Odměnu a její výši ovlivňují čtyři faktory: kulturně-historický význam nálezu, míra profesionality, s jakou s nálezy zacházíte (v žádném případě nečistit! ), zpracování nálezových okolností (např. přesné GPS souřadnice…), sběry druhotných nálezů, které doplňují pochopení nálezu v širším kontextu, ale v případě drahých kovů taky aktuální hodnota kovu na trhu a stupeň poškození artefaktu. Výši nálezného určí odborníci Národního muzea. Obvykle tento proces trvá dva až tři roky, ale v případě nálezů takového kalibru, jako je tento vikingský poklad, lze tento proces urychlit. Možná už se před Vánoci dozvíme, kdy dostaneme dárek.

Jaká je v Dánsku spolupráce hledačů a archeologů?
V Dánsku je obecně spolupráce hledačů s archeology velmi dobrá. Tak tomu bylo i v našem případě. Považujeme to za velmi šťastné a prospěšné, protože my vlastně usilujeme o to dodávat archeologii vstupy, které mohou změnit nebo potvrdit to, co víme o dávných civilizacích. Takže je to pro archeologii přínosem.

Jak je v Dánsku detektoring rozšířený?
První detektory se u nás začaly používat někdy v roce 1980. Zájem o tento koníček rychle roste. Když jsme se přihlásili do největší skupiny na Facebooku pro hledače v Dánsku, bylo tam asi 900 členů. Nyní se jejich počet blíží k 3500. Tak se to změnilo jen v průběhu jednoho a půl roku.

Jak jste se dostala tomuto koníčku?
K zájmu o historii mne přivedli rodiče, chodila jsem s nimi po muzeích a cítila jsem, že vystavené předměty nám vyprávějí příběhy minulých dob, že jsou jakousi časovou kapslí, která se dostane do budoucnosti a díky níž my můžeme nahlédnou do minulosti. Asi před rokem a půl jsem viděla u nás na poli detektoráře, zajímalo mne, jak se s detektorem pracuje, on mi ho na chvíli půjčil, abych si to vyzkoušela. Pak jsem si detektor půjčila, šli jsme s manželem na pole, on říkal, co je to za podivnou věc, ale nakonec ho to také chytlo, oba jsme si koupili detektor, přidal se k nám kamarád, který ho už měl, a to byl počátek našeho sdružení.

Jak jste přišli na ten zvláštní název svého klubu Team Rainbow Power?
Říkali jsme si, máme klub, chtělo by to i jméno a já mám ráda poetické věci a věci, z kterých vyzařuje pozitivní energie, snili jsme o pokladech a mne jednoho dne napadlo duha – přece na konci každé duhy je zlato.

Jaký je váš sen? Co byste ráda ještě našla?
Nyní sníme o tom, že jednou nalezneme vikingský meč. Naše dosavadní nálezy naznačují, že by to nemusel být sen nesplnitelný. Vždy je ale příjemné nalézt třeba arabské stříbrné dirhamy či římské zlaté mince. Právě teď s napětím čekám na výsledky analýzy Národního muzea, která má určit, zda bronzová figura, kterou jsem našla minulý rok, skutečně patřila příslušníkovi římské šlechty, nebo jde „jen“ o středověkou repliku. Myslím si totiž, že pro každého z nás je hlavní motivací získat ze země příběh. V tomto smyslu není tak důležité, zda je nález ze zlata, nebo z běžného kovu. Důležité je, jak nalezený artefakt podnítí vaši fantazii.

Ještě jednou gratulujeme, přejeme hodně dalších pěkných nálezů a splněných snů.
Děkuji za sebe i mé kolegy a přejeme všem čtenářům vašeho časopisu skvělé nálezy.

Depot bohatého Vikinga Mimořádný nález zlatého pokladu z vikingské éry se podařil trojici dánských hledačů ze sdružení amatérských archeologů „Team Rainbow Power“. Marie Aagaard Larsenová, Christian Nedergaard Dreiøe a Poul Nørgaard Pedersen vykopali poblíž obce Vejen na Jutském poloostrově šest zlatých a jeden stříbrný náramek z období kolem roku 900 n. l. o celkové váze 900 gramů (samotný stříbrný náramek váží 90 gramů). Předchozí „držitel rekordu“, zlatý poklad nalezený v roce 1859 ve Vester Vedsted v jihozápadním Jutsku – dva zlaté náhrdelníky, pět zlatých náramků, fragment zlatého řetízku, dva filigránské přívěsky a dva zlaté korálky, celkem dvanáct kousků, vážilo „pouhých“ 750 gramů. Váha šesti kousků z Vejen – 900 gramů – ukazuje, jak jsou tyto kousky zlata masivní. Kurátor dánského Národního muzea Peter Pentz a odborník na dobu Vikingů říká, že „nález jednoho takového náramku by byl mimořádný, najít jich sedm, to už je naprosto nepředstavitelná věc“. Na stejném poli byl v roce 1911 nalezen zlatý řetěz, a tak zlaté náramky byly s největší pravděpodobností součástí jednoho většího pokladu. „Není zas tak neobvyklé, “ říká Peter Pentz, „nalézt předměty ze stejného pokladu v různých dobách, někdy dokonce sto let po sobě. Poklady mohly být rozděleny a rozptýleny staletí trvající zemědělskou činností na široké území, a jelikož detektory kovů se začaly používat v Dánsku až počátkem 80. let, nebylo pravděpodobné, že by i při pečlivých archeologických výzkumech byly nalezeny všechny kovového artefakty z nějakého roztroušeného pokladu. “ Peter Pentz dodává, že stříbro bylo nejpoužívanějším kovem vikingského věku, což připomíná, jak je nález zlatého pokladu naprosto unikátní. Jeden ze zlatých náramků – stejně jako řetěz objevený v roce 1911 – je zdoben v tzv. stylu jelling, pojmenovaném podle archeologického naleziště Jelling v Dánsku. Tento styl je spojen především s elitou vikingské společnosti a vzhledem k bohatství nálezu byla oblast Vejen pravděpodobně domovem velice bohaté osoby vysokého postavení. Náramky by mohly být dárkem pro jeho spojence či odměnou nejvěrnějším mužům či to mohly být tzv. přísežné kroužky. Název těchto kroužků s otevřenými rameny a nálevkovitými konci pochází z počátku 19. st. , z doby, kdy se myslelo, že vysvětlení k jejich použití v pravěku se dá najít v islandských ságách: měly být používány při skládání přísahy před soudem. Přestože se později ukázalo, že nepocházejí z věku ság, pojmenování jim už zůstalo. Často jsou tyto „přísežné kroužky“ nejrůznějších tvarů zhotovené z bronzu či zlata nalézány jako obětiny uložené do země. Styl šperků také pomáhá poklad datovat, protože byly v módě po krátkou dobu od první poloviny 10. století až někdy do roku 1000 n. l. , kdy z archeologických nálezů mizí.