Pancíř v potoce III.

Den před oslavou narozenin Ježíška jsem opět vyrazil k známému potoku v lese. Bylo třeba vyhnat z hlavy zmatek z předvánočního šílenství a nějaký ten nalezený kousek historie k tom také vždy potěší.
Namlsaný dřívějšími nálezy jsem se s vervou opět začal rochnit v blátě. Signálů byla zase fůra. Zem toho dne vydala tělo vodní pumpy, horní část chladiče, kus volantu, pancéřový kryt startéru a jiné. Mezi nálezy byly i drobné díly z motoru. Ventilová vahadla, ojnice a svíčky svědčily o totální rozborce, kterou na nebohé 250ce spáchali kutilové z okolních vesnic.
A stejně, jako v předchozích dnech mě na konec čekalo bagrováním většího kusu. Nebylo to z vody, jako posledně, ale i tak to byla chuťovka. 10cm pod povrchem kamenného břehu prorostlého kořeny můj rýč narazil na kov. Už jsem se chtěl radovat, že je to ten velký pancíř, který byl prvním impulzem pro celé toto hledání. Zase vedle. Byla to „jen“ část diferenciálu. Jeho vyproštění mě ale stálo velký rýč, který s hlasitým křupnutím povolil a já měl co dělat, abych nešvihl o zem. Ztráta velkého rýče byla bolestivá, ale diferák jsem nakonec udolal malou skládací lopatkou.
A to byla tečka za mým hledáním v roce 2008. Na štědrý den se mi už nepodařilo vylhat z domácích prací a v následujících dnech začalo mrznout. Od té doby pravidelně sleduju předpovědi počasí a netrpělivě vyhlížím zprávy o oteplení. Zatím nic moc. Včera ráno bylo -18°C. Kopat se nedá, odrezovací roztok mi zamrzl, ze zdroje na elektrolýzu se zakouřilo a tak sedím doma u počítače a sepisuju příběhy o bahenních zápasech s technikou.

Omlouvám se za nekvalitní fotku z místa činu. Na lepší jsem se po přeražení rýče nezmohl.

Hledání zdar přeje Vana