Poslední větší akce před začátkem zimy

05. 12. 2003 Autor: Binec M 9176× 3

Akce byla naplánována na sobotu, ale protože je to na místo celkem štreka, tak se vyráželo už v pátek. Miras mě měl nalodit na palubu někdy kolem čtvrté, bohužel uvízl v pražské zácpě. Vydal jsem se proto na dvoukilometrovou pouť kolem stojící kolony aut. Šlo se mi celkem dost blbě, protože jsem šel proti světlům aut a neviděl na značku a ani dovnitř. Proto jsem do aut nakukoval a lidem se to moc nezdálo. No není se čemu divit. V maskáčích a divným pouzdrem jak na snaiperku se jim ani nedivím. Konečně Mirase potkávám před vyšehradským tunelem. Rychle naházíme věci do auta a protisměrem vyrážíme na cestu. Jede se dost blbě, protože se asi všichni automobilisti zbláznili a všude je to ucpané a samé nehody. Za Brnem je dálnice volnější a jede se mnohem lépe. Než se nadějeme jsme v Bílovci u Ladi. Zajdeme na chvilku na kafe a poklábosit a honem do hospody na pivko a gáblík. Hospůdku už známe, byli jsme tam už jednou. K našemu zklamání zde však neobsluhuje krásná mladá prsatá výčepní jako minule. No co dělat, alespoň, že pivo je dobré. Za chvilku přijde z práce Petr a hned po něm Laďa. U piva se probírá všechno možné a je legrace. Bohužel ve dvanáct zavírají a jsme nuceni jít na lahváče k Petrovi. Zde probíhá živá diskuze a prohlídka artefaktů z Petrovy sbírky. Naštěstí ve tři ráno dojdou lahváče a tak máme šanci se alespoň dvě hodinky prospat. Než se nadějeme zvoní budík a ani na náladě nám nepřidá, že venku celkem slušně leje. No nic, dáváme kafe, které nás ani trochu neprobere a vyrážíme pro Aksamita. Docela to i stíháme, i když si trochu zajedeme. Tak konečně se setkáváme na určeném místě s Laďou a Petrem, kde přesedáme do méně nápadného auta jen tak pro jistotu, protože místo určení je strašný rómov (CIKÁNOV). Pořád leje jako z konve a docela na nás padá deprese. Zabalíme saky paky a vyrážíme přes rozmoklé pole k našemu cíli na zamlženém obzoru. Po pár krocích začíná mít každá bota o dvě kila více - jíl se krásně lepí. Přejdeme další pole, které je travnaté a mě začíná v botách nádherně čvachtat. Ostatním taky, až na Mirase, který maže a maže. Nicméně konečně dorážíme pod kopec a začínáme pomalu stoupat nahoru. Jdeme po hranici podél hraničních patníků. Vybalujeme naše klacky a začínáme mrcasit. Na tomto místě už kluci našli, a tak to zkoušíme ještě jednou doluxovat. Všude se válejí špagety, a tak my s horší mašinou máme pořád co kopat - alespoň to člověka zahřívá. Kluci nacházejí spoustu mincí, já jenom špagety. Prodíráme se nízkým porostem a oblečení začíná rychle nasakovat. Konečně i na mě se usměje štěstí a nacházím proťěž - odznak horských myslivců. Po chvilce ještě hliníkový medailon v dost špatném stavu. Tím jsem asi na dnešní den svoji porci štěstí vyčerpal. Miras nachází postříbřený prstýnek. Postupujeme dále do vrchu a kluci vesele kopou mince - já jen jeden 5 fenik. Je zde v okolí všude spousta munice, ostatně jako vždy na takovýchto místech. Miras nachází dělostřelecký granát i s mosaznou hilznou a ještě průbojnou střelu. Náboje naštěstí díky Exploreru nemusí kopat a to mu docela závidím, jelikož já co krok to špageta. Aksamit, dítě štěstěny, nalézá stříbrné tří a pěti marky. Z dálky na nás volá Petr, že prý našel německé pozice - podle kulometných pásů. Jdeme se tam s Mirasem a Laďou podívat. Ani po šedesáti letech pozice neztratily nic ze svého původního stavu. Je zde kamenitá půda a tak skvěle zachovaly svůj tvar. Je zde opět spousta nábojů, ale už né jen špagety, ale konečně i mausery. Pečlivě pozice luxujeme, ale nacházíme jen běžné válečné smetí. Nacházím čištění na německou pušku K98 v hrozném stavu. Náboje, náboje a zase náboje. Miras se vrací na mincovou lokalitu. Já, Laďa a Petr zůstáváme a zkoušíme štěstí. Laďa nachází napáskované náboje do MP 44 a mraky Mosinů. Pomalu se začíná šeřit, do lesů se vkrádá mlha a značně snižuje viditelnost. Naštěstí přestalo odpoledne pršet, tady v lese ale prší furt a neustálé kap, kap nám začíná lézt na mozek. Štěstí má Laďa, nachází torzo P 38. Zde se někdo pokoušel nandat do závěru obráceně hlaveň. Asi nějaký chytrý Rus, který se potom divil, že to nefunguje. Za chvilku nachází ještě přezku HJ ve velmi dobrém stavu. Dále už jen šrot. Je už pozdě a máme toho dost. Pomalu se dohadujeme na ukončení akce a vyrážíme k hraničnímu patníku, který byl domluven jako místo srazu v případě, že se ztratíme. Po chvilce a několikerém žhavení mobilů, se nakonec opravdu scházíme. Mezitím ještě Petr kope kolem patníku a nachází plynovou masku, stříbrnou minci a pěknou hylznu do nějaké houfnice. Co jsme se neviděli, tak Aksamit našel pěkný stříbrný prsten s maltézským křížem. Vyrážíme na cestu zpět v obavách, zda tam na nás bude ještě čekat Laďova šádeska. Opět se přeplahočíme po poli a světe div se, auto tam pořád ještě stojí a má všechny kola. Ještě chvilku pokecáme a dopijíme poslední zásobu Gambáčku. Sedáme do auta a tradá směr domov.