Paramagnetika a diamagnetika v nálezech

Paramagnetismus a diamagnetismus jsou formy magnetismu, které se objevují jen v přítomnosti vnějšího magnetického pole. Zatímco paramagnetické látky jsou vnějším magnetickým polem přitahovány, tak diamagnetické jsou odpuzovány. Síly způsobené diamagnetismem nebo paramagnetismem jsou velmi malé a jsou měřitelné, když jsou magnet a mince stacionární. Takto jsem provedl svůj pokus na laboratorních vahách, kde materiálem byla měděná mince, olověné závaží a cínová ozdoba pásu. Neměl jsem ideální laboratorní podmínky a i váhy měřily jen do setin. Ideální jsou tisíciny. Tak berte ty výsledky jako orientační.

Musím se ještě vrátit k měření, které jsem tu už presentoval. Na obyčejných kuchyňských vahách jsem podobným způsobem měřil konkreci železné rudy - pelosiderit. Výsledek podle mne nemohl vyjadřovat jen paramagnetismus sideritu a raději jsem se obrátil na odborníka z geologické fakulty aby mi vysvětlil, co jsem vlastně naměřil a proč. Jediné vysvětlení podle něj je, že železitá konkrece obsahuje mimo siderit i malé množství magnetitu, který takto výrazně reaguje na magnetické pole.

V zahraničí se prodávají tak zvané neodymové magnetické skluzavky na zjišťování falešných stříbrných mincí. Někdy se v jejich popisu píše, že jsou postaveny na principu diamagnetismu stříbra, kdy se mince po takové skluzavce pohybuje znatelně pomaleji. Sám jsem si z malých neodymových magnetů takovou skluzavku sestavil. Nevím jak v zahraničí takto mohou stříbrné mince třídit, snad jen niklové padělky oddělí díky tomu, že se okamžitě k neodimovému magnetu přilepí. Já vyzkoušel minci stříbrnou, měděnou a hliníkovou. Nejpomaleji se sune mince hliníková i díky tomu, že hliník je paramagnetický a magnetické pole jej přitahuje. Proč ale diamagnetické stříbro a měď také po magnetech pomalu klouzají, i když by měly být magnety odpuzovány a rovnou spadnout. Možná je příčina tohoto jevu úplně jiná. Totiž to, co se v souvislosti s touto skluzavkou neuvádí je, že obvyklá příčina pohybu stříbrných, zlatých nebo měděných mincí, když se přiblíží silný magnet, jsou vířivé proudy. V kovech jsou síly vířivých proudů řádově silnější než síly z diamagnetismu, ale vyskytují se pouze tehdy, když se magnet pohybuje vzhledem k minci nebo mince vůči magnetu. Vířivé proudy způsobují, že se mince přiblíží, když se přiblíží silný magnet. Jakmile je však pohyb magnetu nebo mince zastaven, vířivé proudy se rozkládají a zanechávají pouze odpuzující sílu diamagnetismu či přitahující sílu paramagnetismu, které jsou tak malé, že minci na skluzavce neubrzdí. Nevím, ale toto vysvětlení se mi zdá rozumnější. Nepracuji sice s ryzími kovy, ale dovedu si představit, že postříbřená měděná mince se bude po skluzavce pohybovat takřka stejně jako stříbrná.

Další pokus pracuje s podobnými silami jako předchozí. Stejné mince jako v pokusu se skluzavkou jsem umístil na polystyrenový plovák a působil na ně neodymovým magnetem. Že přitahuji paramagnetický hliníkový desetník jsem se nedivil, ale k magnetu připlouvala i diamagnetická stříbrná a měděná mince. Ty bych měl magnetem odtlačovat. Jak jsem psal výše, nemám k dispozici ryzí kovy a ve slitinách stříbra a mědi mohou být i některé feromagnetické prvky. Vždyť se můžete v koláže přesvědčit, že k magnetu se pevně přichytí mimo feromagnetický niklák i artefakty, od kterých bych to neočekával.
Posledním obrázkem je tabulka prvků s rozdělením podle magnetismu. Možná v ní najdete i chyby, ale snad je ta nejlepší, která toto téma řeší.
P. S.
Berte tento příspěvek jenom jako takové hraní si s neodymovým magnetem a ne odbornou práci.
ROSSY