Poklad římského stříbra jako oběť bohům

Archeologové provádějící v Haagu záchranný výzkum na místě chystané příjezdové komunikace z Rotterdamu oznámili minulý týden, že učinili nečekaný a unikátní nález: nádobu z římské doby obsahující poklad mincí a šperků. Obsah hrnce byl „spečen“ do jednoho velkého kusu, poté, co konzervátoři jednotlivé kusy oddělili, napočítali 107 stříbrných mincí, šest stříbrných náramků, velkou postříbřenou brož na plášť a několik skleněných kuliček, které byly pravděpodobně na řetězu, jenž se ale už rozpadl. Restaurátor Johan van der Helm jemnou precizní prací odstranil silné nánosy rzi na mincích, a tak všech 107 kusů je nyní dobře čitelných. Jde komplet o stříbrné denáry, což představuje velmi cennou sbírku z doby, kdy v oběhu byly mnohem častěji nominály mosazné. Nejstarší mince se datuje do doby vlády císaře Nerona (54-68 n. l. ), nejmladší do doby vlády Marka Aurelia o století později (161-180 n. l). Jedna extrémně vzácná mince byla zařazena do doby panování císaře Othona, který vládl jen tři měsíce od 15. ledna do 16.dubna 69 n. l.

Tento nález zdvojnásobuje počet římských mincí nalezených v Haagu, který byl v 2. století zasazen v řídce osídlené krajině, jež byla součástí římské provincie Dolní Germanie. Střediskem oblasti bylo Forum Hadriani, dnešní Voorburg, který byl nejsevernější římským městem kontinentální Evropy. Opuštěn byl pod tlakem saských nájezdů kolem roku 270 n. l.

Letos na podzim, nedaleko místa, kde byly objeveny mince, odkryli archeologové ještě pozůstatky dvou římských domů a několik studní. Domnívají se, že zde žila malá zemědělská komunita.
Vzhledem k tomu, že poklad byl uložen najednou a ne v průběhu času, usuzují archeologové, že spíše než o úspory nějaké rodiny jde o oběť bohům mající obyvatele chránit před nájezdníky.
Poklad je nyní vystaven v haagském Historickém muzeu.
Kasander

Zdroj: Historyblog