Po stopách generála Slepcova II.

Letošní výprava na východ Slovenka se od těch předešlých značně lišila. Neměl to být závod za co nejzajímavějšími nálezy v co největším počtu – měla to být především dovolená. A tak z pěti dní, které jme měli, jsme značnou část věnovali koupání na Domaše, sbratřování se s místním obyvatelstvem u táborových ohňů a jiné formě relaxace. Jeden cíl jsme však splnily beze zbytku – expedici do,, Údolí generála Slepcova“. Toto bezejmenné údolí se  nachází na polské straně Dukly a co do počtu padlých vojáků a zničené techniky, bylo pro sovětské vojáky daleko krvavějším, než známé,, Údolí smrti“. Pravděpodobně jen díky tomu, že se generál N. I. Slepcov dostal do sporu s poválečnou politickou linií v rudé armádě, nezná toto údolí žádná mapa. Místní však,, Dolinu generála Slepcova“ znají velmi dobře a  jinak tento rozsáhlý přírodní útvar ani nenazývají. Je zajímavé, že Slepcov se do těchto míst dostal již za první války, kdy zde bojoval ještě jako vojín v carské armádě.
Dojít až do tohoto údolí je  značně namáhavé a znamená více než sedmikilometrový pochod dukelským terénem, jehož součástí je i přechod hranice. Zde v smluvený čas, u  smluveného hraničního kamene, nás čeká náš starý přítel Tadeusz příslušník polské pohraniční stráže. Jeho otec, který za tři roky oslaví stovku, zde v roce 1944 pomáhal sovětským jednotkám orientovat se v  změti proláklin a hřebenů. A právě díky němu a jeho svědectví, jsme mohli navštívit místa, která nejsou zas tak často navštěvována davy hledačů. Z polské strany je toto údolí stejně špatně dostupné, jako ze  strany slovenské.
Přesto, že jsme zde strávili jen pár hodin, byla to příjemná změna oproti symbolické návštěvě Staré Huty a Údolí smrti, které jsme podnikli předcházejícího dne. Fascinující je v Údolí gen. Slepcova všudypřítomná munice a torza koňských povozů. V potoce jsou viditelné protitankové miny, které měly zastavit ruské tanky a  spousty obranných F1. Samotná procházka tímto místem je úžasná i bez detektoru. Kombinace první a druhé války je však při kopání velmi příjemná. Na své si přišel každý, sběratel militárií i milovník zbraní či munice. Idylu však přerušila náhlá změna počasí. Vidina dlouhého pochodu pak značně omezila to, co jsme si mohli odnést na památku. U  stejného hraničního kamene se loučíme s naším průvodcem a vyrážíme plni dojmů k autu.