Němý přímý svědek hrdinství a utrpení

Stalo se v tento den, před 152 lety mezi obcemi Vysokovem a Václavicemi, nedaleko města Náchod.
- Epitaf na jednom z mnoha a mnoha místních pomníků nad padlými z té bitvy:

"Poutníku, postůj, v dálku než bludná tě zanese noha, kamenů poslouchej hlas, mrtvých ti jimi zní řeč. Má-li život cílů mít posledních, velkých a svatých, balvanem základním všem povinnost nejprvším buď! Pro tu my jsme synové statní, ubohých matek, složili v matičku zem mladých svých životů běh, bdělí na stráži stojíme, nezdolní, věrni i ve smrti. Krásné je pro vlast žít, velké však dát za ní krev. " (Jaroslav Vrchlický)

- Opis jedné z mnoha a mnoha podobných válečných epizod z publikace - Edm. Chaura, Válka Prusko - Rakouská roku 1866, III. doplněné vydání, v Brně roku 1903:

".... Rakouská jízda 5 a půl škadrony silná, a sice kyrysníci císaře Ferdinanda a Hessen pod velením generálmajora prince Solmse, šikovala se k útoku na pruskou jízdní brigádu generála Wnucka, skládající se z hulánského pluku č. 1., 8. pluku dragounů a škadrony 4. pluku dragounů.
V čele jel generálmajor princ Solms, a za ním v klusu pátá škadrona kyrysníků císaře Ferdinanda číslo 4., opodál na křídle plukovník Berres v čele 2 1/2 škadrony kyrysníků prince Hessenského číslo 6...
Generál major princ Solms měl před sebou 9 škadron pruské lehké jízdy. Stálo tedy asi 825 jezdců rakouských proti asi 1350 jezdcům pruským!...
... Najednou šavle v ruce prince Solmse opsala lesklou křivku, zableskla se v záři červnového slunce a již špička její ukazovala škadronám směr útoku. V okamžiku se vrhá v pravdě hrdinsky a okázale 825 jezdců na těsně semknuté řady Prusů... Úchvatný, nezapomenutelný byl pohled na těch 825 tasených, smrt nesoucích palašů... když vrazily s báječnou a nepředvídanou rychlostí a silou do řad jízdy pruské!
Šedý mrak, vydupaný kopyty 2200koní zdvíhal se nad Vysokovem, půda duněla, jako by prostor pod ní dutý byl, a řev rozkacených, v nejzběsilejším běhu udržovaných koní slyšeti bylo až do Náchoda.
... Dva tisíce dvě stě jezdců v pestrých uniformách: rakouské třpytící se přilby kyrysníků v bílých pláštích... , červení pruští husaři, modří pruští dragouni a huláni... V této barevné směsi kmitají se hrozné seky tisíců palašů... a sekají bez záchvěvu a bez citu do živých řad! Povely tlumí se řinkotem zbraně, klením, křikem, srdcervoucími výkřiky raněných... lidé, jež se dosud nikdy neviděli a nijak neublížili, rvou se jako dravá zvířata... houfně klesají těla udatných k zemi a zmítají sebou křečovitě... raněné zvíře padá na krvácející těla, válí se po nich, mačká je a kopyty svými je trhá... toť obraz bitvy!
Tak vypadá válka!
Jízda rakouská... sama krásná, jako by z ocele tesaná těla... rozbila sražené pruské škadrony... hned při prvním prudkém náběhu jako chumáč peří, rozsekala celé řady jezdců i koní, a kupy mrtvol jak je zasáhla smrtící ocel, pokryly bojiště. Ani rána nezahoukla, jen ocel v pěsti dovršila hroznou seč! Již, již celé řady pruské jízdy sesekány, jiné pak zvráceny byvše v divém úprku ujížděly zpět k Náchodu rozrážejíce a šlapajíce vše živé v cestě jejich... Jenom ještě okamžik... a naše jízda byla by hrozným útokem rozrazila a rozsekala i řady pruské pěchoty... Však hle, jaké neštěstí!
Pluk našich chrabrých a rozvášněných kyrysníků padl na útočnou kolonu osmého pluku pruských dragounů a v boku zasáhnut byl střelbou celého pluku pruské pěchoty o 3 batalionech... Nastal opět hrozný zápas! Tři pruské bataliony vypálily rychle za sebou osm salv, t. j. 24 TISÍC kulí! Hned na to mocný útok jízdy pruské, sekající prořídlé řady našich kyrysníků...
Jakých se tam odehrálo výjevů - pero vylíčiti neumí! Podávám toliko dva:
Praporečník kyrysníků Jonáš, seknut pruskou šavlí, ztratil pravou ruku. Vzav palaš do zubů a třímaje prapor levou rukou, hnal se v čele čety do řady Prušáků! Kůň, byv pod ním probodnut kopím pruského hulána, padl. Jonáš dostal se s praporem pod zabitého koně. Krváceje z hrozné rány, zachycoval praporem seky na něj mířené. Prapor rozsekán, žerď přeražena, on sám pokryt 26 sečnými ranami. Hrdinskou svou duši vydechnul na praporu vlastní krví prosáklém! Druhý praporečník Kuber nalezen mrtev s 19 sečnými ranami na těle. Prapor s přeseknutou žerdí ležel v žitě, zkrvácen krví rakouských kyrysníků, jenž kolem něho 28 leželo!...
Celý tento boj jízdy trval sotva 35 minut a na bojišti ze strany rakouské zůstalo ležeti: 11 důstojníků, 278 jezdcův a 272 koně. Prušáci ztratili 16 důstojníků, 290 mužů a 222 koně.
Za 35 minut 595 mužů a 494 koně šavlemi rozsekáno!...

... Při útoku jízdy měl ordonanční důstojník divisionáře, podmaršálka prince z Holštýnu, nadporučík 2. pluku husarů Julius Prochaska, donésti rozkaz Kyrysníkům císaře Ferdinanda č. 4., kteří po hrozné seči čekali na rozkaz pod mezí ve Vysokově, aby se přidružili ku pluku kyrysníků č. 11.. V prudkém běhu snažil se prostor, v němž tisíce kulí poletovalo, koňmo prolétnouti. Syčící granát z pruské batterie letí přímo v oblouku na nadporučíka, dotkne se jeho levého třmene, praskne -- a nadporučík i kůň roztříštěni byli na sta kusů. "....
(Zde si přátelé dovolím již ukončit jímavý Chaurův výklad faktografickým upřesněním této poslední popsané události. Ano. Pruský granát skutečně zasáhl koně zmíněného zde ordonančního důstojníka. Avšak! I když rozpáral a zabil tak na místě nebohé zvíře. Naštěstí nevybuchl, protože nárazem do měkké jeho tkáně totiž selhal... Důsledkem nárazu granátu, v místě "levého třmene", bylo však i těžké zranění levé nohy jezdce. Podařilo se zraněného z místa odnést a dokonce jej převézt do nemocnice v nedaleké pevnosti Josefov. Zde nadporučíku Juliu Prochaskovi byla levá noha pod kolenem ihned amputována. Bohužel se 27letému mladému člověku rána následně zanítila. V důsledku pyémie dne 23.července 1866 v Josefově pak umírá. Jak je doloženo, umírá naštěstí v náručí své matky, která po oznámení o zranění syna do Josefova přijela.
Julius Procháska se narodil 30.6. 1839 v z Bečově nad Teplou (Petschau) a pocházel z poměrně prostých poměrů. Otec mu v dětství zemřel a otčím jej nechal vyučit v lesnictví. Později vstupuje Julius ale jako dobrovolník k 8.husarskému pluku, tehdy posádkou v nedalekých Klatovech. V roce 1861 je povýšen na podporučíka a v roce 1863 byl přeložen ke výše zde zmíněnému 2. husarskému pluku, posádkou ve Lvově (Lembergu). S tímto plukem, který náležel Jízdní divizi prince Holsteina (jak píše Chaura "prince z Holštýnu") se zúčastnil i jemu osudové bitvy zvané U Náchoda, dne 27.6. 1866.

K obrazové příloze:
8. husarský pluk, kde dosáhl Julius Prochaska je pro nás zajímavý tím, že již používá zde prezentovanou rakouskou perkusní pistoli jízdy (Kavalleriepistole) systému Lorenz. Vylepšeného modelu 1862 vycházejícího z modelu 1860, od kterého se liší pouze tvarem hmatníku kohoutu a jeho pojistkou. Ta u modelu 1860 ještě chyběla. Vyobrazená zde pistole z majetku Julia Prochasky je celkem raritní, protože je jedním z prvních vyrobených kusů modelu 1862. Má totiž ještě zkušební, později nezavedený, typ hmatníku pojistky kohoutu. Pro porovnání zde publikuji fotografii pistole Lorenz Mod. 1862 již s typizovanou pojistkou.
Proč jsem si takřka jistý původem prezentované zbraně a Kartuše pro důstojníky jízdy a dělostřelectva model 1854? Pistole i kartuše pochází ze sbírky Františka Waldeka. Ten ve svém úplném jejím soupisu, nikoliv ve zveřejněném jejím torzu z roku 1894, sám zmiňuje, že tyto oba předměty Juliu Prochaskovi patřily.
Zbraně z této proslulé, ale již dávno neexistující Waldekovy sbírky jsou na první pohled rozeznatelné i tím, že jsou na nich patrny zbytky tenkého nátěru bezbarvým lakem. Sbírka byla totiž zpočátku umístěna v barokním zámečku na Novém Hradci Králové. Tehdy v majetku rodiny Waldekových. Jeho společenské reprezentativní místnosti, kde byla sbírka uložena. Tyto nesly dobově módní dřevěné obložení stěn, na kterém byly exponáty zavěšeny tak, jak je uvedeno zde ve fotopříloze. Vlhkost nevětraných kamenných zdí pod obložením však působila lehkou korozi kovových částí exponátů. Majitel sbírky jako prevenci, nechal proto všechny své sbírkové předměty natřít bezbarvým lakem. Svým neodborným zásahem tak nevědomky dosáhl, že dochované kusy dodnes jsou v dokonalém sbírkovém stavu. Některé nesou pod vrstvou laku ještě i původní brynýr (černění) kovových dílů. Tak jako jej má dochovaný i zde vyobrazená pistole. Tedy s úctou a s pokorou pohleďme na němého přímého svědka tehdejšího hrdinství a nezměrného utrpení. )