Německé Knihy o rasových teoriích

Knihy jsem zakoupil ze zájmu o vědění jistých faktů, vždy jsem se zajímal o lidské rasy a trochu jsem tápal v nevědomosti. Tabuizované pojetí rasové nauky v ČR především s ohledem na meziválečnou a válečnou dobu v souvislosti s Německým nacionálním socialismem mi přišlo mnohdy proti mluvné a nelogické. Chtěl jsem se dozvědět více o těchto teoriích, možná jsou i jiní lidé, kteří nemají přístup k této literatuře ani k informacím, a proto zasílám tímto prostřednictvím část zjištěných názorů na toto téma. Literárních děl je mnohem více, ale získat dnes originály je mnohdy poněkud nákladné i náročné.

Jestliže použijeme termín rasa, tak se jedná o více významů. Vhodné kategorické zařazení je třeba hned na samém začátku rozlišovat, pokud chceme správně pochopit jak, kým a v jaké souvislosti je tento termín používán. Toto označení se svým primárně rozdílným významem do jisté míry často zaměňuje a nebo překrývá. Z čistě biologického hlediska je rasa taxonomicky nižší kategorie než druh, neboli poddruh. Z perspektivy ideologické nebo filozofické může ovšem označení rasy nabýt významu ideálu skupiny nadlidí, obdarovaných tvůrčím géniem ve smyslu civilizované pokrokovosti nebo naopak podlidí, kteří parazitováním omezují rozvoj prosperity národní úrovně, a vedou k dekadenci vytváření společenských hodnot, které jsou základem k budování důstojné životní úrovně. V souvislosti rasy v rovině náboženské, může tento termín naplňovat sociologickou definici kategorie komunity se společnými vlastnostmi a společnými cíli.

Nacionální socialismus vycházel s preferencí Evropských rasových typů nad jejich etnickou příslušnost. Hans Friedrich Karl Günther ve svých knihách také jasně psal, že jazykové skupiny nejsou geneticky dědičnými vlastnostmi na rozdíl od rasových prvků, které jsou poměrně konstantní, a vypovídají o původu vývoje člověka s ohledem na jeho tělesné charakteristiky. Z toho jasně plyne, že rasová příslušnost nemusí být nutně odpovídat sounáležitosti k příslušnosti specifické etnické, přesto že spolu mohou obě úzce souviset. Je dobré tedy rozlišovat i význam slov etnikum a rasa. Rasa je tedy jak už je výše uvedeno, taxonomicky nižší kategorie než druh neboli poddruh, zatím co etnikum je určitá skupina lidí, kterou spojuje určitý původ a kulturní znaky, jakými jsou jazyk, tradice a mentalita.

Němečtí nacionální socialisté jako prostředek k dosažení pokroku, prostřednictvím rozpoutání konfliktu mezi tzv. "vyšší a nižší rasou, a vypuzení nižší rasy rasou vyšší".

"Vyšší rasou byla chápána rasa Árijská a nižší rasou byla rasa Židovská". Označení rasa Árijská a rasa Židovská byla v tomto kontextu ovšem filozofická a ideologická než vědecká a týkala se oblasti víry. Označení árijský se vztahuje k Indoevropské jazykové skupině. Z ideologického a filozofického hlediska, ale představuje okruh tvůrčích, civilizačně vyspělých kultur, vůdcovských a společensky organizačně schopných komunit, vycházejících ze souvislosti bílé rasové skupiny Evropanů. Dá se říci, že z hlediska čistě filozofického je označení árijec vlastně stav ke kterému se musí vyjímečně nadaný člověk dopracovat v souvislosti s rasovým uvědoměním, a nestačí se jen narodit jako součást Evropské nebo potažmo čistě bílé rasy. Z toho důvodu by se termín árijský neměl vztahovat pouze a výhradně na nordické typy, jak je tomu nesprávně zažitým zvykem. Mnoho lidí je rovněž přesvědčeno, že velmi světlý stupeň pigmentace nordického typu je bez diskuze vždy čistým Evropanem z biologicky rasového hlediska, to může být v praxi omyl z neznalosti v souvislostmi, které toto tvrzení vyvrací fakty, která širší veřejnost nezná a nebo si je bez dostatku informací vůbec neuvědomuje. Do arisjké rasové skupiny z ideologického hlediska patřilo všech šest Evropských rasových typů, a tvrzení o výhradní nadřazenosti "nordické rasy" jsou účelovým zmanipulováním. Tento zažitý mýtus se v žádné dobové odborné literatuře nevyskytuje a texty nehovoří nijak hanlivě o Evropských rasových typech západního, jižního, východního ani středozemního typu. Ostatně např. sám A. Hitler patřil do převážně dinárské rasové skupiny a J. Goebbels převážně do mediteranní, což je samo o sobě důvodem k zamyšlení, kde tvrzení o přesvědčení všeobecné nordizace dost pokulhává. Byl to spíše jakýsi jednoduchý ale současně velmi působivý ideál krásy na který většina lidí nedosáhne. Rivalita mezi zastánci západní civilizace a zastánci nordizace u skupin nebo jednotlivců konkrétních příslušníků jistě vždy existovala a do dnes existuje, to ale není určujícím měřítkem pro chod společnosti. Poměrně zajímavá byla např. teorie která stojí za zmínku, kdy základem hypotetického tvrzení byla doměnka že nordická rasa byla původně rasou západní, která depigmentovala snížením množství melaninu na minimum.

Dalším omylem, který je často vyjadřován jak verbálně, tak písemně je označování nacismu zaměňovaného s fašismem. Nacismus je označení pro Německý nacionální socialismus A. Hitlera, čož byl totalitní politický režim, prosazovaný prostřednictvím Německé nacionálně socialistické dělnické strany v letech 1933 - 1945, zatím co fašismus byl nacionální korporativismus, to bylo nacionálně šovinistické a rasistické hnutí spojené s totalitní formou vlády, jehož představitelem byl Italský exsocialista B. Mussolini. Toto fašistické hnutí nacismu historicky předcházelo a nacismus se jím do jisté míry inspiroval, např. pochodem na Řím, symboly standard ale také pozdravem zdvižené pravice. Nutno dodat, že ekonomická struktura těchto dvou režimů se lišila a totéž platí o ideologii a jejich důsledcích.

Jako další časté zcestné tvrzení je plán na vyhlazení slovanů, který si téměř každý automaticky vykládá jako fyzickou likvidaci na základě rasové příslušnosti. Slované jsou ale jazykovou skupinou, a rasové složení neurčuje společný jazyk dané země. Jednoduše rasová skupina obyvatel a používaný jazyk není totéž. Jednalo se o plán sjednocení germánské Evropy, kdy "rasově čistí lidé" měli být poněmčeni, jejich zánik se tedy týkal jejich původní etnicity a nikoli jejich nutné fyzické likvidace, jasně to vychází z pokusů o germanizaci. Co se týče historicky známých obětí ze strany obyvatelstva na území ČR, týkalo se zhruba z 80% Židů nebo Židovských míšenců s Českým občanstvím, dále romů a zbytek obětí tvořili političtí odpůrci režimu.

Situaci ovšem komplikuje návaznost na politiku a na ideologický rasizmus. Největší problém ale nastává při záměně těchto faktů, ať už z důvodu nedostatečného prostudování nebo jejich špatným pochopením. Rovněž emocionální charakter s ohledem na citlivost tohoto témata mnohdy nedokáže udržet racionální debatu na objektivní úrovni. Jde především o schopnost nezaujatě sledovat a posoudit pravdivá fakta, ze kterých by se mělo vycházet spíše než z polopravd a mýtů, tradovaných a verbálně neuváženě šířených nevzdělaných lidí. Inteligentní jedinec si nejprve přečte texty více zdrojů a sám si zhodnotí výklady mluvčích s fakty, aby mohl teprve na základě objemu hodnotných vědomostí z jejich porovnání teprve vyvodit závěry. S propagací hnutí směřujících k potlačení práv a svobod nebo dokonce s cynickým zlehčováním utrpení obětí to nemá nic společného, jde výhradně o nezaujaté posouzení faktů.

Publikace Rasse und Seele (rasa a duše) z roku 1938 s původním obalem a Rasse und Charakter (rasa a charakter) z roku 1936 od známého Německého psychologa, jednoho z vlivných rasově psychologických teoretiků za éry Německého nacionálního socialismu Dr. Ludwiga Ferdinanda Clausse. Slabé knihy obsahují množství fotografií tváří subjektů různých typů taxonomických (poddruhových) kategorií, s popisy jejich etnického původu.

V knize jsou autorem popisovány jejich rozdílné mentální vlastnosti, projevy gest, způsob života jako zaměstnání, postavení ve společnosti, postoje ke kulturním hodnotám a schopnosti kultury budovat a udržet. Jedná se tedy o jedno z děl, rasově psychologické literatury dle tehdy vyhovujících priorit nacionálně socialistické interpretace.

Popisovány jsou zde především teorie o duševních vlastnostech Evropských rasových typů, tedy v podstatě nordických, alpínských, dinárských, mediteranních, východobaltických a falských skupin, dále např. popisuje duševní vlastnosti původně mimo Evropských obyvatel např. Aškenazkých, Sefardských, Jemenských a Etiopských Židů, Arabů atd. Vše již výše uvedeno je doplněno fotografiemi jednotlivců reprezentovaných rasových typů.

Knihy Rassenkunde des Deutschen Volkes (rasové složení německého národa) z roku 1925, její menší verze Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes z roku 1935, a Rassenkunde jüdischen Volkes (rasové složení židovského národa) z roku 1931, byly společně s dalšími velmi rozšířené publikace od autora Hanse Friedricha Karla Günthera.

Kniha Rassenkunde des Deutschen Volkes je průvodcem Evropských rasových typů vyskytující se v Německém národě. Je doplněna fotografiemi jednotlivých typů. Popis jednotlivých typů obsahuje typy lebek, ukončení týlových hrbolů, profily obličejů, pigmentace vlasů, očí a pokožky, průměrného tělesného vzrůstu, tvaru nosu, brady, typ čela, uší, očních víček, délky končetin v poměru k trupu atd. . Evropské rasové typy, jsou vnímány pouze ty, které mají na území Evropy podle důkazů z archeologických vykopávek tradici od pravěku, tedy typy nordické, alpínské, dinárské, mediteranní, východobaltické a falské. Evropané jsou stejně jako obyvatelé jiných světadílů v podstatě rasovou směsí různých primárních pravěkých Evropských typů, kdy jednotlivec obsahuje více rasových prvků, při čem převládá z pravidla jeden, ale mnohdy i více rasových typů. Střední Evropa je tak v podstatě přechodovou zónou mezi severní a jižní větví, a tvoří dvě třetiny Evropské populace. Z vědeckého hlediska je tedy na příklad převážně nordický typ příhodnější, než označení "čistě" nordická rasa.

Negroidní, mongoloidní a orientální jsou samozřejmě popisované jako původně mimo Evropský prostor, a v knize je popisován jejich průnik do východní a střední Evropy, i jejich fyziologický dopad při míšení s Evropskými typy, který je zaznamenán na některých fotografiích s popisy jednotlivých detailů. Jako příklad uvádí mimo jiné pod označením "rasová hanba", děti narozené míšením černochů ve Francouzské armádě s Německými ženami, které vykazovaly negroidní rasové prvky. Na jiných příkladech uvádí jako dopad míšení Evropanů s laponoidními typy. Ty zanechaly u míšenců zúžená šikmé oční víčka (epicanthus) a široký plochý obličej s vysedlými lícními kostmi a pod. .

Výše zmíněná kniha Rassenkunde jüdischen Volkes se věnuje výhradně židům, jak už to vyplývá z jejího názvu, a jejich identifikaci hodnotí na základě typu z oblastí, ze kterých Židé pocházeli. Je zde popisována migrace židů od dob diaspory až po dobu před vydáním této knihy. Židé v Evropě jsou vlastně rozděleni na jižní Židy (Sfaradim) a východní (Aškenazim) Židy, kteří vykazují rasové charakteristiky, které jsou více méně spojovány s etnickými skupinami rasovým složením pro oblast orientu, blízkého východu někdy s negroidní příměsí Hamitů, a pokud na cestě do Evropy dorazili přes Africké státy, kde míšením s místními obyvateli zmíněnou negroidní příměs míšením také získali. Autor zdůrazňuje v samém počátku, že židé jsou rasovou směsí stejně jako všechny ostatní lidské skupiny různých národů, a tak je několik rasových typů židů.

Co se týče označení Žid v souvislosti z ohledem na etnickou příslušnost, jako členové Židovského národa, jsou Židé označováni "psaným textem s velkým počátečním písmenem kdekoli ve větě" zatím co židé "s malým počátečním písmenem u uvnitř věty" náleží tímto označením, příslušností k náboženskému vyznání. Žid se musí Židem narodit, a přesto že konvertoval k židovské víře, není uznán za etnického Žida. Termín židovská rasa je tedy taxonomicky z odborně vědeckého hlediska nesmyslné označení, z toho důvodu se používá označení rasový typ, vykazující rasové charakteristiky typické pro židy spíše než nevědecké označení "Židovská rasa".

Další publikací je Vererbungslehre - Rassenhygiene und Bevölkerungspolitik (Dědičnost rasové hygieny a populační politika) z roku 1941 od autora Profesora Dr. Hermanna Wernera Siemense. Jednalo se o známého a velmi uznávaného profesora na státní univerzitě v Leidenu. Jde o jednu z nejběžnějších knih o eugenice z nacionálně socialistického období, a autor v ní zastával tvrzení, že kvůli nekontrolované ekonomice, s ohledem na nezaměstnanost, doprovázenou úbytkem produktivity lidí, národ směřuje ke katastrofálnímu úpadku. Popisoval že sociální zátěž neproduktivních lidí v roce 2000 by vycházelo 12 nezaměstnaných nebo příjemců podpory na každých 10 výrobních pracovníků v Německu, což by se stalo neudržitelným poměrem, kdy se mzdy stávají nedostačujícími k pokrytí nákladů poplatků pro vedení důstojného života. Pokud se vrátíme ke jménu autora mnoha knih, Hans Friedrich Karl Günther byl hlavním projektantem Německého nacionálně socialistického rasového výzkumu. Vědci z USA a ze Skandinávie byl považován za odborníka ve svém oboru, a s kolegy ze zmíněných zemí udržoval vřelé kontakty. Ve svých dílech poukazoval na vztah mezi rasovou příslušností a mentálními vlastnostmi člověka, které byly předmětem jeho zájmu.

Zastával názor, že lidé s negroidními geny jsou kvůli nižší inteligenci a neschopnosti zhodnotit důsledky svého jednání, mnohem více náchylnější ke kriminalitě než lidé s geny světlými, a že z toho důvodu představují sociálně degenerativní element.

Právě proto se tyto myšlenky uchytily v eugenice, což jsou sociologicky a biologicky podložené snahy, o sociologické a genetické zušlechtění lidstva, a zlepšení jeho genofondu. Eugenika se tak stala nedílnou součástí nacionálně socialistické ideologie. Prosazování ideologickou formou, státem podporované nadřazovaní populace považované za žádoucí, a na druhé straně postoje genetické selekce, populace považované za závadnou, měly za cíl apelovat na Němce a později i na příslušníky ostatních Evropských národů k pocitu rasové nadřazenosti, uvědomění v povinnosti, a v úkolu k budování nacionálního socialismu. Knihy byly v souvislosti s nacionálním socialismem vnímány jako klíč k snadnějšímu určení rasových charakteristik spojovaných s národním společenstvím a současně také k segregaci odlišných (negroidních, mongoloidních a orientálních) rasových prvků, a k vyloučení z národního společenství na základě odlišné rasové příslušnosti.

I na základě těchto faktů jsou částečně objasněna, široké veřejnosti velmi známá opatření proti negroidním skupinám, proti skupinám romů a sintů, a nejvíce známá opatřením proti Židovským skupinám za éry nacionálního socialismu. Označení antisemitismus je ve své podstatě nesprávné, protože předmětem řešení byla výhradně Židovská otázka. Ostatní nežidovské semitské skupiny předmětem averze nebyly. Židé zjednodušeně představovali nositele kosmopolitního způsobu života a tvůrce multikulturní společnosti, která ostatně vychází z židovské víry, což bylo v rozporu s tradičními hodnotami a prioritami silného Německého nacionalismu, a ve své podstatě nacionalismu i kdekoli jinde na světě a trvá prakticky do dnes. Jako poslední získané publikace Volk und Vererbung od profesora Dr. C. Schaffera z Hamburku, a publikace Vererbung, Rasse, Volk od Ericha Thiema pedagoga Elisabeth-Granier školy v Hannoveru jsou dalšími knižními díly, která řešila strukturu myšlení nacionálně socialistického myšlení na základě dědičného výzkumu, rodinných tradic, rasových studií, rasovou hygienu a populační a demografickou politiku.

Své výklady ukazují zjednodušeně na příkladech ptactva a včel, králíků a slepic, ve snaze vysvětlit reprodukční teorii a pak tyto koncepty převést na lidské rasy. Pomocí Německého konceptu "Hochwertige (vysoká hodnota) lidských populací" porovnávají s "Minderwertige (menší hodnota) lidské populace". Profesoři vysvětlují, že vysoké procento vysoké hodnoty lidí přežilo středověk, zatímco "lidé nižších hodnot" zaniklo daleko rychlejší tempem.

Na základě toho vyvozovali příklad moderní doby v souvislosti se zlepšením životních podmínek, a varovali že bude li výhradně konzumní populace "nižší hodnoty" výrazně převyšovat tvůrčí populace "lidí vyšší hodnoty" vytvářející společenské hodnoty, tak ve velmi krátké době povede životní úroveň k úpadku. Popisují 3% "hodnotných lidí" v Evropě, zaplavené 97% "lidí nižší hodnoty" Evropy. Statistické informace předpokládají postup od roku 1925 až do roku 2075.

Knihy také pojednávají v rámci obecných teorií přirozeného výběru s ohledem na onemocnění, pohlavní nemoci, alkoholismus atd. Porovnávají dále podobnost dvojčat, měření lebek, rasové charakteristiky, manželství, porodnost, Židovskou otázku a pod. Některá témata jsou ilustrována obrázky a doplněno fotografiemi. V zadní části knihy Volk und Vererbung je nevyplněný Ahnentafel - tabulka předků, s údaji dotazujícími délku lebky, lebeční index, barva vlasů, očí a pod. , k vyplnění majitelem knihy.

Všem co mají o toto téma zájem jako já, přeji příjemné počtení, ostatní rozhodně nechci nijak pohoršovat, děkuji za pochopení.