Opožděný dárek

Dnes jsme vyrazili s kolegou na notoricky profláklé místo. Jen tak se rozhýbat po várce salátů a řízků. Vzali jsme detíky a hurá shazovat kila. Dlouho se nic významného nedělo. Vystřílené patrony a něco málo plechů z beden. Přešli jsme na druhou stranu silnice a tam už bylo lépe. Závěr do kulometu, patrony a koule do dvacítky a pak přišel signál. Hluboký bručoun. Spíš takový štěk. Za chvíli už jsem seděl na zadku a držel v ruce pouzdro ztěžklé železem. Věřím tomu, že můj řev byl slyšet hodně daleko. Bohužel pouzdro to nepřežilo, ale obsah dopadl lépe.
Dreyse vzor 1907, náhradní zásobník a pod tím vším hrst nábojů, zčásti železných, zčásti mosazných. Nečištěné železo jsem vyfotil. Teď jsem to lehce přečistil kartáčem a vylézají nápisy. Uvidím, jak to půjde dál. Zkusím zachránit střenky a pak se vrhnu na železo.
Přeji všem do příštího roku alespoň takový signál, jakým mě dnes obdařil sám velký Mrcas.
Zdraví, štěstí a spokojenost kolegové a kolegyně.

Waffen