Podařený víkend II. – sobota a neděle

V sobotu se mi už nikam nechtělo. Za pátek jsem měl už splněno a po celodenním hledání mě bolelo celé tělo. Po obědě ale manželka pravila, že náš druhdy útulný byt vypadá jako psí bouda, a že tudíž plánuje velký úklid. Tak jsme s psí slečnou raději moudře vyklidili bojiště, protože v době úklidu je byt nepřátelské místo, kde vládne nesoulad a teplotní nepohoda a vydali se hledat azyl na místa, kde je nám spolu dobře - tj. do lesa.

V kufru auta jsem měl ještě zablácený detík a lopatku s přimrzlou hroudou ze včerejška a tak jsme vyjeli do nedalekého lesíka. Auto jsem zaparkoval hned u sjezdu z hlavní si lnice, nasadil sluchátka a zapnul svého GMAXXe. Ani ne po půl minutě přišel slušný signál a z hlíny vypadla část zinkový kokardy LW bez křídla. Tu jsem v tomhle lese teda nečekal. Máchnu detíkem dál a zbytek křídla je na světě. Teď už jsme napjatí já i pes (tedy fena) a hrabeme ve zmrzlé hlíně o stošest. Vypadne ještě pár hliníkových kropenáčů a zjišťuji, že jsem na kraji malého smeťáku, který nebyl pod sněhem vidět.

Podaří se nám vyhrabat ještě nějaké železné,, něco“, pár smaltovaných hrnců a plechovek od barvy a pod nimi úplně dole ležela hodně orezlá původně bílá cedu le s červeným pruhem a černými písmeny Luf…(jedná se patrně o zbytek nápisu Luftschutzraum, tedy protiletadlový kryt) a pod ní na mě vykoukly z hlíny dvě ID známky FLAK ERS. ABT. 99 ITAL. Radost veliká, i když nejsou právě v nejlepším stavu. Víc už jsme z mini smeťáčku nevykutali, ale i tak je to až dost.

V téhle části lesa se pokud vím nic podobnýho nenašlo. Vydali jsme se tedy hlouběji, ale les už byl čistčí než napadlý sníh. Tak jsme se alespoň pěkně prošli. Doma už bylo uklizeno a drahá polivička nás čekala s obloženými chleby a horkým čajem. Dokonce se jí už po nás stýskalo a tak doma zavládla opět pohoda. O našem lesním dobrodružství jsme diplomaticky pomlčeli a pytl&i acute;k se zabahněnými nálezy jsem nechal raději prozřetelně v kapse. Jen jsme na sebe s foxteriérkou na gauči spiklenecky pomrkávali.

Oba víme své. V neděli jsem se ulil z odpolední vycházky a v naklizeném bytě se na,, tajňačku“ věnoval své nejoblíbenější činnosti - čištění a dokumentaci nálezů. Užil jsem si to náramně. Manželka nepoznala po návratu nic, a tak jsme po víkendu spokojení všichni.