No to je gól!

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Poslední tři dny u nás leje jak z konve, a tak jsem chodil po bytě jako tygr v kleci. Už mám hledací absťák a v tomhle počasí si můžu o stříbronosných polích nechat jen zdát. Nakonec jsem to už v pondělí nevydržel a po dni prosezeném u PC jsem dešti navzdory vyrazil odpoledne do lesa, trochu si pročistit hlavu a najít alespoň něco (snad už jedno co). Ale po třech hodinách usilovného máchání detíkem mám jen mokré nohy a cítím i mokro za krkem a na ramenou, ale kromě pár socialistických mincí nemám vůbec nic, co by udělalo radost. Chci nějaký odznáček, třeba i maličký, ale hlavně starý a pokud možno i vojenský. Nakonec, když se už lehce šeří, mokro cítím už úplně všude a dává se do mě i zima, mi les vydá vytoužený maličký klopový pidi odznáček. O co se jedná zatím nevím, protože má na sobě hliněnou krustu a i kdyby neměl, bez brejlí na ty blechy stejně nevidím. Důležité je, že MÁM!!! Je to asi jako pocit, když si narkoman píchne dávku (nebo tak si to alespoň představuju, protože tuhle zkušenost na rozdíl od hledání neznám).
Doma se dávám hned do čištění a za chvíli je jasno. Odznáček starý je, pravděpodobně ještě z doby rakouské momarchie nebo z let 1918-1938. Vojenský není, ale sportovní – S. K. ČECHIE VE VÍDNI na zadní straně značen výrobcem F. GSCHIRMEISTER JOSEF STÄDIERSRT 53 WIEN VIII. Smalty už nejsou nejlepší, a tak sedám k netu, abych našel obrázek původního stavu a dozvěděl se i něco o historii.

Od poloviny 19. století a přelomu 20. století hledaly obživu v hlavním městě rakousko-uherské monarchie tisíce občanů, zejména z jižních Čech a Moravy. V 80. letech 19. století se odhadoval počet české menšiny ve Vídni na 130 tisíc lidí, z nichž většina zaujímala na společenském žebříčku nižší sociální postavení. České zájmové spolky, které na tomto podhoubí vznikaly, sledovaly jeden cíl, uchovat v cizím prostředí národní identitu, ubránit se či oddálit odnárodnění. Tyto snahy se českým spolkům dařily zejména na poli kulturně-společenském a školském. Silnou hráz proti odnárodnění tvořily rovněž spolky tělovýchovné, hlavně Sokol a DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota). Užší zaměření sledovaly sportovní kluby a kroužky, např. Dělnický klub cyklistů, AC Frištenský, SK Slovan, SK Čechie, SK Slavoj, SK Vídeňská Slávia aj. Nejstarší a nejpopulárnější český fotbalový klub SK Slovan ve Vídni byl založen v roce 1901. O S. K. Čechii jsem našel první zmínku z roku 1910 kdy podle výsledkové listiny prohrála 17.4. přátelské utkání v Bratislavě s uherským klubem Pozsonyi 1:6. Historie českých sportovních klubů ve Vídni skončila s anšlusem Rakouska v roce 1938, kdy po připojení k Říši byly všechny kluby zrušeny.

Jak se tento odznáček ocitnul u nás uprostřed lesa (270 km od Vídně) je pro mě záhadou. Ale právě takové drobnosti mám rád, i když se někomu může takový příspěvek zdát jako z prdu kulička. Mně prostě radost udělal.
Paul2