Pozůstatky letecké katastrofy u Bedřichova

Tento článek byl otištěn v novinách Naše slovo dne 3. srpna 1988 v tomto znění:

Letos v květnu uplynulo čtyřicet čtyři roků od konce II. světové války. I přes zdánlivě dlouhou dobu zůstávají dodnes nevyřešeny některé její události. Jen ve vzpomínkách žijících pamětníků jsou zachovány zážitky na hrůzné okamžiky války.
V hlubokých lesích, 2 km severozápadně od Rabštýna u Bedřichova, dnes osady náležející k obci Oskava, na mělkém sedle mezi kótami 889 Vinná hora a 956 Bílý kámen jsou ukryty pozůstatky letecké havárie letadla zřejmě německého původu. Nejvíce trosek je soustředěno v kráteru s plochým dnem o rozměrech 12 krat 6 metrů a v hloubce 1 metr. Na povrchu se povalují zbytky konstrukčních prvků letadla, zbytky odění pilotů, nalezen byl úlomek vrtule. Trosky jsou zčásti ohořelé, zčásti spečené žárem buď při výbuchu či následném požáru letadla.
Co se zde vlastně stalo? Na událost vzpomínal obyvatel Bedřichova František Tendl. Vše se seběhlo na konci podzimu nebo začátkem zimy 1944. bylo mu tehdy šest let. Spolu s otcem uslyšeli od Rabštýna silnou explozi. Vydali se ihned na cestu, na místo havárie došli za čtyři hodiny. Les v okolí kráteru ještě doutnal. V lese leželi trosky čtyřmotorového, podle názoru Františka Tendla, německého letounu. Když dnes vzpomíná na bližší okolnosti, domnívá se, že letadlo přiletělo od Skřítku a explodovalo ve vzduchu. Zvuky leteckého souboje ani výbuchy pum slyšet nebyly. Ihned po jejich příchodu na místo havárie přišli příslušníci německé policie a místo dobře prohledali. V okolí kráteru byly nalezeny pozůstatky výbuchem rozervaných těl šesti pilotů. Ti byli pohřbeni aniž byli identifikováni, na hřbitově v Bedřichově. Zdánlivě odlehlý, vojenský bezvýznamný Bedřichov tak neušel letecké válce.
V blízkosti místa letecké havárie jsou rozesety krátery o průměru 9-10 metrů, hluboké asi 4 metry. Pocházejí od výbuchu leteckých pum. Ty však neshodilo letadlo, které se zřítilo u Vinné hory. Nad Bedřichovem, kde sídlila továrna firmy Adam (nyní MEZ Postřelmov – provoz Bedřichov), často přelétaly svazy amerických bombardérů. Po návratu z bojových akcí piloti letadel odlehčovali strojům od „zbytečné“ zátěže. Jedna z pum, jak vzpomíná František Tendl, dopadla v blízkosti továrny. Nevybuchla, vyryla kráter o průměru nejméně 4 metry a hloubce 2 metry. Dobře si pamatuje, že byla dlouhá asi 2 metry a měla zelenou barvu. Hrozila smrtí až do konce války, těsně po osvobození v květnu 1945 byla zneškodněna.
Průzkum a dokumentace lokality u Bedřichova zajistili odborní pracovníci Okresního vlastivědného muzea v Šumperku. Několik pozůstatků letounu bylo deponováno ve sbírkách OVM pro další studijní využití.
Tolik článek. Na udanou lokalitu jsem se vydal společně se členy Východočeského leteckého archívu. Nejdříve bylo třeba vyřídit pár formalit, třeba povolení pro vjezd auta, od Lesů ČR. Nalezli jsme i pamětníka Františka Tendla u kterého jsme poseděli a krásně si popovídali. Poprosili jsme ho jestli pojede s námi a místo havárie nám ukáže. Odmítl kvůli svému zdraví, ale doporučil nám bývalého hajného, dnes už v důchodu. Ten s radostí souhlasil a místo nám ukázal. Abych řekl pravdu bez něho bychom to asi nenašli, viz příhoda: když ho potom auto na večer odváželo domů, zpátky už za šera řidič nenašel cestu zpátky a musel přespat v autě a dorazil až druhý den a podle jeho slov měl co dělat, aby to našel.
Na místě jsme našli spoustu drobných úlomku, ale žádný podle kterého bychom určily typ letadla. Žádný úlomek s nějakým štítkem, prostě nic. Ale na závěr se na nás přeci jen usmálo štěstí. Našli jsme torzo zadního střeliště a já měl na 99% jasno. Doma jsem zalehl do knížek a bylo to. Letadlo které havarovalo u Bedřichova, bylo Junkers JU-88 jeden z prvních typů. Takže malá oprava článku z 3.8.1988, letadlo nebylo čtyřmotorové ale dvoumotorové. A myslím si že letoun neexplodoval ve vzduchu, ale narazil do země. Kráter není moc hluboký, hloubka je asi 1 metr a končí na tvrdé skále. Prošel jsem veliký kruh okolo kráteru, ale žádný úlomek jsem již nenašel a to u letounu který exploduje ve vzduchu je málo pravděpodobné. Také nechápu poznámku, že byly nalezeny pozůstatky těl šesti pilotů, když JU-88, byly většinou tří nebo čtyřmístné a záhadou je že nebyly zmíněny žádné doklady nebo identifikační štítky, které by měla posádka mít u sebe. Při našem hledání jsme nic takového nenašli. Kdo si chce prohlédnout zbytky letounu Ju-88, má možnost v muzeu Východočeského leteckého archívu v Čepí u Pardubic, kde je letounu věnována pěkná vitrína.