Pražské groše a jejich díly (1300 - 1547)

Velké množství stříbra těženého v Kutné hoře přimělo roku 1300 krále Václava II. (1278 - 1305) k významné měnové reformě a ražbě nové hodnotné české mince jenž se stala nejslavnější českou mincí všech dob - stříbrný pražský groš.


Jejími původci byli italští bankéři, jež přivedl do Čech Václavův kancléř, biskup basilejský a napotomní arcibiskup mohučský Petr z Aspeltu. Tito tři Florenčané (Reinhera, Alfarda a Tyna Lombarda) dali Čechám vyjímečnou měnovou soustavu pražských grošů a parvů. Pracovali velmi rychle a již v červenci roku 1300 začaly z kutnohorské mincovny vycházet první pražské groše (denarius grossus Pragensis) a jejich díly - malé pražské peníze (parvi pragenses) , kterých bylo 12 do groše.

Jelikož se letopočty na pražských groších objevují až od roku 1527. je datování těchto mincí je velmi obtížné. Mince starší můžeme chronologicky zařadit jen na základě mincmistrovských a řezačských značek. Obecně platí, že co emise - to jiné znaménko.

Na groších krále Václava II. byla ceněna především jejich poctivost. Hmotnost se pohybuje mezi 3,5 - 3,7 g a jakost je 0,922 - 0,93. Na kvalitu grošů dohlíželi čtyři měšťané, kteří byli podřízeni mincmistrům.

Pražské groše 1305 -1310
Toto období po sobě nezanechalo* v českém mincovnictví žádnou památku, neboť žádný ze tří panovníků neseděl na českém trůně dostatečně dlouho, aby stačil razit nové mince. Václav III. * (1289 – 1306, zavražděn ještě před korunovací), Rudolf I. Habsburský (1281 – 1307, záhy zemřel), Jindřich Korutanský (1265 – 1335, 1310 uprchl před vojsky Jana Lucemburského).


Pražský groš Václava IV.

Jan Lucemburský (1296 - 1346)
Hmotnost grošů Jana Lucemburského se pohybuje mezi 3,5 až 3,7 g, ale jakost je značně proměnlivá. Díky horšící se finanční situaci panovníka se zhoršuje kvalita mincí. Ačkoliv jakost byla stanovena na 0,93 (jako u Václava II. ), kolísá až mezi 0,902 - 0,917. Pražské groše Jana Lucemburského se liší od grošů Václava II. jen rozdělovacími znaménky a zlehčením hodnoty.


Za vlády Jana Lucemburského jsou v Čechách naposledy raženy půlgroše (parvi). Jejich hmotnost se pohybuje mezi 1,25 až 1,7 g a jakost nebyla pro jejich vzácnost zkoumána. U půlgrošů rozeznáváme dva typy - první má úpravu shodnou s pražskými groši (líc - koruna, rub - český znak), druhý má na líci korunovanou hlavu zpříma či poprsí mírně orientované doprava, na rubu je opět český lev).

Za Jana Lucemburského se setkáváme i s malými penězi (hmotnost 0,55 - 065 g, jakost 0, 375) a dokonce s prvními malými tlustými penězi. Konkrétně se jedná o dva exempláře o hmotnosti 8,28 a 7,15 g. Jakost není uvedena a dá se předpokládat, že nebyla pro vzácnost ani zjišťována.

Karel IV. (1316 – 1378, vládnul od roku 1346 až do své smrti)
Zachované Groše z doby vlády Karla IV. jsou ve velmi špatném stavu a podle toho váží 2,75 až 3,40 gramu a mají jakost 0,750 až 0,840. Poprvé se v českém mincovnictví setkáváme s tlustými groši - smysl jejich ražby není znám. Zřejmě sloužily ke zkoušení nových grošů nebo k posuzování rytí, jako tomu bylo ve Francii, kde se Karel IV. s tlustými penězi pravděpodobně seznámil. Později měly tlusté groše spíše propagační charakter - byly dávány komorníkům při návštěvách cizích dvorů a měly tak hlásat bohatství českého krále.

Malé peníze Karla IV. vážily 0,45 až 0,55 g a měly jakost 0,33. Na rubu obraz zemského patrona sv. Václava a na lícní straně je u některých místo českého lva umístěna královská koruna (jako za Václava II. ). Spolu se svým synem Václavem IV. , vydal Karel IV. mincovní řád, který měl přispět ke zlepšení kvality mincí. Bylo proto ustanoveno, aby na 100 hřiven stříbra připadlo maximálně 12 hřiven příměsí a aby z hřivny bylo raženo 70 pražských grošů. Kontrolou byli pověřeni dva zkoušeči, vzatí pod přísahu. Jeden z nich byl dědičně jmenován králem a druhého volili čeští páni. Jakost mince měla být tedy 0,893. V případě, že by zkoušečům prošla mince horší kvality, než byla předepsána, měli být potrestáni smrtí. Jakost nyní vyšetřená je 0,750 až 0,840. Karel VI zemřel čtyři týdny po vydání tohoto řádu, takže se již nestačil postarat o to, aby byl tento řád náležitě uveden do praxe.

Václav IV. (1361-1419, vládl od roku 1378, roku 1400 sesazen, ale tento akt neuznal)
O pražských groších Václava IV. lze prohlásit, že dosahovali snad nejnižší kvality ze všech, které se u nás do té doby razily. Vyznačovaly se špatnou jakostí, málo zřetelnou ražbou, množstvím zkratek a zjevnou celkovou nedbalostí zpracování. Jejich výskyt je velice hojný, ale mince jsou většinou značně opotřebované. Jejich hmotnost se pohybuje mezi 2,70 - 2,90 g. Úpadek českého mincovnictví dokládá úryvek mincovního řádu Václava IV. z roku 1407, neboť se z něj dozvídáme, že na 100 hřiven stříbra mělo připadnout už 64 hřiven příměsí, což se rovná jakosti 0,610. Z jedné hřivny mělo být raženo 95 a 1/2 groše nebo 1386 haléřů o ryzosti 0,400.

Za vlády Václava IV. Je zřejmá značná devalvace měny. Václav IV. dal stahovat z oběhu kvalitní mince svých předků a nahrazoval je svými, méně kvalitními. Tato devalvace byla jedním z příznaků vnitřní nestability, která v roce 1419 vyústila husitskou revolucí.

Doba husitská (1419-1437)
V období husitské revoluce byly na území českého království nejrozšířenějším platidlem
haléře bez opisu - tzv. haléře "horské" či "husitské". Celkem je lze rozdělit do tří typů:
1/ Tlusté haléře - na líci český lev v celém poli, na rubu česká koruna v celém poli.
2/ Obyčejné haléře dvoustranné - na líci český lev v celém poli, na rubu česká koruna v celém poli.
3/ Haléře se lvem jednostranné, které lze rozdělit dále do tří podskupin:
a/ hříva je složena ze dvou řad měsíčků po čtyřech
b/ hříva je složena ze tří řad měsíčků po čtyřech
c/ typ shodný s typem b/, liší se pouze čtyřmi čárkami při okraji v uspořádání do kříže

Ražby mincí v Kutné hoře se po smrti Václava IV. zmocnila pražská obec, která přestala razit vlastní mince v klášteře sv. Františka na Starém Městě v Praze. V červnu 1421 však stavové převzali moc nad Kutnou Horou a Pražanům zbyla jen již zmíněná klášterní mincovna o níž nemáme dále žádné zprávy. Zřejmě proto, že v Praze v té době vznikly dvě nové mincovny, v kterých Pražané razili stejné groše jako za Václava II. Mimoto měli podíl i na kutnohorské měně.

Roku 1422 se Kutná Hora stává jediným místem v Čechách, kde jsou raženy mince (pokud opomineme pokoutní výrobu). Vzhledem k používání kolků ještě z doby Václava IV. je úroveň mincí velice nízká.

Při vyjednávání českých stavů se Zikmundem Lucemburským (1368 – 1437) roku 1435 čeští stavové mimo jiné žádali, aby se v Kutné Hoře razily mince takové kvality jako za Václava II. , což císař ve své odpovědi slíbil. Po jeho nástupu se však jakost příliš nezlepšila a Zikmund umírá dříve, než by byl mohl zavést do našeho mincovnictví nějaké podstatné změny.

Ladislav Pohrobek (1440 - 1457)
Když se Ladislav Pohrobek ujal vlády (1452 – uherský král, 1453 – král český), byla situace našeho mincovnictví značně neutěšená. To bylo způsobena obdobím anarchie, která v českých zemích vládla až do jeho nástupu na český trůn. Mince, které v této době byly v oběhu, pocházely ještě z doby husitské revoluce a jejich kvalita byla značně pochybná: byly špatné jakosti, mince byly často okrájené a zpravidla velmi otřelé.

Ladislav Pohrobek se snažil situaci zlepšit tím, že začal razit mince nové a kvalitní. Ty však byly raženy jen v malém množství a poměrně krátkou dobu, a proto se dnes vyskytují jen vzácně. V období regentství Jiřího z Poděbrad, tedy v době nezletilosti Ladislava Pohrobka, byl upraven poměr malých peněz ku groši oproti původnímu poměru 12:1 na nový 7:1.

Jiří z Poděbrad (1420 – 1471, panoval od rolu 1458)
Jiří z Poděbrad pokračoval v ražbě pražských grošů a kromě nich se na našem území od roku 1459 objevují též tzv. černé peníze, které král dostal jako náhradu od Fridricha III. za své tažení do Rakouska. Tyto mince k nám vozili rovněž rakouští kupci. Mezi lidem byly značně nepopulární, ale na základě králova příkazu je byli nuceni přijímat. Jako rovnocenné s domácí měnou. Obrat nastal až v roce 1460, kdy zemský sněm používání černých peněz zakázal.

Zároveň se ale objevila snaha pozdvihnout pražské groše na vyšší úroveň, s čímž však nesouhlasili čeští stavové, a proto se reforma neuskutečnila. Místo toho byl stanoven poměr pražských grošů ku stříbrném rakouskému groši na 24:1 a upraven poměr husitských haléřů ku groši na 14:1. V té době se kromě uherských grošů objevují také groše míšeňské saských knížat.

Vladislav II. (1456 – 1516, panoval od roku 1471)
Z období vlády Vladislava II. se dochovalo větší množství typů grošů, které se od sebe liší opisy. Hmotnost se pohybuje okolo 2,30 do 3,00 g. Jakost je proměnlivá (0,563, 0,500, ale i 0,440 až 0,428).

Za vlády Vladislava II. byly na našem území raženy kromě pražských grošů i tyto mince:
- tlusté peníze bílé s českým lvem na líci a korunovaným W na rubu (v některých případech je W nekorunované). Jméno krále se nezvykle nachází na obou stranách mince.
- obyčejné peníze bílé dvoustranné - opět s českým lvem na líci a korunovaným W na rubu (mince s nekorunovaným W jsou vzácné). Peníze jsou bez opisu.
- obyčejné peníze jednostranné - motiv W s tečkou na každé straně.

Poměr bílých peněz ke groši byl 7:1 a u malých peněz 14:1. Jsou známy i tlusté groše, které svého času byly poměrně dost rozšířeny. Byly vydávány jen v určitých letech, a to 1472, 1473, 1477, 1480, 1488, 1499, 1508, 1511 a 1514. Tak jako v minulosti sloužily zřejmě k reprezentačním účelům.

Ludvík I. (1505 –1526, panoval od roku 1509)
Na počátku vlády Ludvíka I. byly pražské groše raženy v Jáchymově, a to přibližně o hmotnosti 2,82 g a jakosti 0,437. Pokračovalo se i v ražbě bílých mincí s opisem o hmotnosti 0,429 g a jakosti 0,375, a to od roku 1516 v Kutné Hoře a ve velkém množství. Dále byly vybíjeny i peníze malé (o hmotnosti 0,393 g a jakosti 0,188).

Ferdinand I. (1503 – 1564)
Ferdinand I. pokračoval v ražbě jak pražských grošů (koruna se zoubkovaným obloukem), tak i bílých peněz (jednostranných) a malých peněz (jednostranných). Při nastolení Ferdinanda I. Byly v Čechách dvě mincovny - jedna v Kutné hoře a druhá v Jáchymově (šlikovská), kde působili kovkopové a úředníci z Míšně.

Vzhledem k finanční situaci v tehdejších Čechách vznesli čeští stavové na Ferdinanda I. tyto požadavky:
1/ aby dobrá česká mince nebyla vyvážena z Čech.
2/ aby české groše a bílé peníze byly i nyní v hojném počtu vybíjeny.
3/ aby cizí mince byly zkoušeny.

Roku 1531 ustanovil zemský sněm poměr českých mincí k mincím z jiných zemí, ale ačkoliv se o těchto otázkách jednalo na zemském sněmu až do roku 1539, nebyl přijat žádný mincovní řád.

V roce 1539 vznikla v Čechách nová, v pořadí tedy třetí mincovna. Bezprostředním impulsem k jejímu založení byla těžba stříbra u městečka Skalice. Těžbu financovalo několik měšťanů Starého Města pražského. V polovině 40. let nastaly další změny, které měly vliv na české mincovnictví. V roce 1544 byl opět upraven poměr k zahraničním mincím a byl přijat zákon, podle něhož veškeré nalezené zlato a stříbro mělo být přenecháno panovníkovi za náhradu (lot zlata za 3 kopy českých grošů, hřivna čistého stříbra za 4,5 kopy českých grošů).

V té době se razilo z jedné hřivny stříbra 89 grošů a jeden groš se dělil na 14 malých peněz, kterých se z hřivny stříbra razilo 733. Poměr groše k tolaru byl 30:1.

Posledním z ražených grošů byl groš z roku 1547, kde je český lev úhlopříčně postaven do čtverce. Podle dobových zpráv to mělo představovat lva zavřeného za mřížemi a tak symbolizovat ztrestání odbojných českých stavů. V následujících letech byly raženy již jen bílé a malé peníze. Poslední malý peníz je znám z roku 1551.


A na závěr uvádím groš, který jsem dostal jako malý chlapec (potřebovali jsme na táboře získat minci, kterou jsme měli následně nechat rozjet vlakem na kolejích a pověsit na krk, ale už tehdy se mi ta mince hrozně líbila a něco mě osvítilo a minci sem si nechal) od jednoho starého pána, který tehdy tak jako já dnes netušil co to vlastně je. Jen doufám, že to není novodobá pamětní ražba! Jestli někdo tuší co to je tak mi dejte prosím vědět.
(určeno jako Míšenský groš štítového typu)<>

Tuto minci jsem našel na internetu a byla označena jako: "GERMAN STATES Saxe-Meissen Wilhelm 'the one-eyed' von Meissen 1381-1407"
Její líc je nejvíce podoben mému groši tak je to možná nějaký jeho bráška.