Pojízdná dílna Luftwaffe?

Zdravím všechny díry zahrabávající mrcasníky.
Návrat do míst, kde se našla šablona vojenské autoškoly Wehrmachtu (Fahrschule) se vyplatil a trochu posunul dál dřívější teorii o vozidle, jehož pouť skončila v květnu 1945 v zatáčce lesní silničky právě tady (viz minulý příspěvek).

Tentokrát se našla vcelku další šablona (a několik menších na kusy) s nápisem Nicht fahrbereit, tedy něco jako Není připraveno k jízdě nebo také Nepojízdné. To mě přivedlo na myšlenku, že jediné LKW, v němž se vyskytovaly různé šablony vztahující se ke stavu techniky, by mohla být pojízdná dílna, čemuž by nasvědčovalo i velké množství nalezeného nářadí přesahující základní výbavu vozidla. K té by ale naopak mohla patřit rovná ženijní lopata (Pionier Spaten), která je na obrázcích techniky k vidění často. Déle se pod jedním kořenem podařilo najít zbytky patrně brašny na nářadí nebo dokumenty (např. technický průkaz, návod k obsluze a údržbě, jízdní rozkazy…. a pod. ), dokonce i s číslem vozidla WL 40683, několik štítků ke klíčům označených SPZ a začínajícím písmeny WL, tedy neklamnou známkou příslušnosti k Luftwaffe.

Popravdě na první pohled mě to značení na štítcích i brašně trochu zmátlo, předpokládal jsem, že vozidla Luftwaffe budou značena obráceně, tedy LW, ale pak mi to docvaklo a dobové fotky to potvrdily. Německá ozbrojená moc (Wehrmacht) se skládala ze tří složek, a to pozemních sil (Wehrmach Heer-WH), vzdušných sil (Wehrmacht Luftwaffe-WL) a námořních sil (Wehrmacht Marine-WM) a příslušnost vozidla ke každé složce se vyskytovala ve zkratce na SPZ.

Dá se tedy předpokládat, že jsme našli zbytky pojízdné autodílny Luftwaffe (snad WL 40683), která sama nedojela. Nepojízdný vrak byl patrně vyrabován a nakonec po válce odtažen a sešrotován, stejně jako řada jiných. Na místě zbyly jen nepotřebné šablony a pár kousků nářadí a náhradních dílů, které při poválečné privatizaci vybavení nepojízdného vraku vypadly a zakutálely se do listí. Posádka asi přesedla do jiného vozidla, nebo pokračovala dál pěšky. Hlavní síly Rudé armády byly dle pamětníku dál na východě, patrně tři až čtyři dny cesty za prchajícími Němci a rychlé kolony 2. Ukrajinského frontu spěchající od jihu k Praze ještě nepřeťaly ústupovou cestu na západ. Tak nebyl důvod k chaosu a ústup probíhal organizovaně a spořádaně. Odznaky a známky vojáci zatím neodhazovali (to se dělo, až když před sebou narazili na Rusy nebo těsně před demarkační linií). Škoda, že se už asi nepodaří zjistit víc ani o vozidle, ani o jednotce, ke které patřilo. Jak z vyprávění vím, skončilo jich takhle nepojízdných kolem cest hodně, ale dodnes se nedochovalo téměř nic. Proto mám takové střípky historie rád, i když jako nález to za mnoho nestojí.
Paul2