Poříz - domácí průmysl dřevařský na Valašsku

Ne nadarmo se říkalo, že na Valašsku je konec chleba a počátek kamení. Pokud místní obyvatelé neodcházeli za prací, nejvíce se zabývali výrobou rozmanitých věcí ze dřeva, což bylo zdrojem jejich obživy. Les jim poskytl laciný materiál a pak už stačily jen šikovné ruce. Za pěkného počasí se pracovalo před chalupou a nebylo potřeba mnoho nástrojů. K nejdůležitějším patřila pila, pantok, sekyra, nebozez, svěrka na strouhání šindele zvaná »strýček«, rovný poříz a ohnutý poříz bednářský. S tímto nářadím dokázali vyrábět široký sortiment výrobků. Ať už se jednalo o dřevěné lopaty, vidle, hrábě, vařečky, trakaře, žebře, žebřiny na vozy, putýnky, stoličky, šindel a mnoho dalších. I můj staříček se takovou výrobou zabýval. Vyráběl putýnky a malé bečice.
Některé obce byly pověstné produkcí určitých výrobků. Například výrobou šindele byla známa Kašava a Držková. Tato výroba měla v okolí takovou tradici, že tu byla i povinnost vyrobit pro vrchnost určité množství šindele. Například v zápisu z roku 1669 bylo stanoveno na každého usedlého z naší obce dodat 300 kusů. Za kvalitní strom na výrobu se považoval hlavně modřín. Kulatina se nařezala na určitou délku a takto vzniklé kláty se štípaly na destičky potřebné šířky, které se uply do speciálního truhlářského svěráku /strýček/. Pak následovalo opracování pořízem a drážka se dodělávala nástrojem zvaným kocour. Výroba šindele byla vždy těžkou prací a protože se používaly jednoduché nástroje záleželo hodně na šikovnosti. Samotný poříz je nástroj, který je znám v nálezech už z doby železné a za tu dobu se příliš nezměnil. U mého nálezu, i když jej datuju do 19.století, je zajímavé ukončení ramének, které známe spíše ze středověkých nálezů. Novodobé pořízy mají konce ramének, na které je osazena dřevěná rukojeť, roznýtovány skrz železnou podložku.