Osudy a náhody?

Tak tento článek vůbec neměl vzniknout a je sám o sobě dílem náhod, které se mi staly při běžném hledání detektorem. Již dříve jsem napsal něco o havárii Boeingu B17G dne 7.7.1944 u Velehradu, který jsem plánovitě připravil. Na místě jsem byl, také hledal a nalezené drobnosti jsou ukázány v článku. Tentokrát jde také o B17G, který nouzově přistál u Napajedel a o něm jsem věděl jen to, že se to stalo a že i za socializmu sem jezdili klást kytice z amerického vyslanectví, ale nějak se o tom tehdy jen šuškalo. Dnešní pomník je součástí památníku obětem WW II a vypadá viz. foto. Ale abych se nezapletl začnu od začátku jak se to seběhlo a budu v tomto případě konkrétní, jde přece o všeobecně známé informace.

Tak jsme jednoho dne jako obvykle vyrazili s kolegou Arnym na dohodnutou lokalitu v prostoru mezi Pohořelicemi a Prusinkami. Nálezy byly běžné a jen kolega se svou druhou zálibou a to fotografováním a filmováním se občas zapoměl u nějaké kytičky či jiného zajímavého objektu. Tak jsme se došourali až na pole (viz. foto) co se nám zalíbilo i s pěkným výhledem na štěrkoviště u Spytihněvi a pod námi na dvůr Prusinky, kde snad kdysi bývala i osada co zanikla. Posouváme se po poli a kromě nějaké mladé mince nálezy žádné. Postupně mi začíná detík nějak blbnout a kopu stále více slitků cínu či co a plíšků a drátků a začíná mne to štvát a pokládám to za odvezené odpadky z nějaké klempířské dílny a opouštíme pole jak jsme přišli. U cesty a bývalé hájovny nacházíme na stromě kruhovou značku a štítek s iniciály B17G a meditujeme nad ní. Pak mi to dochází, tady je asi to místo nouzového přistání amerického bombardéru za WW II, ke kterému náleží pomník pod kostelem v Napajedlích a kde se odehrávají ty oficiální vzpomínkové obřady. Kruhové značky na dalších stromech podle cesty na kraji lesa v barvách označení amerických letadel směřují tam, odkud jsme přišli. Dnes se již nevracíme, ale příště to prozkoumáme kam vedou a uvidíme.

Jak je u mne zvykem láká mne neznámé a tady je to evidentní. Sedám k počítači a hledám informace. Ano, jsou lidé co se danou problematikou havarovaných letadel dlouhodobě zabývají a vydávají i knihy s autentickými dokumenty, ale na to já nemám a chci jen vědět, co se ten osudný den 14.10.1944 stalo ve vzdušném prostoru nad Prusinkami. Na stránkách muzea Napajedla objevuji fotografii místa zastřelení dvou amerických letců s malým památníčkem a s cestou označenou již námi objevených kruhových symbolů. Musím to vidět. Následující den vyrážím sám s detíkem a vydávám se cestičkou podle kruhových symbolů okrajem lesa. V očekávání nepoznaného zanedbávám detík a spěchám. Náhle v pravo u cesty zahlédnu ležící postavu a adrenalin mi stoupá do žil. Před několika dny nalezl pes při venčení v lese ostatky muže a to je má první myšlenka, moje první nalezená mrtvola? Muž leží na boku, vedle vyzuté boty a igelitová taška. To vidím, když přecházím kolem. V kapse nahmatávám spray, vracím se a volám halóóó, opakovaně několikrát. Náhle se postava pohne, posadí se a slyším: Do prdele já tady usnul. A opět je to ten šumivý mě známý les co tak miluji. Slovo dalo slovo a kecáme dlouho. Jdu tady k tomu pomníčku američanů chci ukončit hovor. Jóóó, je to kousek a o tom mi táta vyprávěl, protože tady byl kouknout zvědavě, když měli odvézt ty ostatky dvou američanů, říká můj nalezenec. Přijel tady tehdy sentinel, to je ten náklaďák na dřevoplyn co měl kotel na korbě. Představ si, že když ty amerikány naložili, tak nechtěla ta potvora smradlavá ani jet a trvalo dlouho než se pohnula. Tak to měli za to ti fašouni co je zastřelili, protože normálně se brali do zajetí.

Pokračoval jsem v cestě až k poslední značce a šmytec, nikde nic. Cesta přerušena plotem asi hektarové školky a tak ji pracně obejdu, ale za ní značky nepokračují. Že by ti dřevaři při jejich vandalském kácení také zničili označení místa smrti obou američanů? Orientačním bodem má být podle popisu na muzejních stránkách Napajedel myslivecký posed, ale ty křoviny vše skrývají. Vrtá mi to hlavou a stále se z dálky obracím a náhle zahlédnu stavbu posedu mezi listím stromů. Jdu zpět, ale musím vyjít na pole a tady se mi postupně jak se blížím ukazuje dřevěná stavba posedu. (viz. foto) Hurááá.

Stojím před hradbou křovin a nacházím malý prosekaný otvor a tím pracně prolézám dovnitř a dostávám se až k plotu zmiňované školky. Konečně! Za plotem asi 3 metry vidím pahýl stromu s vázičkou, nerezdestičkou s nápisem a nahoře imitaci modelu deformovaného letadélka. Tak přece jen ti dřevaři nechali alespoň torzo stromu. Kytičku konvalinek (viz foto) co jsem při cestě natrhal kladu k plotu, protože do vázičky nelze. Na tabulce nacházím chybné jméno jednoho ze zastřelených, ale v tomto případě to nemá velkou váhu, protože kdoví za jakých podmínek tato tabulka vznikla a s časem zarůstá do dřeva i přez evidentní snahu ji zviditelnit ořezáváním kůry. Představoval jsem si toto skutečné místo umrtí dvou amerických letců trochu důstojnější a v každém případě lépe přístupné. Hlavně, že se nezapomělo a já jsem konečně spokojen. Zbývá jen pro vás odhalit, co se tady tehdy událo. Jak vypadal B17G po rozstřílení americkými stíhačkami viz. foto. Nebudu to popisovat sám, ale odkážu vás, máte-li zájem, zjistit skutečnost na stránkách, ze kterých bych stejně jen opisoval a to by nebylo fér. Tímto také děkuji všem, ze kterých stránek jsem informace čerpal.

Zůstává mi jen vzpomenout na tyto zbytečně zastřelené americké letce, kterých jména také naleznete v seznamu padlých, nebo zajatých amerických letců na našem území při osvobozování od německé okupace za WW II. Čest jejich památce.