Odpověď Maruškovi na téma Koncentrační tábor Auschwitz/Birkenau

05. 10. 2007 Autor: candies 6573× 99

Nějaký čas si vzájemně odpovídáme pod příspěvkem http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=show&lang=1&i=11335&mm=2&xb=2&vd=1, ale nechci tam plnit diskuzi věcmi, o které možná přispivatel nestál.

Povedlo se Ti donutit mě vzít do ruky kalkulačku a počítat. Dostal jsem se k zajímavým číslům. Fakta, která jsem si dovolil přebrat na internetu a některá zde použít, jsou celkem snadno ověřitelná a snad se na mě jejich původní autoři nebudou zlobit:

Koncentrační tábor Auschwitz byl založen nacisty na rozkaz Heinricha Himmlera 27. dubna 1940 poblíž malého městečka Osvětim. Šlo o bývalé kasárna polské armády. V první fázi sloužil k internování zajatých polských důstojníků a polské inteligence vůbec. Klasickým vojenským barákům přibylo jedno patro a celý prostor byl obehnán ostnatým drátem. Postupem času se začalo množství vězňů zvyšovat, zejména poté, co bylo o rok později rozhodnuto o "konečném řešení židovské otázky". Původní záměry nacistů vysídlit židovské obyvatelstvo na východ byly pozměněny a začalo se s hromadným vyvražďováním.

Osvětim ležela na výhodném místě s dostatkem vody a surovin, převážně uhlí, a také v oblasti snadno přístupné po železnici i veřejných komunikacích, čímž ji připadl nevděčný osud stát se místem neuvěřitelného utrpení, potlačování lidských práv, místem, kde smrt byla vykoupením. Veškeré polské obyvatelstvo v okruhu 40 km bylo vysídleno a do lágru začaly proudit první transporty.

Auschwitz, to byl celý kombinát, soustava 39 koncentračních táborů, které byly rozděleny do tří hlavních skupin:

Auschwitz I byl hlavní, řídící, koncentrační tábor, ve kterém byla ústřední správa tohoto kombinátu, ústředna gestapa a hospodářské a zbrojní podniky pracující pro německou armádu. Jedním z důležitých úkolů tohoto tábora byla reprezentace "počestnosti" nacistických koncentračních táborů před zástupci veřejnosti. Z tohoto úkolu také vyplýval celkový vzhled tohoto tábora - jednopatrové zděné budovy s prostornými umývárnami, upravené prostředí uvnitř i v okolí tábora.

Auschwitz II - Birkenau byl založený roku 1941 asi 3 km od Osvětimi poblíž vesničky Brzezinka. Jeho nejdůležitější částí byla 4 krematoria a jeho hlavním cílem hromadné a systematické zabíjení lidí v plynových komorách. K Birkenau patřily také menší tábory: zemědělský tábor Budy, drůbežnický tábor Harmeze, zahradnický tábor Rajsko a chemické laboratoře.

Auschwitz III - Buna - Monowitz (založen roku 1942). Do této části KT spadala továrna na syntetickou gumu a barviva. K táboru náležely také menší tábory při uhelných dolech Fürstengrube, Königshütte, Jawiszowice, Jaworzno, Bobrek a Janina. Dále také cementárny, např. v Goleszówě. Další tábory přibyly na podzim roku 1944 v Hlavici, v Hindenburgu, v Blechhammru, v Heydenbrecku,. . Buna byl přímou součástí koncernu I. G. Farben se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. I. G. Farben byl prvním nacistickým monopolem, který dostal povolení Goeringova ministerstva vybudovat v blízkosti Osvětimi chemický kombinát. Podmínkou bylo použití vězňů k výstavbě i provozu koncernu. V roce 1944 vyráběla továrna denně 4 vagóny benzínu, dále karbid a léčiva, která byla samozřejmě testovaná na místních vězních.

Vězňové všech koncentračních táborů mívali dojem, že se proti nim spikla i sama příroda. V táboře bývalo téměř vždy nepříznivé počasí - v létě to bylo nesnesitelné vedro, v zimě nemilosrdné mrazy, na jaře a na podzim vichřice a neproniknutelné mlhy. Počasí mělo negativní vliv jak na práci vězňů, tak i na hojení jejich ran.

Hlavní tábor Auschwitz I se skládal převážně ze zděných vězeňských baráků, mnohem větší Birkenau byl naopak vybudován na "zelené louce". Na rozsáhlém, bažinatém a nezdravém pozemku ohraničeném kilometry ostnatého drátu a hlídkovými věžemi se nacházely řady dřevěných jednopatrových baráků, podobné konírnám (jimiž také původně byly). Bloky byly 40 metrů dlouhé, 9 metrů široké a přes 2,5 metru vysoké, na obou koncích opatřené vraty. Světlo sem procházelo jen dvěma řadami malých okének ve zvýšené střeše. Tyto baráky byly stavěny bez základů, přímo na bažinaté půdě. Většina tak neměla podlahu, jen udusanou hlínu, která se často měnila v bláto. Uvnitř bloků stály tříposchoďové palandy s lůžky a pokrývkami. Uprostřed bloků vedly rozvody komínů, jimiž procházel kouř, který měl vytápět celý vnitřek. Působil ale pouze jako výsměch, protože v zimě bylo nemožné takovou stavbu vytopit. Bloky byly projektovány pro 300 - 400 osob, ale mnohdy se jich zde tísnilo 1000 - 1200.

O dalším osudů vězňů se v podstatě rozhodovalo ihned po příjezdu transportu. Vězni byli vyhnáni z železničních vagónů a ještě na náspu řazeni. Osobní věci a zavazadla museli nechat u vlaku. Poté byli z transportu odděleni muži od 14 do 40 let a přidali k nim i mladší, pokud uměli německy. Němečtí lékaři a důstojníci určovali schopnost jednotlivých lidí pracovat. Starce, ženy, děti a práce neschopné naložili do nákladních aut a odvezli do Birkenau.

Čekající dozorci a vojáci se vrhli na odložené kufry a kradli vše, co mělo nějakou cenu. Této proceduře se říkalo "Kanada". Po rabování se zavazadla odvážela do skladišť a posléze posílala do Německa. Pokud se čekal další velký transport, šli na smrt všichni bez výjimky. V Birkenau byli nahnáni do speciálních podzemních prostor připomínajících šatny a sprchy. Zde se museli svléci do naha a byli přinuceni vejít do "sprch". Pak se dveře hermeticky uzavřely a dovnitř byl speciálními průduchy vhozen obsah několika plechovek s prostředkem Cyklon B. Po 15 - 20 minutách se prostory "sprch" vyvětraly a určené skupiny vězňů tzv. Sonderkomanda odnášely mrtvoly do krematoria, které bývalo hned vedle. Tam byly mrtvým ostříhány vlasy, vymláceny zlaté zuby a odstraněny případné protézy. Poté byla těla spálena.

Identifikace vězňů

Práceschopným vězňům byla přidělena čísla, která měli našity na levou stranu kazajky a na pravou stranu kalhot a po čase i vytetovány do kůže. Každý vězeň dostal též tzv. vinkl. Byl to barevný trojúhelník s písmenem, který měl našitý na kazajce a dále rozděloval vězně.

Písmeno znamenalo národnost: T - Čech, P - Polák, N - Holanďan, B - Belgičan, atd. Němci měli vinkly bez písmene.

Barva určovala provinění, za které se člověk dostal do lágru:
- Zelený znamenal Berufsverbrecher, zločinec z povolání, který byl po odpykání posledního trestu dodán do tábora.
- Zelený s černým písmenem S značil Sicherheitsverfahrung. To byli zločinci, kteří se dopustili jednoho nebo více zločinů a byli odsouzeni k trestu káznice na dobu delší 15 let nebo na doživotí, tedy násilné loupeže, opakovaná znásilnění, zabití, vraždy apod. Z káznice byli posláni do táborů "na vykončení", jak říkali Poláci, tzn. aby byli příležitostně vhodným způsobem utlučeni.
- Černý vinkl prozrazoval, že jeho nositel je asociální element. Byli to většinou cikáni, nepolepšitelní tuláci, potulní a práce se štítící lidé.
- Růžový vinkl měli nevyléčitelní homosexuálové.
- Fialový vinkl měli členové náboženských sekt, svědci Jehovovi, kněží,.
- Červený vinkl měli političtí vězni.
- Překřížený vinkl tvořící Davidovu hvězdu měli Židé. Židé patřili mezi vězně, jejichž návrat z tábora byl nežádoucí. Byli týráni, ubíjeni nebo po tisíci tráveni v plynových komorách.

Po této proceduře byli nově příchozí umístěni do tzv. karantény, ve které setrvávali až několik týdnů. Po uplynutí karantény byli vězni rozděleni na baráky a začali pracovat.

Hierarchie a správa tábora

Tábor měl svého komandanta (důstojník SS), raportführera (poddůstojník SS odpovědný za pořádek, kázeň a početní stav v táboře) a hospodářskou správu, svůj vlastní politický řád, poštu, věznici, popraviště i zásobu katů. Ale měl také vlastní autonomii, která byla složena z vězňů a která vedla ve skutečnosti vlastní vládu nad táborem

Asi nejznámějšími postavami spojovanými s lágrem v Osvětimi byli komandant Rudolf Höss jako tvůrce prototypu vyhlazovacího tábora a muž, který měl na starosti židovkou otázku a organizaci transportů - Adolf Eichmann.

Pracovní skupina vězňů se nazývala komando. V čele byl kápo (oberkápo, unterkápo) a vorarbeiteři. Každý měl na levé ruce pásku s příslušným nápisem a každý nosil klacek.

Kápo - Němci označovali tímto slovem vězně, jemuž svěřili vedení nad pracovní skupinou vězňů. Ale kápo nebyl předák, nýbrž byl určen k násilí, terorizování, mučení a zabíjení. V tomto ohledu byl pravou rukou, výkonným orgánem esesmanů.

Vorarbeiter - přední dělník. Velká pracovní skupina se dělila na podskupiny, každé byl v čelo postaven vorarbeiter. Vyznačoval se především tím, že nepracoval. Opatřil si hůl a mlátil vězně. Čím více řval a čím více mlátil, tím lepším vorarbeitrem byl.

Zabíjení v Osvětimi prováděly oficiálně dvě instituce: SSlékaři a úřad lagerkomandanta Müllera, který je především odpovědný za smrt statisíců vězňů. To on dával zabíjet celé transporty. Navzájem si obě tyto instituce dělaly naschvály a předháněly se v počtu zlikvidovaných lidí.

Vězeňská samospráva

V čele vězeňské samosprávy byl lagerältester s velikou pravomocí. Na levém rukávu měl pásku s písmeny LÄ. Byl odpovědný za pořádek a čistotu v táboře a představený všech blockältestů. Byl to vězeňský diktátor tábora.
Blockältester byl zase správcem a pánem bloku. Odpovídal za disciplínu v bloku, dohlížel na rozdělování jídla, apod. Poláci ho nazývali "blokówý" a jejich názvy se obecně ujaly u všech národností. Např.: Blokový písař - "šrajbr"; velitel světnice (štuby) - "štubówý"; Stellvertreter - "zastempca"; Esesscharführer - "šára"; atd.

Strava

Výživa vězňů byla zcela nedostatečná a postrádala potřebné živiny a vitaminy. K snídani se podával 1 litr kávové náhražky nebo čaje. Jako hlavní potrava sloužil samozřejmě chleba, ovšem ten táborový obsahoval až 25 % pilin. Spolu s kouskem margarinu, koňského salámu, či marmelády tvořil většinu večeří.
V poledne nebo večer se podávalo 0,5 až 1 litr polévky zvané suppa. Většinou se skládala z kousků vařené řepy či brambor a někdy se do ní přidávalo jídlo, které zbylo z "kanady". Jednou z možností, jak dostat více jídla byl tzv. Schwerarbeiterzulage ("Culága") - přídavek k jídlu u pracovních komand. Každé úterý a pátek nastoupili vězni u kuchyně a každý z nich dostal 500 g chleba a 100 g koňského salámu. Uvedené hodnoty je potřeba brát pouze jako informační, protože záleželo zcela na libovůli vydávajícího.

Nemocnost a hygiena

Zejména v Birkenau, kde byl velký nedostatek pitné vody, řádil břišní a skvrnitý tyfus, tuberkulóza a všeobecně se umíralo na zápal plic z vyčerpání. Nadměrný počet nemocných byl velkým problémem a nemocniční baráky nedostačovaly. Proto také byli sotva uzdravení vězni posíláni zpět na těžké práce. Také léků bylo velmi málo a stačily jen pro vězně německé národnosti. Šíření nemocí a zejména tyfu se nedařilo zabránit díky všudypřítomným blechám a vším. Ani duševní poruchy nebyli výjimkami. Stávalo se, že vězeň psychicky neunesl neustálý teror, týrání a všudypřítomnou atmosféru smrti. Většina takovýchto vězňů spáchala sebevraždu.
V Birkenau působil táborový SS lékař Dr. Josef Mengele. V ženském lágru se na jeho příkaz prováděli popravy fenolovými injekcemi (preparát BE 1034). Dělal pokusy s dvojčaty v Antropologickém ústavu, který si v Birkenau zřídil. Studoval na nich vlivy dědičnosti. Podobné pokusy prováděl s trpaslíky a s lidmi, kteří měli nějáké tělesné vady. V ústavu probíhala také sterilizace Židů pod vedením Prof. Dr. Carla Clauberga a Dr. Horsta Schumanna.

Likvidace těl

Během provozu tábora bylo postupně postaveno pět krematorií. Jen čtyři krematoria v Birkenau byla teoreticky schopna spálit přes 4500 těl za 24 hodin (v praxi ovšem dokázala v případě potřeby spálit něco kolem 8000 těl), ale když nestačila, byly vykopány velké spalovací jámy, které dokázaly pojmout najednou až 1000 věznů.

Pro ilustraci: V Birkenau jen v srpnu 1943 bylo spáleno v prvém týdnu 34.000, v druhém týdnu 31.000, v třetím týdnu 56.000 francouzských, holandských, belgických, řeckých, ale i českých a slovenských Židů. Zajímavý je rovněž fakt, že Němci za ústupu všechna krematoria vyhodili do vzduchu tak důkladně, že ani sami Poláci nebyli schopni rekonstruovat jejich původní podobu. Jen díky dvěma dívkám vězněným v Birkenau, které ukradly a zachránily stavební plány řady staveb v táboře včetně krematorií, máme informace o těchto ohavných stavbách.

Bunkr

Každý tábor měl své vězení a místnosti pro výslechy a mučení, jimž se ve vězeňské hantýrce říkalo bunkr. V Osvětimi to byl blok č. 11. Nejrůznější nápisy a kresby v celách po celém bloku jasně ilustrují, jakým směrem se upínalo myšlení odsouzených. Mnoho nápisů polských, českých i mnoha jiných národností obsahuje jen jméno a datum, kdy dotyčný ještě žil. V sklepních místnostech bloku č. 11 také došlo k prvním pokusům s použitím plynu Cyklon B (na 600 ruských zajatců a 250 Poláků z nemocničního baráku).
Tyranie vězňů byla všudypřítomná. Velmi těžký život měli vězni ze zeleným vinklem a Židé, a zejména ti, kdo zde neměli žádné známé, ani co prodat. Tedy ti, kteří nedostávali balíčky z domova a nemohli uplácet jídlem a cigaretami. Jakousi ochranu vězňům poskytovalo zařazení do funkcí podílejících se na správě tábora. V krejčovské dílně, skladu, či kuchyni vězeň dokázal přežít jakýkoliv lágr, hlavně díky pobytu v teple a možnosti se dostatečně vyspat. Ale dostat se na tato místa bylo velmi obtížné a vyžadovalo to velkou dávku opatrné diplomacie a soustavného uplácení.

Konec nacistické vlády

Když se na začátku roku 1945 přiblížila fronta, nastalo velké zakrývání stop. Tábor byl evakuován. Transporty v otevřených vagónech a dvacetistupňových mrazech, bez jídla a pití se vyznačovaly otřesnou úmrtností. Nemocné a zbylé vězně bylo rozhodnuto zlikvidovat a nastaly masivní popravy a spalování. Fronta však postupovala příliš rychle. Ustupující esesmani již jen stačili zničit většinu dokumentace a vyhodit do vzduchu všechna krematoria včetně plynových komor. 27. ledna obsadili ruští vojáci poloprázdný tábor, ve kterém se nacházelo kolem sedmi tisíc vězňů. Když za několik měsíců skončila válka v Evropě, nastalo bilancování. Ač řada hitlerových mužů, přímo zodpovědných za zakládání a provoz vyhlazovacích táborů byla mrtva, výjimky se našly.
Rudolf Höss sám byl lidovým soudem odsouzen a popraven oběšením. Část válečných zločinců (dozorců a nižších šarží) zmizela v Rusku, část s buldočí zatvrzelostí vyhledával a předával soudům známý lovec nacistů Simon Wiesenthal. Objevili se též první odhady o počtu zde zabitých lidí. Tento údaj není dodnes upřesněn a patrně se přesné číslo již nikdy nedovíme. Uvádí se něco mezi 1,2 - 3,5 milionu lidí. Důvodem k těmto dohadům není jen zničená evidence, ale fakt, že 70 - 75% každého transportu nebylo nijak evidováno, protože šli okamžitě do plynových komor.

Brzy po válce bylo rozhodnuto zachovat tábor jako památník holocaustu a vzpomínku na jedno nejhorších zvěrstev v dějinách lidstva. Dodávám, že již krátce po válce se objevily názory (a dodnes jim řada lidí ráda věří), že plynové komory a vůbec hromadné vyvražďování zde v podstatě neexistovalo. Tyto názory zněly a kupodivu dosud znějí především z úst nacionalisticky zaměřených představitelů některých německých politických stran i vzdělaných lidí tzv. "revizionistů" a jejich smysl spočívá především ve snaze popřít vlastní minulost, zlehčit vinu a zbavit se části zodpovědnosti.

Zdroje:
Továrna na smrt - Ota Kraus, Erich Kulka - vězni v Birkenau
www.holocaust.cz
http://osvetim. valka.cz
www.auschwitz. dk
http://www.pooh.cz/mishak/a. asp? a=2004801
http://www.pooh.cz/a. asp? id=2004822&db=

Pro připomenutí předesílám, že řeč byla o tom, zda-li bylo možné v krematoriích tohoto KT zlikvidovat těla zavražděných vězňů. Pro dotvoření jak to zde probíhalo, uvádím, jako malou ukázku, zápisky vězně jménem Gradowski, který byl zařazen v sonderkomandu, zvláštním komandu vězňů nasazených v krematoriích a u plynových komor:

Tam nahoře u zdviže stojí čtyři lidi, dva na každé straně, a přetahují těla k pokoji "rezerv". Budou je shromažďovat vždy po dvou ke každému chřtánu pece. Malé děti leží stranou na velké hromadě - jsou vždy přihazovány ke dvěma větším tělům. Budou naložena na železnou desku tahary pak se otevře pekelná tlama a deska se vrhne dovnitř. Pekelný oheň vystrčí své jazyky jako otevřenou náruč a stáhne těla jako poklad rychle dovnitř. První jazyky se chytí vlasů. Kůže se změní v puchýře, které ve vteřině opět splasknou. Ruce a nohy se začnou hýbat - to se obnažily žíly a hýbají částmi těla. Celé tělo se již silně nadouvá, kůže splaskla a vytéká tuk. Slyšíš syčení hořícího ohně. Už nevidíš žádné tělo, jen prostor pekelného ohně, ve kterém je něco neurčitého. Brzy splaskne břicho. Vnitřnosti a střeva z něho rychle vytékají a za chvíli z nich nic nezbude. Nejdéle hoří hlava. Z očí plápolá modrý plamen - to zrovna hoří oči hluboko do mozku. A jazyk v ústech hoří ještě teď. Celá procedura trvá dvacet minut - a tělo se promění v prach

Tady je výtah ze Zprávy Vrby a Wetzlera o německých vyhlazovacích táborech Osvětim a Brzezinka:

Koncem února 1943 bylo v Brzezince uvedeno do provozu nové moderní krematorium a plynovací zařízení. Plynování a spalování těl v Březovém lese bylo zastaveno a celou práci převzala čtyři speciálně postavená krematoria. Velké příkopy byly zasypány a zarovnány se zemí a popel byl, stejně jako před tím, použit jako hnojivo v zemědělském táboře Hermense, takže dnes je téměř nemožné najít stopy otřesné masové vraždy, která se tady odehrávala.

V současné době pracují v Brzezince čtyři krematoria, dvě velká, I a II, a dvě menší, III a IV. Krematoria typu I a II se skládají ze tří částí: (A) spalovací místnost, (B) velké haly a (C) plynová komora. Ze spalovací haly se tyčí obrovský komín, okolo kterého je seskupeno devět pecí, z nichž každá má čtyři otvory. Každý otvor muže najednou pojmout tři normálně velká mrtvá těla a za půldruhé hodiny jsou těla dokonale spálena. To odpovídá denní kapacitě okolo 2 000 těl. Naproti je velká "přijímací hala", která je uspořádána tak, aby budila dojem vstupu do umýváren. Pojme 2 000 lidí a podobná čekárna existuje údajně ještě o patro níž. Odtud vedou dveře a několik schodů do velice dlouhé a úzké plynové komory. Stěny této komory jsou pro oklamání obětí také namaskovány jako falešné sprchy. Strop je vybaven třemi padacími okénky, která mohou být zvenku hermeticky uzavřena. Z plynové komory do spalovací komory vede kolej. Plynování probíhá následujícím způsobem: nešťastné oběti jsou přivedeny do haly (B), kde jim řeknou, aby se svlékli. Aby byla představa, že jdou do sprchy, kompletní, dostane každá osoba od dvou mužů v bílých pláštích ručník a malý kousek mýdla. Potom jsou namačkáni do plynové komory (C) v takovém množství, že mohou pouze stát. Pro stlačení lidí do tak úzkého prostoru se často používá střelba, která přiměje lidi na vzdálenějším konci namačkat se ještě těsněji k sobě. Když jsou všichni uvnitř, zavřou se těžké dveře. Potom je krátká přestávka, která patrně slouží k tomu, aby teplota v místnosti vystoupila na určitou úroveň. Poté se dva esesáci v plynových maskách vyšplhají na střechu, otevřou padací okénka a z plechovek s nálepkou "CYKLON - přípravek proti hmyzu", které vyrábí jeden hamburský koncern, dovnitř nasypou preparát ve formě prášku. Předpokládá se, že se jedná o takovou směs kyanidu, která se při určitých teplotách přeměňuje v plyn. Po třech minutách jsou všichni v komoře mrtvi. Nikomu není znám případ, že by někdo tato muka přežil, i když po primitivních metodách, které se používaly v Březovém lese, nebylo neobvyklé najít známky života. Komora se potom otevře, vyvětrá a "speciální komando" převeze těla na plochých vozících do místnosti, kde probíhá spalování. Krematoria III a IV pracují na téměř stejném principu, jejich kapacita je ale pouze poloviční. Tak je celková kapacita čtyř krematorií a plynovacích zařízení v Brzezince okolo 6 000 obětí denně.

V podstatě jsou plynováni pouze Židé, árijci jen velmi zřídka, protože těm se obvykle dostává "zvláštního ošetření" zastřelením. Před tím, než byla krematoria uvedena do provozu, se zastřelení provádělo v Březovém lese a těla byla spalována v dlouhých příkopech. Později se však popravy prováděly ve velké hale jednoho z krematorií, která byla vybavena speciálním zařízením pro tento účel.

Uvedení prvního krematoria do provozu v březnu 1943 byli přítomni prominentní hosté z Berlína. Program se skládal ze zplynování a spálení 8 000 krakovských Židů. Hosté, jak důstojníci tak i civilisté, byli výsledkem neobyčejně uspokojeni a speciální kukátko na dveřích plynové komory bylo v neustálém provozu. Chvály na nově postavené zařízení nebraly konce. (celé znění zprávy: http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/zprava_vrba)

A pro to tedy, jelikož se z původních plyn. komor, krematorií a ani spalovacích jam nezachovalo zbla nic, je velmi neadresné dělat z Leuchterovy zprávy (viz http://www.nsec-88.org/knihy/Leuchterova-zprava/LEUCHTEROVA-ZPRAVA. html) nějaké závěry, o tom ať si udělá obrázek každý sám... Mimoto si myslím, že zpráva dvou uprchlíků napsaná v roce 1944, má o poznání vyšší výpovědní hodnotu než zpráva pana Leuchtera z roku 1988.

A na závěr pár výpočtů:

Prameny uvádějí celkový počet obětí v Koncentračním táboře Auschwitz/Birkenau mezi 1,2 - 3,5 mil, vezmeme-li hypoteticky střed, tak vyjde číslo 2 350 000!!!

S předpokladem, že Auschwitz/Birkenau od června 1940 až do konce roku 41 to lze brát v uvozovkách jako budování tábora, k masové likvidaci lidí tam začalo docházet od roku 1942, vyjdeme li z výše uvedené zprávy kde je poměrně přesný popis pecí tak jsou počty následující: 1 komín-9 pecí po 4 otvorech každý na 3 těla = 108 těl x 16 cyklů za 24 hodin = 1728 těl x 2 velká krematoria krematoria =3 456 + cca 2000 zvládli spálit ty dvě menší krematoria to je celkem cca 5500 těl za den!!! myšleno dospělých těl, dětských se nepochybně vešlo do spalovací komory více a tudíž ta statistická čísla mohla dosáhnout i té dvoutisícové hodnoty na jedno krematorium za den... Toto samozřejmě platí od roku 42-43 do začátku ledna 1945, do 1943 si museli "vystačit" s malými krematorii a spalovacími jamami... Vezmeme li teda 2 roky-730 dní x 5500 těl tak výsledek je 4 015 000 obětí!!! Ale to by museli pracovat nonstop což by byla utopie, takže ke spálení 2 350 000 při denní produkci ne 6000 ale pouze 5000 těl stačí 470 dní, a ještě zbyde do toho dvouletého limitu 260 dní které lze věnovat údržbě...

No, snad Marušku těma číslama přesvědčím... a vám ostatním, kteří jste dočetli až sem děkuji za Váš zájem a zároveň doufám, že Vám to pomohlo přiblížit realitu, která tam v té době panovala.

Autor: candies

Komentáře

Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!

skydevil

05. 10. 2007, 10:19

tu kalkulacku si dostal z tel avivu?

maarkii

05. 10. 2007, 10:29

Děkuji autorovi za článek. Obávám se však, že "Marušku" a ostatní zdejší pohrobky(neonacisty)"Tisícileté třetí říše" nemůže přesvědčit o tom, že zkrátka jejich milovaní němci povraždili průmyslovým způsobem miliony lidí. Vždyt Německá třetí říše byla nejvyspělejší a nejmodernější atd. že...? Stačí se podívat na zdejší nálezy jejich uctívačů a že nálezů z Třetí říše je tady většina jistě mluví za vše... Proto pokládám jakékoliv zveřejnování podobných reálií z Německých koncentračních táborů na podobných servrech za kontraproduktivní... jinými slovy zdejší většinu pohrobků 3.říše stejně nepřesvědčí o zvěrstvech Němců, ale naopak je utvrdí v jeich vidění světa jako boje Arijské rasy proti Židobolševismu... Jak dokladají moje zkušenosti s touto sebrankou, kdo nepěje oslavné souhlasné ody nad jejich šrotem, je inhned označen za bolševika, komunistu apod.
Těmto pohrobkům nelze než přát z celého srdce ozdravný pobyt v rekreačních Koncentračních táborech Německa(jak je sami nepřímo označují)

marczus

05. 10. 2007, 10:48

GEGEN NAZI

Bones

05. 10. 2007, 10:55

maarkii > jestli zde budeš opět prudit, urážet lidi a napadat ostatní dostaněš opět permanentní BAN. Jen upozorňuji...

JardaKVLH

05. 10. 2007, 10:57

Nacistická a Komunistická zvěrstva - nejhorší na tom všem je že o to m spousta mladých nemá ani páru - o našich politicích už ani nemluvim - Je přeci blbost za tímto udělat tlustou čáru a strkat hlavu do písku -dobře jsi to napsal.

JardaKVLH

05. 10. 2007, 10:59

Tím teda myslím - tan příspěvek od npr. Džigira

DFC

05. 10. 2007, 11:11

Teda to jsem nevěděl, že maruška je nácek. Nějak se mi to nezdá. Každopádně se mi nelíbí opačný extrém v podobě níže uvedených přispěvatelů. Hlavně marczus je zřejmě pouze frustrovaný anarchistický klacek, s tendencí porvat se na 1. máje s hololebci.
Komu se tyto stránky nelíbí, ať si..............

Metaxa

05. 10. 2007, 11:13

npr. Džigira: Dobrý a obsáhlý článek, ale vcelku sis dal zbytečnou práci, fáška nepřesvědčíš stejně jako komunistu. Proti vylepování nacistických relikvií zde nic nemám, jiné kafe byl nález plakety s Vůdcem a na dalším snímku už byla tato zarámována a pověšena na nějakém význačném místě.
Holokaust je jedna z nejlépe zdokumentovaných ostud lidstva a s tzv. popírači nemá jakýkoliv význam diskutovat na toto téma. Snad bych jen pozvedl obočí a pomyslel si něco o inteligenci dotyčného.

helmut 2

05. 10. 2007, 11:36

Ja: to by byla dovolena pro obezni lid šel by tam 130 kg muž, žena a za mšsic vychazy 60 kylovy jedinec. A vše zadarmo

kvalt

05. 10. 2007, 11:36

Stručné, přesné, výstižné.
Doporučuji knihu "Lékaři hanby". Je sestavená z dochovaných svědectví a nikdy jsem neměl sílu přečíst najednou nějakou větší část.

npr.Džigira

05. 10. 2007, 12:01

skydevil: pokud se Casio vyrábí v Tel Avivu tak určitě...

fernet

05. 10. 2007, 12:28

ten ban by zasloužil i helmut. nemyslím, že je to námět k legraci

Odpověď Maruškovi na téma Koncentrační tábor Auschwitz/Birkenau

Komentáře

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

beny 2

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira

npr.Džigira