Požárnický kýbl

Původně jsem chtěl tento článek nazvat „Z pr…. klika“, ale jednak by to bylo vulgární a pak někdo by to PR mohl zase někdo rozpitvávat :D

Možná bych mohl začít i titulkem jak jsme našli ztracený detektor, ale vezmu to pěkně od začátku.

Víkend jsem strávil na bazénu, když jsem pomáhal jedné kouzelné víle zvládnout potápěčský kurz. Na neděli jsem nějak nemohl spát a tak jsem do rána bloumal v mapách a ověřoval si nově nabité poznatky z okolí posledního nálezu a dospěl k zajímavým věcem. Ráno budíček v 5:45 a hurá opět na bazén. V 10:00 bylo vše za námi, jenže venku bylo počasí na draka a tak na mrcasení nebylo ani pomyšlení – tedy pomyšlení by bylo, ale to počasí…
Ověřil jsem ještě jak vypadá počasí v Liberci, ale bohužel to bylo stejné. Kolem poledního avšak dostávám zprávu, že již neprší a že by bylo možné někam vyrazit. A jelikož jsem kolegovi Ramonovi stejně potřeboval odvézt nějaké věci, tak jsem určil místo srazu a vyrazil.

Vybalujeme detektory a po poslední zkušenosti začínáme s cívkami 38x45 cm s detíky GMAXX 2. Vše je připraveno jen mě schází rukavice. Nalézám je pod sedačkou řidiče a hle! je pod ní i jednotka detektoru XP Gmaxx 2, kterou jsme posledně hledali se Salmem u lesa a díky, které jsme vlastně našli toho sudetáčka. Tudíž mám radost, že se detektor našel a když nic jiného, tak tímto nálezem je již akce zcela jistě úspěšná ;)

Tak tedy hurááá do terénu. Nejdříve jsem ukázal Ramonovi místo posledního nálezu a přitom zjistil, že vidličky (nechali jsme je na místě nálezu pod velkým kamenem) o kterých jsme si se Salmem mysleli, že jsou ocelové, ocelové nejsou, ale jsou také z nerezu a také od firmy Solingen a jsou jen obalené rzí z plechovky, ve které byly uloženy. V tuto chvíli jsou naloženy v octě a zítra již budou nádherně zářit.

Seznamuji Ramona s poznatky, které jsem zjistil při nočním zkoumání map, určuji „sever“ a vyrážíme. Terén je dosti těžký a několikrát jsem si málem pěkně natloukl. Nacházíme jen samé drobnosti. Vyloupnul se můj první 15-cti krejcar, který se mě stále vyhýbal, ale bohužel nebyl v moc dobrém stavu. Čas od času zjišťujeme pomocí vysílaček jak se daří tomu druhému, ale oba zatím bez úspěchu. Konečně přichází první velký a hluboký signál. Dávám zprávu do vysílačky a pouštím se do kopání. Kope se špatně, ale přece to nevzdám. Zhruba v 50 cm vidím zrezlý okraj a adrenalin začíná prudce vstoupat! No to by bylo neskutečné štěstí! Jenže ouha po chvilce držím v ruce část plátu z kamen, ale signál je tam stále. Následuje motyka a druhá část plátu :D

No nic pokračujeme dále s podobnými výsledky. Vydávám se přes dvě louky do dalšího lesa a Ramon zůstává. Když jsem na konci druhé louky. Z vysílačky se ozve: „Mám signál jako prase! “ ulehám na louce do trávy se slovy: „Držím palce a čekám na další z právy! “. Po chvilce opět z vysílačky: „Člověče asi je to plechovka, ale velká jako kráva! Asi budu potřebovat pomoc. “ Tak se tedy sbírám a vyrážím zpět a cestou jsem informován jak to celé pokračuje. Poslední info: „Hele je to kýbl a je vzhůru nohama. Sem napnutej jak ……“. Přidávám do kroku a z vysílačky se ozývá: „Jak seš daleko? Mám to vytáhnout nebo na tebe počkat? “, „Směle do toho! “, „Já na tebe počkám“. Přicházím k místu a na Ramonovi je vidět jak je napnutý asi 2x tolik jak kšandy! Když vidím díru a ten kýbl vzhůru nohama s písmenem F stejné napnutí se zmocňuje i mne. Zaklekám k díře a pomáhám vyndávat kameny. Po chvilce Ramon uchopuje kýbl a pomalu zvedá. Kýbl má před sebou a tudíž nevidí na dno díry, ale dle váhy kýble zklamaně prohlašuje: „Sakra je práznej…“ Jenže já mam výhled přímo do díry a vidím, že kýbl přikrývá malou plechovku. Euforie je opět tady a se slovy: „Ty vole to je tutovka v tom to je. “ Ramon odkládá kýbl a konečně vidí plechovku. Natahuji se do díry a sahám pro plechovku – oba jsme neskutečně napnutý. Po prvním doteku se plechovka rozpadne na prach a to již vidíme první stříbrné mince, cibule atd. Přichází rychlá gratulace a potřesení rukou a opět se vrháme střemhlav do díry a postupně vyndáváme obsah díry. Je to neskutečnej pocit a přival adrenalinu do naši hlav je nekonečný. Velkou zajímavostí je foťák, který je bohužel strašně prorezlý a v postatě se rozpadá v ruce. Je v něm dokonce film. Copak na něm asi tak mohlo být. Dále tam jsou čtvery cibule, stříbrné mince RU a říšské marky, šperky včetně snubáků, náramkové hodinky a další drobnosti.

Několik fotek mobilem, protože foťák mám v autě, vše pečlivě uložit a pokračujeme v hledání a pročesáváme okolí. Dnešní příděl je však vyčerpán a tak se pomalu plni dojmu vracíme k autům. Uděláme ještě pár foteček u auta a vyrážíme k domovům.

Článek jsem sepsal já jelikož mne o to kolega Ramon požádal tak doufám, že to bylo alespoň trošku záživné čtení.

Lovu zdar,
UC & Ramon

PS: Další fotečky budou až Ramon nafotí vyčištěné věcičky ;)