Osoblaha 2004

Propozice akce: Nazdar chlapáci,
blíží se doba odsunu am Osten... Těším se na Vás a taky na tu dobu, kdy se definitivně vymaním z nekonečné a ubíjející práce fyzického, psychického rázu a kombinaci obou těchto dvou hnusáren, který člověk dozajista nevymyslel, nicméně jej od zvířecí populace jako jediné a nejvýraznější odlišují...

Nerad bych, aby to vypadalo, že se chci ujmout velení posádky, berte to prosím, jako mustr, nebo spíš můj návrh scénáře akce, na kterou se tak jako já, většina z Vás nejspíš delší dobu těší, proto si jí nenecháme díky nějaké malichrnosti skurvit!... Nakonec většina z Vás již tento návrh se mnou, buď osobně, nebo prostřednictvím telefonu či PC konzultovala

Rozdělím na Vaše opakující se žádosti plán a vybavení na záležitosti jasné, doporučené a měnící se dle nálady a chuti posádky.

jasné:
odjezd v pátek odpoledne Čelákovice, Praha /černý most/, Bruntál, Andělská Hora po cestě nabíráme Lukáše, Myšáka v Andělské hoře Aksamita - což je také sestava posádky vozu VW Alstar, jenž má pět sedadel /6míst/ a zavazadlový prostor rovnající se 2m3 a je alespoň v prvopočátku řízena automatickým pilotem, kterého znáte pod jménem Miras, obsah 2,5l, spotřeba 7-8l/100km, nejvyšší dosažitelná rychlost 170km /h /poté začne odhazovat podvozek a roztahovat křídla.. /,barva červená, nosnost 850kg...

doporuč:
pátek ubytování v penzionu Anděl :
http://hotelandel. jeseniky.com
Vyzkoušeno, levno, prázdno věci na spaní, je možné, že se vyspíme i někde v lesíku /podle okolností/ snažte se, býti vybaveni i na tuto eventualitu. Návštěva kolegů hledačů v Bílovci, kde nás mají rádi, mají tam dobré pivo, bifteky a super sexy servírku, kterou vždycky „málem“ opí…me. Shlédnutí videozáznamu z nálezu beden a výletu na polskou stranu do muničních skladů Luftwaffe.
Jídlo s sebou /něco/ budeme se snažit jíst jako lidi, tzn. alespoň jednou denně teplou stravu, ale přesto je třeba mít s sebou do lesa nějaký jídlo, neboť v místech kam jedeme, stánky s párky nepostávají....
Prachy - záleží na každém, jak je spořivý, všeobecně platí, že je dobré si vzít polovinu věcí a dvakrát tolik peněz...
Návrat v úterý večer, nebo ve středu dopoledne.
Něco proti komárům, klíšťákům a líh na dezinfekci žaludku a střev.
Vodu beru já.

měnící se: přesná hodina odjezdu, příjezdu a místo ubytování



Tak, tímto bych začal s vyprávěním o nevšedním putování po severní Moravě /Slezko/. Chtěl bych předeslat, že tato akce nebyla pojata, pouze jako hledací, ale také jako výlet za poznáním, návštěv, shlédnutí sbírek kolegů hledačů a v neposlední řadě i účast na nevšedních atrakcích, které nám hledači na přání připravili a umožnili tak prožít pár hodin v bezstarostné pohodě za vůně střelného prachu…
Tímto chci za všechny účastníky poděkovat Láďovi, Petrovi, Rottovi, Honzovi, Čestmírovi a spol… Akci jsme oficielně zahájili v pátek ve 14.00hod, kdy odjíždím pro prvého účastníka akce /Lukáš/, musím podotknout, že návštěva a následná prohlídka vskutku impozantní sbírky se značně protáhla, což mělo za následek posunutí odjezdu z centra Prahy do doby dopravní špičky, přičemž nás ještě více zdržela zácpa na hradecké silnici, kterou netřeba v odpoledních pátečních hodinách komentovat…
Do Andělské Hory jsme dorazili v deset hodin večer, recepční odešla již v devět a kuchař neochotně vybral peníze, předal klíče a osmahl kus syrové krávy…Bylo nám fajn. Pár pivsonů tento pocit ještě umocnilo a nikomu nepřišlo divné, že ráno a s ním i realita následujícího dne přišla tak brzy…
Starší páni, kteří nemohli dospat, ladili své přístroje už v půl páté ráno, navzdory stanovené hodině setkání 6.00hod, kdy se měl dostavit Aksamit, jenž je Patriot…Aksamit přišel jako vždy, přesně, pln optimismu a vystřízlivěn z oslavy svých vyrozenin…
Sobota byla vymezena jako den mrcasnický. Místo hledání les obory na Osoblaze. Tato lokalita byla již navštívena několikrát, území bylo vyhlášeno jako vyluxované a na základě tabulky se seznamem artefaktů zde nalezených doporučeno supům.

/níže uvedená zmíněná tabulka/

Lokalita u hraničního patníku č. 16.

Vzhledem k tomu, že jsme prohlásili výše uvedenou lokalitu za  „vyluxovanou“ (více-méně), je zcela nepochybné, že jakýkoli nález zde od této doby objevený je buď nalezen jako záměrně ponechaný, nebo se nachází mimo hranici české rep…..

Uveďte prosím do tabulky počet nálezů dle uvedených položek a pošlete dalšímu zúčastněnému. Poslední v řadě pak provede součet a vyplní poslední sloupec vpravo - celkem.

Jedná se o evidenční tabulku lokality a tato má sloužit pouze jako předmět závisti nezúčastněných….



Jména zúčastněných osob: Aksamit, Miras, Ládík, Marek, Oťas, Petr



Že jsme se s verdiktem unáhlili, nás přesvědčil nález vskutku obdivuhodný. Tento učinil mrcasník Rott, Zip a jeho kolega. Nález byl nahlášen 14 dnů, před naším příjezdem a my jsme si prostě nemohli nechat ujít, ten pocit spatřit místo, kde každý z nás již prošel mnohokrát, aniž by cosi pípnul…No, komu čest, tomu čest soudruzi, neexistuje zřejmě lokalita, která již nevydá /na místě jsme pak zamáčkli slzu hořkosti/……
V Albrechticích k mám přistoupili další dva mrcasníci, Láďa a Petr. Cesta příjemně ubíhala a ranní rosa nás od úmyslu vyluxovat již vyluxované neodradila. Rozprchli jsme se po lese a krom všudypřítomné munice, nás lokalita opět uspokojila. Navečer jsme byli již značně znaveni a zvuky neúnavně souložících daňků v oboře, nás již nevzrušoval. Každý se jen snažil co chvíli ohlédnout, protože daňkům bylo zdá se fuk, kdo bude jejich příští obět…Ten den jsme zakončili hned několikrát. Poprvé v hospě u dvojitého smažáku a podruhé na hrázi rybníka KEY-RUMem u Dívčího hradu, kde jsme také velice pohodlně strávili noc /někdo se dokonce i myl/.. V noci nás probudila hlídka, která se na udání místních přesvědčila, že pruty jsou ve spacáku a ne v chovném rybníce.

V neděli ráno, popíjíme kávu a balíme spacáky. Volá Rott, že je již nablízku a než bys řekl „borůvkový koláč“, podáváme si ruku s Honzou, Rottem a jejich kolegou Čestmírem, který je sic bez klacku, ale přesto, tak jak vši připraven k boji! Neděle, byla opět ve znamení mrcasu.
Měli jsme v plánu projít několik lesíků, kde byla na mapě vymezena linie střetů vojsk. Ovšem tento den, ale neměli mrcasníci svůj den…Lesů jsme projeli několik, vedro nemělo hranic, mouchy se pokoušeli víc než družit a klíšťata vysávala /viz. Myšákův nástroj/…Z posledních sil se přesouváme znovu do obory, kde není nalezeno už skutečně nic… Výsledek mrcasu, byl k pláči.
S kolegy si dopřáváme dvojitý smažák a debatujeme o vděčném tématu, jak již tolikrát a znovu a znovu…Rozloučili jsme se a vyrazili na hráz rybníku, kde jsme již spali minulé noci. Koupel jsme si všichni zasloužili. Ten večer popíjíme Metaxu, dobré pití, ale ne dostatek.. Nepomohla ani Myšákova vykopaná meruňka /znamenitý to model/.
Ráno 6.00hod, plni odhodlání vyrážíme dle mapy, na poslední lesík, který prostě musí dát!!! Stavili jsme se ještě v lesíku po cestě, po dvou hodkách, přináší Aksi pruskou přesku s odnímateným středem /bez středu/ a víčko esšálku, které šikovná ruka přetvořila v cedník.
Nebudu to dlouho natahovat, ten poslední lesík, nedal.. Prohlédli jsme si vskutku vybydlený kostel, zničený hraniční hřbitov a Aksi si jako vítěz tohoto dne odnáší z lesa „krááásnou láhev od Liqueru“. Zmíním se ještě o tubě od zubní pasty, na této zubní pastě je zajímavé to, že němci jí obohatili radioaktivitou /radioaktive-zehn-past/, krásně se jim po nich bělila zubní sklovina…O vedlejších účincích jsem nenašel zmínku, nicméně, mám obavy, zda chrup vojáků nepřitahoval po setmění světlušky a snajpery z protilehlých zákopů.
Závěr byl impozantní, jelikož tak jak v pondělí, většina z nás nezmokla nikdy…Voli se valili, valy se valili, do toho ta voda…. hnus.
Nasedáme do dodávky, snažíme se kolektivně uschnout a najít restauraci, kde mají pivo a smažák. Nacházíme orlí hnízdo s krásným rozhledem a servírkou bez podprsenky. Na nezdar v lese jest v tu chvíli zapomenuto…
Dle plánu, se potom přesouváme do městečka Bílovec, kde nás již očekávají kolegové mrcasníci. Ubytování bylo luxusní, sprchy nutné, majitel penzionu „LEMON“ poněkud rozpačitý. Hned ve vchodu se ptá, zda u sebe nemáme munici a jeho výraz v obličeji nám potvrzuje, že jsme ho odpovědí nepřesvědčili. Zatímco se polidšťujeme, kolegové staví plechovky na nedalekém smetišti. Bylo to věru krásné odpoledne, projížďka v UVAZu podtrhla krásné střelby z rozličných zbraní, samozřejmě v legálním držení kolegů z východu.
Jsme unešeni a večer si dopřáváme kolektivní pitku, bez smažáku, vrchní odmítá vařit, jako vstřícný krok nám nabízí nudličky s hranolkama, což jak se druhý den ukázalo, nebyla dobrá volba…
Kolem druhé hodiny ranní, klapka zaklapla…Popravdě, bylo to jen tak tak. Ráno vstáváme na osmou, majitel jak se zdá navzdory zvykům spal mimo objekt a kontroluje plášť budovy a okna. S díky konzumujeme snídani a přemlouváme žaludky, aby přijmuly tuto boží stravu, neboť den bude dlouhý.
Na pořadu dne jsou sbírky a video. Nejbližší video je v pátém patře výškové budovy, kde bydlí u jedné paní Láďa. Koukáme na Láďovu sbírku, zamačkáváme si oči zpět do důlků a občas se skáknem na Wecko mrknout, jestli se nám v tom vedru nevylíhly. Video z akcí nás naladilo na další výlet do lesa, ale na to už není čas. Poděkovali jsem potřásli si tlapama, olíbali manželky bližních svých a vyrazili na cestu k domovům.
Cesta byla dlouhá, všichni spali vč. řidiče a nebýt faktu, že auto cestu zpět už dobře znalo, nevím, nevím, jak by to všechno dopadlo.
Poslední účastník akce dorazil domů ve středu ve dvě hodiny ráno a palubní počítač hlásil 1230km. Akci bych hodnotil, jako přínosnou, naše obzory se rozšířily, přátelé se znásobili a vo vo tom to je!

Miras