Pogony

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky. Při svých toulkách rusolágry jsem občas narazil na předmět, který vypadal tak trochu jako výložka neuměle vytvořená z různých matetiálů (kovový plech, celuoid nebo guma). Zpočátku jsem to bral jako ojedinělou kuriozitu, ale když jsem našel pátou a šestou, tak mi to začalo vrtat hlavou. Vojáci Rudé armády si je nevyráběli jistě jen tak pro zábavu, ale muselo to mít nějaký účel.
Tak jsem zapátral na netu a tady je výsledek (volně přeloženo z ruských stránek). Berte to trochu s rezervou, moje ruština už není nejlepší. Odborníci mi prominou, že nosím dříví do lesa, ale třeba to někomu rozšíří obzory, tak jako mně.
Od přepadení Sovětského svazu Wehrmachtem v roce 1941 šla Rudá armáda od porážky k porážce. Bylo to způsobeno mnoha faktory od brutální čistky ve velitelském sboru až po zastaralou vojenskou výzbroj i taktiku. Rudoarmějci byli také značně demotivovaní a neviděli cíl, za který mají bojovat a nikterak necítili vděk vlasti, ale pouze vynucenou povinnost. Hesla o obraně socializmu, komunismu a proletářském internacionalismu se míjela s účinkem a morálku nikterak nepozvedla. Naopak se v počátcích války vojáci vzdávali v ohromných počtech a civilní obyvatelstvo v násilně poruštěných pobaltských státech na Ukrajině, ale i v samotném Rusku vítali s nadějí německé okupanty jako osvoboditele. Sovětský stát vybudovaný na utrpení, přísných trestech, násilném přesídlování i hladomoru se otřásal v základech. Bylo tedy potřeba najít něco, co by vojáky nově motivovalo, sjednotilo, vrátilo pocit hrdosti a dalo potřebnou nosnou ideu k obraně země před nepřítelem. Tohle všechno Stalin pochopil a vyhlásil válku na východě za Velkou vlasteneckou válku. Válka za matičku Rus i s jejími tradičními hodnotami je něco jiného než boj za socialismus a mnoho prostých vojáků, tradičně nacionalisticky založených (Rus může žít v bídě, ale nikdy nepřestane mít rád svou vlast o které je přesvědčen, že je světovým impériem, kterého se každý bojí a on je toho svým způsobem malou součástí) se nechala touto novou ideou zlákat v domění, že strana pochopila a po vítězné válce nastane uvolnění a lepší časy. V propagandě se začala objevovat jména vynikajících ruských vojevůdců z historie, jako Alexandr Něvský, Suvorov, Kutuzov nebo Bagration, což bylo dříve jen stěží myslitelné. Aby Stalin tuto náladu podpořil, nařídil ještě v roce 1941 přípravu reformy o výstroji, rozlišení a hodnostech Rudé armády, která měla navozovat vlastenecké propojení s dávnými hrdiny. Do armády se měly vrátit důjstojnické hodnosti, které byly zrušeny rozkazem No. 1 1.3.1917,, O demokratizaci bývalé armády a námořnictva“ aby se v demokratické armádě upravil vztah velitelů a mužstva. Základní specifikace byla připravena již v květnu 1942 a výsledek byl schválen politbyrem KSSS(b) 23.října 1942. Nyní se jen čekalo na vhodnou příležitost k zavedení nových výstrojních reforem. Koncem listopadu 1942 už bylo jasné, že se podařilo definitivně obklíčit Paulusovu 6. armádu u Stalingradu a bitva skončí sovětským výtězstvím a tak došlo 10. prosince 1942 ke zveřejnění přijatých reforem hodností a označení které měly být zavedeny výnosem prezídia nejvyššího sovětu No. 25 (ze dne 6.ledna 1943) v době od 1.do15.února 1943.
Nové hodnostní označení (i označení druhů vojsk) se přesunulo z límce na vyztužené nárameníky (pogony) a původní trojúhelníky, čtverečky a obdelníčky nahradily hvězdy. Výsledkem bylo, že nová gymnasťorka vz. 43 se stojacím límečkem a pogony vzhledově hodně připomínala carskou důstojnickou uniformu. Tato změna nebyla zejména u vyšších důstojníků přijata jednoznačně kladně (kupříkladu Žukovovi se údajně nové nárameníky moc nelíbily), někteří z nich měli ještě v paměti boje s bělogvardějci za občanské války, ale řadoví vojáci přijali nové hodnosti s hrdostí a nadšením.

Nevím, jestli se nové nárameníky hned fasovali (podle dobových fotorgafijí mají novou uniformu pouze důstojníci a řadoví vojáci ještě tu se starým značením), ale spíše si myslím, že ne, a tak si je obyčejní vojáci nejspíš vyráběli ze zbytků látky sami a jako výztuhu použili jakýkoliv vhodný pevný materiál, který měli po ruce (jak dokládají i nálezy z rusolágrů) a pak je našili ještě na starou uniformu s límcem vz. 35. Tyhle staré, ručně dělané pogony tak patrně skončily v odpadních jamách ruských táborů z roku 1945 po obdržení nové uniformy vz 43, nebo vyšší hodnosti.

Tak doufám, že jsem to moc nepomotal a že neztratilo něco v přkladu, ale tohle bádání nad podivným válečným artefaktem mě docela bavilo.