Panzerschreck

05. 01. 2005 Autor: Binec M 9816× 1

Vývoj této zbraně spadá do začátku roku1943, kdy Němci v Africe ukořistili několik amerických Bazook M9A1, a podle nich vyvinuli svoji novou zbraň nazvanou Panzerbüchse.

Tento název se však neujal a byla přejmenována na RPzB. Běžně se užíval název Panzerschreck (Pancéřový děs). V polních podmínkách však byl vojáky běžně používán název Ofenrohr (roura od kamen).

Tato zbraň měla oproti Panzerfaustu jednu nespornou výhodu a to, že se dala bez problému znovu nabíjet. Další nespornou výhodou byla možnost střelby vleže, tím se značně zabránilo ztrátám při útoku na pancéřové cíle. Zbraň obsluhovali dva muži - tzv. V četa (střelec a nabíječ). Obsluha zbraně byla velmi jednoduchá a po krátkém výcviku ji zvládl každý. Díky elektrickému odpalu byl také velmi malý zpětný ráz hlavně, což zvyšovalo přesnost střelby.

Panzersreck měřil na délku 164 cm a vážil 9,25 kg. Ke střelbě se používali raketové střely v ráži 88 mm pod názvem RPzB. Gr. 4322. Šlo o kumulativní raketovou střelu stabilizovanou za letu pomocí stabilizátoru a rotací. Váha střely byla 3,30 kg a váha nálože 660g. Je vcelku zajímavé, že se používali dva typy střel, a to letní a zimní. Letní se měla používat za teplot od +5° do +50° C a zimní verze od -40° do + 30° C. Tyto dvě verze se vyráběly kvůli směsi v raketovém motoru. Rychlost střely se pohybovala okolo 105 m/s. Průbojnost pancíře se pohybovala od 150 do 200 mm podle úhlu dopadu střely. Model 43 se však vyráběl jen v malé sérii a byl nahrazen modelem 54/1.

Protože měl střelec při výstřelu nedostatečné krytí a u prvních modelů musel být střelec vybaven ohnivzdornou pláštěnkou a plynovou maskou, došlo k montáži ochraného štítu.
Štít byl vyroben z ocelového plechu a dal se k hlavni lehce připojit upínacím mechanizmem. Ve štítu bylo okénko chráněné minerálním sklem, kterým střelec mohl bezproblémů zamířit na cíl a byl chráněn proti ožehnutí z raketového motoru. Částečně i proti palbě pěchotních zbraní. Tento nový model se začal vyrábět od října 1943, právě pod označením Raketenpanzerbüchse 54/1. Hmotnost zbraně vzrostla díky štítu na 11 kg.

Cena jednoho Panzerschrecku se pohybovala okolo 70 RM (Reichsmark).

Panzersreck se skládal z výmetné trubice, na které byla upevněna ramenní opěrka a rukojeť se spouští. Dále soustava elektrického odpalu, která se skládala ze spouště, jejímž stlačením se generoval proud a vedl se pomocí kabelu na konec hlavně, kde se ke svorkám připevňovaly kabely vedoucí z raketového motoru střely. Pak ještě již zmíněný ochraný štít.

Zamíření zbraně probíhalo pomocí jenoduchých miřidel (dvou kovových háků) přidělaných na boku trubice. Míření bylo odstupňováno na 100, 150 a 200 m. Dále bylo ještě členěno podle použití letní či zimní munice. Miřidla byla uzpůsobena i pro noční střelbu.

Maximální dostřel se pohyboval okolo 700 - 1000 m. Maximální možná vzdálenost zásahu statického cíle byla na vzdálenost 400 m, na pohyblivý cíl na vzdálenost 100 - 230 m. V bojových podmínkách však obsluha zahájila palbu na přibližující se cíl ze vzdálenosti 180 - 150 m. Při střelbě na tank jedoucí bokem se tato vzdálenost pohybovala okolo 120m. Na tuto vzdálenost byla velká pravděpodobnost zásahu, a proto byla tato zbraň velmi oblíbena.

Ke konci války se stal Panzerschreck standardní výzbrojí protitankových jednotek, a některé jednotky byly vybavovány pouze touto zbraní kombinovanou s Panzerfausty.

Používal se i letecký typ tzv. Fliegerschreck odpalovaný z letadel. O tom se zde ale zmiňovat nebudu. Na konci války byl i vyvinut Panzerschreck 10,5 cm, ale nedočkal se frontového použití.

Zde je možno stáhnout o Panzerschrecku krátký filmeček č. 1 Zde je možno stáhnout p Panzerschrecku krátký filmeček č. 2