Po stopách Jacka Rozparovače

Bylo pul jedenacte vecer, kdyz jsem toho dne vstoupil na breh ponure Temze a v temnem prikrovu londynske noci jsem propatraval mokre dno plne kluzkych valounu pokrytych zelenymi rasami a kostickami ptaku tam, kde ze zeme trcely drevene kuly zcernale vekem, ze kterych plandajice ve vetru hraly kusy zetlelych lan a tezkych retezu jednoduchou a morbidni melodii zlovestneho rupani a vrzani. Rychle jsem se sehl a spesne cpal do kapes vsechno co se mi zdalo povedome, podezrele, nebo cenne (zlate sperky, blistiva sklicka, kapitalove ulozky, klic, kus zeleza, zkamenela muslicka, zkamenele lano, hrnek od esspressa a mnoho dalsich posleze vyhozenych veci). Posledni kousek jsem s vypetim vsech sil nakulil do batohu (7kg zeleza) a upaloval pred nebezpecne se zvedajici rekou protekajici pod staletym mostem, zpatky k civilizaci. Mezi zbytky obrovskeho a rozpadleho kusu dreva zasvitil zabodly nuz. Naposled jsem se sehl abych bledou, mesicem osvetlenou rukou uvolnil jeho ostri. Krev mi busila ve spancich a tlukot meho srdce vyplasil racka, pozirajiciho mrsinu od Mc donald's. V momente, kdy se ten ptak zacal sourat po kamenitem brehu s kureci kosti prilepenou ke krabicce do klidnejsiho kouta, jsem zaslechl ten zlovestne sipavy hlas:"Give me back my knife". Ztuhl jsem. Nemohl jsem se narovnat a preryvave jsem dychal. Me nervy byly napnuty k prasknuti a muj mozek byl vybicovan adrenalinem do uplne jine reality. Opatrne jsem se rozhledl po nejrychlejsi ceste k uniku. Pak se to opakovalo.. "Give me back my knife! " zaskrehotal ten hlas jiz o poznani hlasiteji. Me vedomi se snazilo zachranit dusevni rovnovahu a na chvili jsem ho pozbyl. Toho patrne vyuzil nejaky poberta a behem meho kratkodobeho odpojeni celou parkovaci kasicku vybrakoval. Take je ovsem mozne, ze (podle zarezu pilkou) byla uz prazdna nekolik minut pred tim, nez ji pred desitkamy let jiny chmatak vrhl pod prikrovem noci do zpenenych vln nenasytne reky. Reky ktera se i po dlouhych staletich jen nerada vzdava sveho strasliveho tajemstvi a jenz je toto ochotna po kouskach vydat pouze po urputne bitve s temi nejvice neohrozenymi. Co se tyce toho hlasu, nerad bych to nejak schazoval, ale nedaleko mista kde jsem si v hlave v rychlosti zopakoval cely svuj zivot, bylo velke hnizdo tech operenejch lovcu hamburgru. Druhy den odpoledne po tom nocnim mekdonaldovskym mejdanu spaly, takze sem nemel co porovnavat. Nechal sem je radsi chrnet.