Políčko & vyděšený zemědělec

Jednoho dne v září jsme dojeli k lánu který byl krásně povláčen. Začalo to celkem neslavně zbytky drátků nebo traktorů maximálně nějaký ten pozdrav z 50 let. Po přelezení vrcholu jsme zjistili že se pole svažuje v jakási mírné koryto směrem k vesnici (spíše osadě). Asi 20m pod vrcholem to začalo snad co 5 metrů signálek mince nebo odznáčku, jinak úplně čisto od běžného polního nepořádku. Prostě políčko jako sen. Jak jsme se ale hnuli s koryta do leva nebo do pravá tak detektor mlčel. Úplně jsme zapomněli na čas a směr. Asi po hodině se přiblížili k osadě asi tak na 200 metrů. Tam jsme si všimli, že na nás koukají nějací lidé, napřed jsme je ignorovali a pokračovali ve sběru, ale když se jich tam objevilo pět a šestý přibíhal z dalekohledem. Tak to už bylo na nás moc a těžko bychom doma vysvětlovali díry v zádech po zemědělským nářadí. Dali jsme se tedy na pomalý ústup k autu s tím, že kapsy máme plné a vrátíme se později v nějakém lepší čase než je sobota odpoledne. Ale u auta už čekal nervózně vypadající chlápek a hned se do nás pustil zatím velice slušně, asi nevěděl jestli nás má zařadit mezi státní zaměstnance nebo teroristy co chystají útok na vesnici která čítá asi 40 obyvatel včetně čuníků a slepic. Řekl nám, že je majitel a jestli se může zeptat co to tam provádíme. Měli jsme dobrou náladu a hlavně jsme se tam chtěli vrátit, tak jsme mu řekli slušně a podle pravdy, že hledáme pro zábavu nějakou tu minci nebo patronu. Hned se začal zajímat co jsme našli (pochopitelně, že jen šrot a zbytky patrón) a do jaké hloubky to najde. Začali jsme mu to vysvětlovat a mezi tím na něm bylo vidět, že se v něm pere povaha slušnosti a české povahy (moje pole, moje šutry, mojí krtci). Nakonec nás ani moc neseřval. Možná měl pár zlatých zubů v puse a měl strach jestli nemáme v kapse kleštičky. Akorát nám řekl, že máme jít naproti (asi k sousedovi). Takže letos už se tam nedostaneme. Nemá cenu nikoho dráždit a počkáme si na jarní orbu.
Ještě posílám pár foteček jednoho bunkříku kde se probourali novodobí sběrači kovů. Času a děcek na to mají dost. Bunkřík byl pár desítek let zabetonován a nepřístupný. Díky tomu je tam čisto a lidi z něho neudělali černou skládku.

1-Fotka neznámého odznáčku. Hrubý překlad zní:SKRZ ČISTOTU(RYZOSTI) K SPOJENÍ NĚMECKA.
2-Zadní strana odznaku:asi znak výrobce.
3-Haf, haf známka
4-Druhá strana haf, haf známky.
5-Vzorek minciček z políčka(1816-1943) a knoflíčku.
6-Zbytek zvonečku asi z krámu.
7-To je ukázka co vše jsou schopni sběrači kovů udělat. Kdysi tam byli ocelové tyče na zavěšení maskovacích sítí. To by mě zajímalo čím to řezali?
8-Probouraný vchod věží do bunkru.
9-Schody do spodního patra.
10-Podzemní patro.
11-Zbytky záchodů a odpadní šachty.
12-Zabetonovaný vchod do zvonu, něčím podobným se museli probourat. Mají u mě teda obdiv.
13-Tu medaili už jsem tu jednou měl ale nikdo neporadil. Tak to zkouším znovu.

Jestli někdo něco poznal tak předem díky za pomoc.

Ahoj zase někdy. Berkins