Po stopách dopisu svobodníka Eddingtona

Před dvanácti lety pomáhala Donna Gregory svému tehdejšímu muži uspořádat pozůstalost v domě jeho zemřelých rodičů ve městě Arnold v Missouri. V ložnici narazila ve skříni na krabičku opatřenou štítkem: „War Department“ (Ministerstvo války). Uvnitř našla soubor dokumentů, dopisů a medailí patřících svobodníkovi Johnu Farrellovi Eddingtonovi, včetně Bronzové hvězdy, Purpurového srdce, identifikační známky, diplomu z vysoké školy a dopisu z Ministerstva války oznamujícího, že svobodník John Farrell Eddington byl zabit v boji v Itálii 27. června 1944. Bylo mu 24 let. Mezi 17 dopisy, které napsal Eddington své ženě Helen, byl i jeden zvlášť dojemný, určený jeho dceři Peggy, která se narodila 5. února 1944 a v době napsání dopisu ji byly teprve tři týdny. Eddington byl tehdy ještě na výcviku v Texasu, ale brzy byl odvelen do zámoří. Zemřel o čtyři měsíce později, aniž měl kdy možnost sevřít Peggy v náručí. Fascinována a pohnutá dojemnou historii, rozhodla se Donna Gregory vzít si dokumenty domů do St. Luis a pátrat po Eddingtonovi. To ji zabralo následujících dvanáct let. Její manžel neměl ani ponětí, kdo Eddington byl a jaký měl vztah k jeho rodičům. Eddington se narodil v Leadwoodu v Missouri, jen 50 mil jižně od Arnolda, ale tato geografická blízkost byla to jediné, co Donna věděla, že měl s její rodinou společné.

Pátráním v knihovnách a na internetu získala o Eddingtonovi podrobnější informace. Zjistila, že byl pohřben v Jefferson Barracks v St. Luis. Donna pak byla schopna vystopovat jeho dceru Peggy do Nevady, ale nepodařilo se ji získat její současnou adresu.
Donna zintenzivnila a rozšířila své pátrání a doufala, že Peggy najde dřív, než bude pozdě. Zmobilizovala na pomoc své kamarády a známé, do pátrání se zapojil okruh jejích přátel na facebooku. Nejdříve se ji podařilo najít vnuka Peggy, ten ji zkontaktoval s jejím synem a tak se Donna dostala až k adrese Peggy Eddingtonové – provdané Peggy Eddington-Smithové, v Daytoně v Nevadě. Zavolala ji a řekla, že vlastní věci po jejím otci a především dopis, který ji napsal před smrtí.

Peggy byla šokovaná. O svém otci, kromě toho, že zahynul za II. světové války, nevěděla téměř nic. Její matka byla tak zničená smrtí svého muže, že jen těžko sbírala odvahu o něm mluvit. Nikdy se už nevdala – říkala, že měla šanci potkat dokonalého muže a ta se znovu nebude opakovat.

Aby Donna předala Peggy pozůstalost patřičným způsobem, sehnala peníze na cestu a vydala se do Nevady. Před tím ale ještě oslovila nevadskou Patriot Guard, zda by ji nezkontaktovali s veterány z II. světové války žijící v Daytoně či poblíž, kteří by s vojenskými poctami předali Peggy vojenská vyznamenání. Patriot Gurad oslovila devadesátitříletého veterána Quentina McColla, který zorganizoval sedmdesátičlenný motocyklový doprovod veteránů Donny Gregory z Missouri do Nevady. Když Doona přijela do Daytony, konal se v místní střední škole ceremoniál, kterého se zúčastnila Peggy Eddington-Smithová, její rodina, členové Spolku zahraničních veteránů, kteří bojovali v II. světové válce, představitelé města a místní obyvatelé. Peggy přijala otcovu Bronzovou hvězdu, Purpurové srdce, repliku identifikační známky a osobní dokumenty. Donna přítomným přečetla nahlas dopis, který Eddington napsal své dceři.
První řádky věnoval své ženě, John doufal, že Helen nepovažuje za pošetilé, když píše dopis dceři, která ještě neumí číst a nemůže rozumět jeho slovům. Další dvě stránky jsou pak čistým vyznáním milujícího otce:

„Má milovaná dcero,
nikdy jsi mne neviděla a možná mne ještě nějakou dobu neuvidíš. Píši ti, abys vždy věděla, že máš velmi hrdého otce, který bojuje někde na tomto světě za tebe a naší zemi. Moc tě miluji. Tvá matka a otec ti dají vše, co mohou, veškerou svou lásku. “
Dál Eddington mj. napsal: „Máš nejsladší matku na světě. “ A svůj dopis uzavírá: „Miluji tě z celého svého srdce a duše navždy a navždy. Tvůj milující tatínek. “

Ačkoli si Peggy předsevzala, že se ubrání velkým emocím, skutečnost byla jiná. „Z dopisu jsem se dozvěděla více o tom, jaký byl můj otec. Otevřel mi své srdce – ne mnoho mužů dovede v dopisu tak vyjádřit své city. Jsem ohromená, pokouším se s tím vyrovnat. “

Na závěr slavnostního ceremoniálu jeden z velitelů jednotek bojujících v druhé světové válce provedl kontrolu přítomnosti veteránů.
Každý z přítomných odpověděl: „Zde, pane. “
Potom vyvolal jméno: "svobodník John Farrell Eddington". Nikdo neodpověděl.
Vyvolal jméno podruhé. A jeden z veteránů odpověděl: "John Farrell Eddington byl zabit v boji. "

Poté se ozvalo 21 dělostřeleckých salv.

Zdroj: History Blog