Poprvé v muzeu, aneb zelené pondělí

To vám bylo takhle: V pondělí jsem se vydal do jednoho svého lesa. Na nálezy příliš bohatý není, ale les je to pořádný, a tak si vždy najdu místo, kde zakotvím a luxuju. Tentokrát jsem si vyhlédl mírný svah pod jednou lesní cestou. Jistě všichni víte, jak blbě se na šikmé ploše chodí, obzvlášť, když nálezy nejsou. Po nějakých sto metrech se svah pod cestou stal natolik prudký, že se jednoduše nedalo po něm jít. Vylezl jsem tedy na cestu, zapálil si cigartu a přemýšlel, kam půjdu dál. Nakonec mě ovládla moje lenost a já se rozhodl, že vyrazím na nevelký plácek pod svahem. Spíše jen tak z nudy jsem klackem hala bala mával i při sestupu po svahu, když tu náhle u vzrostlého smrku začal detektor šíleně vyvádět. Plocha signálu byla poměrně velká, signál sám o sobě čistý, přesto jsem čekal nějakou plechovku od turisty nebo houbaře. Když jsem se dostal pod silnou vrstvu hrabanky, bylo mi jasné, že tohle odpad nejspíš nebude. V tu ránu jsem měl hlavu plnou dukátů a tolarů. Mýlil jsem se. Po chvíli kopání v dost tvrdé hlíně jsem si všiml, že z ní na mě kouká cosi nazelenalého. No řeknu vám, všechna lesní zvěř v dalekém okruhu by si cákla do gatí, kdyby nějaké měla. Na plné hrdlo jsem totiž začal hulákat, jaký mentálně zaostalý jedinec tam tak hluboko zahrabal věc, jejíž název jsem odvodil od hanlivého pojmenování ženského pohlaví. Rukou jsem ledabyle sáhl do jámy a vytáhl to. V tu chvíli nastal šok. Nebýt internetu a spousty fotek na něm, myslel bych si, že je to nějaký střep a zahodil to. Já ale naštěstí věděl, že je to bronzový srp. Radost byla veliká a padly další dvě cigarety, než jsem se vynadíval na tu nadhéru. Svah jsem již dál neprohledával, pouze jsem sešel na tu původně zamyšlenou rovinku. Tam jsem však již nic nenašel. Vydal jsem se tedy po straně svahu zpět na cestu, ale nastal další šok. Asi dvacet od onoho srpu začal detektor znovu vyvádět. Nevím, co tam bylo, ale brzy to zjistím.:)

Hned druhý den ráno jsem se srpem běžel na nejbližší archeologické pracoviště, v mém případě do Muzea v Náchodě. Přivolaný archeolog z toho byl vedle ještě víc než já. Potvrdil mi moji domněnku, že v dané oblasti jde o unikátní nález. Skoro hodinu jsme si skvěle povídali a nadobro ze mě opadly mé obavy, že z toho budu mít akorát problémy. Předání srpu jsme pak zakončili dohodou, že v příštím týdnu půjdeme místo nálezu přesně zaměřit.