Několik nábojnic a něco k nim

Občas se ze objevují dotazy na nábojnice větších ráží, tak jsem se odhodlal sepsat toto malé vodítko v rozsahu odpovídajícím mé skromné sbírce se stručným komentářem a fotografií ke každému kousku. Pro ty zvídavé doplňuji, že se jedná kompletně o elaboráty nebo školní proveení. Pokud jsem se někde v komentáři dopustil nepřesnosti nebo neúplnosti rád se seznámím s doplněním, pokud tak nebylo učiněno z  důvodu úspory místa a času. Laborováním a konstrukcí střel se zde nezabývám, neboť to je ta část náboje, která při nálezu patří pyrotechnikovi a nikoli našemu zkoumání. Tento příspěvek se má týkat nábojnic.

. 50 BMG – 12,7x99 (USA)

Synonyma:. 50 Browning,. 50 Browning US Government,. 50 Browning MG, 12,7 mm Browning,

. 50 M2,. 50 M1,. 50 L 11, 12,7 mm M. 1947, 12,7 mm Patrone 48, SAA 9340

. 50 Browning Machine Gun nebo také. 50 BMG je náboj vyvinutý pro kulomet M2 Browning. Začal se používat v roce 1921.

Koncept tohoto náboje byl vytvořen v průběhu 1. světové války Johnem Browningem jako odpověď na požadavek protiletadlové zbraně. Náboj samotný byl vytvořen výrazným zvětšením náboje. 30-06 Springfield. Kulomet Browning vz. 1924, pro který byl vytvořen zase vznikl zvětšením kulometu M1919/M1917. Kulomet Browning vz. 1924 a spolu s ním náboj. 50 BMG se používal hlavně v letadlech během 2. světové války. Ale také namontovaný na vozidlech, nebo v opevněních. jenom příležitostně byl používán pěchotou. V roce 1933 dochází k zavedení dodnes používaného označení M2.

Díky svému výkonu byl vhodný proti letadlům a při použití průbojné střely i pro ničení betonových bunkrů, různých dalších objektů a lehkých obrněných vozidel. Hojně byla též kulomety v této ráži osazována letadla jak bitevní, tak bombardovací.

Náboj. 50 BMG a jeho cvičná verze

12.7x108 (SSSR)
12.7mm těžký kulomet Degťarev

Tento náboj byl zaveden v roce 1934 jako konkurent německého 13 mm protitankového náboje a amerického. 50 BMG. Náboj byl použit v druhoválečných sovětských kulometech DK a DŠK 38 s pásy po 50 nábojích jako protiletadlové a pozemní proti lehce pancéřovaným cílům. Byl též použit v univerzálním leteckém kulometu Berezina (UB) montovaném např. do letounů I-16 a I-153.

Tento sovětský náboj byl po válce vyvážen do 49 zemí a též licenčně vyráběn v řadě zemí, mimo jiné i u nás ve Vsetíně (czo).

Náboj 12,7x108 ve školních provedeních mosaz ocel

Srovnání nábojů. 50 BMG a 12,7x108

14.5x114 (SSSR)

14.5mm protitankové pušky PTRD & PTRS, těžké kulomety KPV a KPVT

Tento náboj byl vyvinut s pokusnou protitankovou puškou Rukavišnikova v roce 1939, ale Rudá armáda neměla v počátku války uspokojivou protitankovou pušku, neboť armádní špičky považovaly německé tanky za silně pancéřované a tudíž měly protitankové pušky za zbytečné. To se ale ukázalo brzy jako mylná úvaha a tak vzešel požadavek na urychlené dodávky protitankové pušky již v červenci 1941. Jednoduchá a levná puška Degťareva PTRD byla jednoranná 2 m dlouhá zbraň o hmotnosti 17,3 kg. Simonovův vzor PTRS byl samonabíjecí se zásobníkem na 5 nábojů. Délka 210 cm, hmotnost 20,9 kg. Zavedeny byly na podzim 1941 a celkově jich byl vyrobeno na 400 tis. Ks.

Kulomet KPV byl výtvorem Semjona Vladimirova a byl zaveden v roce 1944 pro obrněné transportéry. Funguje na principu zákluzu hlavně.

Náboj byl vyráběn v řadě zemí včetně Československa ve Vlárských strojírnách Slavičín (dtp).

Náboj 14,5x114 mosazná nábojnice a ocelová nábojnice ve školním provedení

 20x99R (SSSR)
20mm letecký kanón ŠVAK

Předchůdcem tohoto náboje je náboj 12,7x108R ŠVAK, podobný Degťarevovu náboji, ale méně úspěšném. Lišil se rantlem a jiným tvarem zahrdlení.

Z něho byl zkrácením a odstraněním zahrdlení vytvořen velmi úspěšný a užívaný náboj s ráží 20 mm. Úmyslem bylo vytvořit novou zbraň pouze výměnou hlavně. Byl zaveden do výzbroje v roce 1936 jako výzbroj letadel. ŠVAK je zkratka slov Špitalnyj-Vladimirov Aviacionnaja Krupnokalibernaja puška. Automatika odběrem plynů, délka ve dvou variantách 1760 nebo 2210 mm. Kadence 800 za minutu, hmotnost 42 nebo 56 kg. Kanónem byly vyzbrojeny stíhačky např. Jak 1, Jak 7B, I 16, LaGG 3, La 5, I 153P atd.

Nábojnice 20x99 spolu se svou předchůdkyní-matkou

20x138 Rheinmetall-Solothurn
Flak 30-38, vložná hlaveň pro kanóny ráže 100 mm (100 mm tankový kanón, 100 mm kanón Vz. 53)

Náboj navrhla počátkem 30. let firma Rheimetall – Borsig. Výroba byla realizována v sesterské firmě Waffenfabik Solothurn ve Švýcarsku. Jako náboj pro německé ozbrojené síly byl přijat pod označením 2 cm Flak (Flieger-Abvehr-Kanone = protiletadlový kanón). Náboj, který byl vyráběn i v muničkách na našem území byl široce rozšířen na všech bojištích.

20mm Flak 30 protiletadlový kanón byl navržen Rheinmetallem. Prvotní použití našel již v roce 1934 u německého námořnictva. Později vznikla také verze pro německou armádu. Kanón byl používán během celé války a ani zavedení modernějších zbraní nepřineslo její vyřazení. Délka hlavně 2300 mm, dostřel 2000 m, kadence 280 ran/min.

20mm Flakvierling 38 protiletadlový kanón byl výrobkem společnosti Mauser. Hlavní jeho předností byla rychlost střelby - 420 ran za minutu. Pro ještě lepší efektivitu proti nepřátelským letadlům se na jednu lafetu umisťovaly čtyři tyto kanóny (Vierling = čtyřče).

Trofejní zbraně byly používány naší armádou jen krátkou dobu po válce a byla k nim používána válečná munice. Ve druhé polovině 50. let byla vyvinuta vložná hlaveň pro úspornou školní střelbu kanóny ráže 100 mm. Ve druhé polovině 60. let, když došly zásoby originální munice byla zahájena výroba náboje v Povážské Bystrici (aym)

20x138 nábojnice ocelová plátovaná tombakem, nábojnice mosazná (obě Německo) náboj do vložné hlavně, nábojnice ocelová fosfátovaná, zinkovaná (ČSSR aym)

23x115 (SSSR)
23mm NR/NŠ a GŠ letecké kanóny

Tento náboj byl poprvé použit do leteckého kanónu NŠ 23 zavedeného do výzbroje v roce 1945. Vznikl z polotovaru pro náboj 14,5x114 „roztažením“ krčku a osazením střelami 23 mm.

Kanón NŠ 23 měl nahradit starší typ VJa, ve skutečnosti vznikl jako zmenšenina kanónu NŠ 37. Funkce zákluzem hlavně, kadence 550 ran/min, hmotnost 37 kg. Osazen na MIG 9, MIG 15 v synchronizované podobě jako NŠ 23S na vrtulových letounech Il 10, La 7, La 9.

NR 23 byl k dispozici v roce 1949 a byl založen na konstrukci VJa. Funkce odběrem plynů, hmotnost 39 kg, kadence 850 ran/min. Osazen na MIG 17. Kanón GŠ 23 zavedený v roce 1965 je dvouhlavňový s kadencí 3000 – 3400 ran/min, osazen v MIG 23 & 27. Později vyvinutá verze šestihlavňového rotačního kanónu GŠ-6-23 sovětské označení 9-A-768 má neskutečnou kadenci 9 – 10 000 ran/min.

Náboj byl vyráběn i u nás ve Slavičíně (dtp).

Nábojnice 23x115 spolu se svou předchůdkyní-matkou

Náboje 23x115 na ukázku s různou konstrukcí střel

23x152B (SSSR)
23mm letecký kanón VJa, protiletadlový kanón ZSU

Náboj zavedený v roce 1941 byl vyvinut pro letecký kanón VJa Volkov Jartsev. Kadence 600 ran/min, hmotnost 68,5 kg, délka 2140 mm. Základní myšlenkou bylo postavit zbraň, která si poradí s německými tanky. Funkce odběrem plynů, zásobování pásem. . Základní výbava ve dvou kusech pro bitevník IL 2 Šturmovik. Prostřelil pancíř 25 mm ze 400 m.

Kanóny ZSU byly konstruovány jako pozemní, jedno, dvou a čtyřhlavňové s vysokou kadencí 4x1000 ran/min jako zbraň proti nízko letícím cílům.

Nábojnice 23x152B

30x155B (SSSR)
30mm NR-30 letecký kanón

Tento náboj použitý v leteckém kanónu NR 30 byl zaveden v roce 1954. Nabíjen byl ocelovým článkovým pásem čímž dosahoval kadence 850-900 ran/min. Funkce odběrem plynů, hmotnost 67 kg. Délka 2160 mm při hlavni dlouhé 1910 mm. Efektivní dálka střelby do 800 m. Montován byl do SU 7, SU 17, MIG 19S, a MIG 21. Náboj byl kromě jiných zemí vyráběn i u nás.