Poutavé putování za Římany

Přítomnost starých Římanů na našem území je vzrušujícím tématem archeologie i u nás hledačů a artefakt z doby Římské říše, ať už je to mince, spona či jiný předmět, patří k těm nejcennějším nálezům. O čem tyto nálezy vypovídají a další zajímavé podrobnosti o pobytu a pohybu římských vojenských jednotek na našem území jsme se dozvěděli na přednášce odborníka z nejpovolanějších - Mgr. Balázse Komoróczyho, Ph. D. z Archeologického ústavu AV ČR Brno.

Balázs Komoróczy se specializuje na archeologii doby římské a na sídlištní archeologii obecně. Je vedoucím výzkumné základny v Dolních Dunajovicích, odkud jsou pod jeho vedením realizovány systematické i záchranné výzkumy zejména v okolí římské pevnosti na Hradisku u Mušova.
Téma další v řadě přednášek pořádaných Detektorwebem tedy znělo více než slibně: Po stopách Římanů na našem území (nejen) s detektory kovů.

Úvodem Balázs Komoróczy připomenul, že archeologie mluví o „době římské“, ne germánské, ale název je odvozen od kultury, která na tomto území v pravém slova smyslu nebyla. Šlo o germánské prostředí s extrémním průnikem cizích kultur. A tak se dnes archeologové opírají o kovové nálezy, římských artefaktů v hrobech germánských bojovníků, či na sídlišti Germánů. Existují tu souběžně dvě skupiny nálezů – římské a germánské.
Z těchto nálezů ale i výjimečně z písemného pramene je zřejmé, že i když Římané toto území nepovažovali za své, uplatňovali u Germánů své zájmy formou jak finanční tak vojenské pomoci.

K nálezům, které mohou významně přispět ke znalosti římsko-germánských kontaktů na našem území, jsou střepy nádob, jejichž nálezy jsou důležité zejména v české kotlině, kde je jich výrazně méně než na jihu Moravy a na dolnorakouském území. Nápadné střepy pocházejí třeba z tzv. římského porcelánu z Galie.

I když mnozí z nás se při hledačských výpravách rozhlížejí na polích i po keramice, jsou pro nás pochopitelně zajímavé především kovové předměty. Nádherné jsou římskoprovinciální spony z druhé pol. 2. st. a z první pol. 3. st. , pestré, většinou emailem zdobené. Jejich nálezy např. ukázaly, že v určitých obdobích panovala stejná „sponová“ móda u Germánů i Římanů.

Další kategorii nálezů z římské doby představují bronzové nádoby. Před nástupem detektorů se archeologové domnívali, že byly jen darem směrem k mocným a bohatým germánským elitám, dnes díky četným nálezům pomocí detektorů víme, že byly přítomny v každé germánské osadě.

Balázs Komoróczy zdůraznil, že pro archeology jsou někdy důležitější nálezy fragmentů, mnohdy na první pohled nezajímavé plíšky, které mohou např. pocházet z brnění a doložit přítomnost vojenských jednotek na daném území.

Pro hledače bývají pochopitelně vyhledávaným nálezem římské mince. Vedou se diskuze, co jejich výskyt na našem území znamenal: jestli se dostávali ke Germánům jako platidla či jen jako nositelé drahého kovu. Tento názor převažoval ještě v nedávných dobách. Dnes, zejména díky detektorovým nálezům se objevují v takovém počtu a v takové plošné distribuci, že se zdá, že byly přítomny na každé germánské lokalitě a tedy že to jen nositel drahého kovu být zřejmě nemohl.

Mince jsou důležitým pomocníkem při datování lokality, z tábora u Mušova je známo 203 ražeb. Balázs Komoróczy vysvětli, proč je každá z nich pro archeologii důležitá. Zjednodušeně řečeno: archeolog z nálezů mincí vytváří jejich chronologické skladby – počty ražeb řadí k jednotlivým císařům, když např. kulminují mince císaře Marka Aurelia a bronzové ražby, jež tvořily základ žoldu, je to silná indicie pro to datovat lokalitu do doby tohoto císaře. A čím reprezentativnější, početnější a úplnější budou nálezy, tím to může archeolog tvrdit věrohodněji. Prostě to není o nějakém sběratelství, archeolog nepotřebuje vlastnit každičkou minci, ale aby mohl vyprávět příběh daného místa, potřebuje pro to co nejvíce dat.

V další části přednášky Balázs Komoróczy ilustroval na konkrétních nálezech, proč je důležitá přesná lokalizace nálezů. Např. na tzv. české variantě spon s očky, které se pokládají za doklad toho, kam až sahala Marobudova říše.
Další spona - specifický typ zvaný Almgren 129 s prořízlým lučíkem je citlivým ukazatelem migrace v době markomanských válek. Spony přinesly na jižní Moravu Germáni přes Moravskou bránu z území dnešního Polska a na základě dosavadních nálezů se zdá, že se tyto etnické pohyby nedotkly české kotliny. Případné další nálezy těchto spon v české kotlině mohou ukázat něco jiného.

Velkou pozornost upoutala část přednášky hovořící o římských importech, politicky motivovaných darech, které se objevují v hrobech bohatých germánských náčelníků.

Největší přítomnost římských vojáků na naše území dosáhla v období tzv. markomanských válek v letech 166-180 a nejen symbolicky ji ukončila smrt Marka Aurelia.

Jakýmsi zlatým bodem přednášky bylo pak vyprávění o výzkumu na unikátní lokalitě na Hradisku u Mušova, kterému se Balázs Komoróczy dlouhodobě systematicky věnuje. Výzkum dnes plochého návrší na severním břehu Novomlýnského jezera započal již ve 20. Letech a odhalil jeho mimořádný rozsah i význam: zhruba 33 ha plochy jej řadí k mimořádně velkým římským táborům nejen u nás ale i v celé Evropě.

Tábor chránilo klasické římské opevnění – dva či tři někde až přes 4 metry hluboké příkopy, sypaný val s věžemi na čtyřech kůlech velikosti půdorysu 4,5 x 4,5 m. Byl zde objeven i unikát v římské fortifikační architektuře: val byl obložen z obou stran nepálenými cihlami. Když si představíme, že tu Římané obložili vepřovicemi o velikosti 30 x 30 cm opevnění o délce 2,9 km, vystoupí jeho důležitost a ukazuje to i na záměr na tomto místě dlouhodobě zůstat.

Z vnitřní zástavby byla zatím zjištěna budova lázní a obytná budova – jakýsi hotelový dům pro návštěvy – pobýval-li v tomto táboře i Markus Aurelius, což bohužel není doloženo, bydlel právě v ní. Dále zde byla identifikována další velká obytná budova a dílny - nálezy kovových úlomků učiněné zde detektorem ukazují na přítomnost římského vojenského polního řemesla.

Podle půdorysu byla zde identifikovaná největší předstředověká stavba na území České republiky – římská vojenská nemocnice, jaké existovaly u největších táborů. Z celé římské říše je jich známo čtrnáct (v Anglii, Sýrii, sev. Africe…)

Výzkum na této lokalitě, který by v budoucnu mohl odhalit např. i bahnem pohlcený římský přístav, dále probíhá, a tak se někdy můžeme těšit na další zajímavou přednášku.

Drtivou většinu nálezů z Mušova lze vidět na výstavě Římané a Germáni v kraji pod Pálavou v Regionálním muzeu v Mikulově.

Zkrácený videozáznam přednášky přineseme na Detektorwebu a ještě jednou děkujeme Mgr. B. Komoróczymu, Ph. D. za poutavý večer strávený ve společnosti starých Římanů.
Kasander