Nožíky s tulejkou II.

Je stejně podivuhodné, jak dříve dělali vše poctivěji a po těch letech to i ze země vypadá hodně k světu. Zato ty nekované a mnohem mladší věci jsou v horším stavu, o dnešních ani nemluvě. Ty se rozpadnou na prach už po pár letech.

No, podotýkám, že tomu až tak nerozumím, ale vysvětluji si tu větší výdrž historických želez následovně. Většinou mají velice nízký obsah uhlíku. Zároveň vyšší obsah jiných prvků, například mědi, ale někdy trochu niklu atd. Prostě naši předkové nedokázali vyrobit takové železo-ocel jako dnes. Co napíšu bude přitaženo za vlasy, ale jakoby vytvořili nízko legovanou ocel, kde je uhlík nahrazen těmito prvky. Když jsem zkoušel svůj nožík magnetem, jedná se o svářkové železo a u toho někteří autoři tu nemožnost vytvořit trvalý magnet - předmět zmagnetizovat, přičítají mimo jiné nízkému obsahu uhlíku.
Ale je to jen taková moje úvaha.

No a také tyto předměty, ukryté v zemi, nebyly natolik vystaveny dnešní škodlivé atmosfeře.

A ještě si neodpustím jednu věc napsat. Kolega, který mi obrázky nožíků poslal, umí dokonale železo konzervovat, což jsem viděl u sposty jiných artefaktů. Možná od někoho jiného, mne nevyjímaje, by ty nožíky vypadaly úplně jinak.

myslím si, že tam významnou roli hraje i technologie zpracování, - to kování, u drobnějších kovaných a dále povrchově nezpracovávaných předmětů (hřebíky atd... taky asi hrály roli okuje, které povrch do jisté míry chránily před korozí, co se týče svářkovky, je to fakt, že obsahovala různé prvky, taky v ní bylo dost bordela(síra, fosfor) Jak nad tím přemýšlím, nemyslím si že by tehdejší materiály byly chudé na uhlík, spíše jde o zpracování, když se rozbila železná houba, podle lomu poznali, které kousky mají nejvíc uhlíku, ty se použily na ostří, které bylo vevařeno do materiálu, který měl uhlíku méně, byl vlastně konstrukční, tvořil tělo nože, měl lepší mechanické vlastnosti a nůž tak byl houževnatější. Abych zkrátil tok myšlenek, ten kvalitní materiál s vyšším obsahem uhlíku je uvnitř, řekl bych že je tím pádem chráněn a míožná proto jsou v takovém stavu v jakém jsou.
Jednou jsem na netu natrefil na nějakou seminární práci z nějaké vš. , kde se zabývali nožovitými tesáky, byly tam i metalurgické rozbory a byly dost zajímavé (některé kousky tam měly na ostří i 1% uhlíku ne-li víc.

No, my jsme se tydy o tom kdysi bavili. Ono je to všechno velice složité. Na konci středověku například vznikají nové typy pecí s vysokou tavicí teplotou ve kterých se dá vyrobit i litina. Má vysoký procentuální podíl uhlíku a lidé zase řešili jak ho snížit aby se s železem- ocelí dalo pracovat. Na druhou stranu se vyráběly už v raném středověku nože navařováním více uhlíkaté oceli na břity nožů, protože i u té tavby dávní železáři dokázali rozlišit tu víceuhlíkatou ocel vzniklou v určitých místech pece. Také se navařovala na břity ocel fosforová. A k tomu kování. To máš pravdu. Tím si získalo, současně s vrstvou vytvořenou na povrchu při samotném kování a v důsledku zahřátí v ohni, vysokou odolnost proti korozi. Právě takovéto železo vytváří tak trochu jinou rez. Takovou stabilní vrstvu jež pak brání další korozi tím, že zabraňuje přístupu kyslíku k základnímu kovu. Každopádně terminus technikus - svářkové železo - je železo-ocel - velmi nízkým procentem uhlíku. Například nýty na Titaniku byly vyrobeny ze svářkového železa-oceli a Eiffelova věž, byla postavena z dílů vyrobených ze svářkového železa - oceli. Vlastně v terminologii dřívějších lidí byla svářkovým železem dnešní ocel s nízkým obsahem uhlíku(měkká).

No, jen bych ještě dodal, že výroba svářkového železa byla ovšem jiná než u dnešní nízko uhlíkaté oceli. Dřív se používalo při výrobě svářkování. To se pozná na lomu tohoto železa. Říká se mu dřevitý lom.

pekne, tak toto urcite nebolo machane v octe alebo elektrolize) aky je kolegov recept? ( tanin?)

Dodávám že hrotů do kuší se to taky týká. V zemi se neztrácejí, nemají silnou rezavou vrstvu a snadno se očistí. To díky vyššímu obsahu uhlíku.
Taky mají díky tomu vyšší tón signáílu pod cívlou.

Pekné úvahy

No, nyní mne asi někdo opraví. Myslím si že zrovna u těch hrotů šipek kuší se kvůli tomu, aby byly pevné musely po vykování ze svářkového železa kalit. Aby šly kalit musely se nauhličit. Nauhličování, cementace tak jak ji dělali ve středověku, neprouhličí celý hrot. Snad jenom něco kolem jednoho milimetru. Takže samotný produkt, hrot šipky, není vysoko
uhlíkatá ocel. Ve středověku určitě dokázali vyrobit v nějakém malém množství uhlíkatou ocel ale ta by určitě nepokryla potřebu na všechny hroty. Vždyť i na ocílky tu křesací ocelovou vrstvu navařovali.

bomber: tam si myslím, že hrají roli ty okuje-tulejka je jimi chráněná a taky asi i to, že jsou kalené, co se odolnosti vůči korozi týče, tam vyšší obsah uhlíku kladem spíše nebude

Neodpustím si ještě takovou malou poznámku k tomu rezavění historického železa jako určitou možnost. Kdysi dávno jsem sem vkládal pod názvem Nález výmluvy kus surového nezpracovaného železa u které ho jsem nechal udělat metalurgický rozbor. Našel jsem ho v lokalitě kde hledám. To železo po omytí nerezavělo, ale černalo. Rozborem bylo zjištěno, že obsahuje až 4 procenta fosforu. Železo s vysokým obsahem fosforu se dalo vyrobit z baheních rud, které dávní hutníci používali, protože ho nacházeli na povrchu. Podobně se dnes vysvětluje i nerezavění železného sloupu v Indii.

Jo je to možné že hroty do kuší se kalily jen povrchově ono to eventuelně k 
koužívání mělo stačit. Tak jako kolejnice se kalí jen na povrchu kde je styk kolejnice s  kolem vlaku.

on ten fosfor v materiálu zrovna ku prospěchu není, bylo ho tam zřejmě tolik, díky v té době ještě né tak kvalitnímu zpracování suroviny.
napadl mě ještě jeden příklad k tomu složení ze současné praxe (pokud je to u hloupost, tak se omlouvám, jen mě to tak ještě napadlo, určitě jste se už někde setkali se současnými objekty(budovy, sochy... atd) které jsou vyrobeny z rezavých plátů, je to materiál, kterému se říká Corten-český ekvivalent je atmofix, je to ocel odolná vůči atmosferické korozi a to díky složení- tahle ocel má naprosto minimální množství uhlíku a naopak vysoký obsah mědi, (potvrzuje to tedy Rossyho slova) na tomto materiálu se utvoří korozní film-povlak rzi, který ho vlastně uzavře, udělá jakoby povrchovou ochranu a materiál již dál nekoroduje, je možné podobné vlastnosti má i ona svářkovka, (minimálně ta určena ke konstrukčím účelům)

No, jen tak pro zajímavost odkaz na můj, v pořadí třetí článek tady na DW o tom, jak jsem ho nazval, fosforovém železe, kde byla ofocena část metalurgického rozboru.
https://detektorweb.info/index.4me?s=show&i=43147&mm=1&vd=1

tyyjo, bylo tam celkem dost Cobaltu a Manganu, to je pěkné

No, v současné době, když se to podaří a já věřím že ano, mám přislíbený rozbor železné rudy z této lokality u odborné instituce. Brzdí to jen ten současný stav.
Presentoval jsem zde tuto rudu v příspěvcích železité konkrece. . Pak uvidíme co obsahuje. Měla by se také uskutečnit experimentální tavba z těchto rud. Pak se po rozboru teprve uvidí.
Toho manganu je zde opravdu hodně. Například jsem o něm hovořil v příspěvku valašský pouštní lak.

Budeme se těšit na výsledky
a díky za příspěvek

čav rossy