Překvapení z půdy

Chtěl bych se s vámi podělit o mou nedávnou půdovku - chalupovku.
Seděli jsme takhle jednou večer u stolu na chalupě s manželčinými prarodiči, na stole láhev rybízáku, venku kuňkaly žáby a už ani nevím jak, přišla řeč na válku, vlastně obě světové.
Během debaty se děda beze slova zvedl a z komody v ložnici vytáhl odřený, už od pohledu starý deník... Koukám na to s vyvalenýma očima a babička mi po krátké odmlce na vysvětlenou povídá, že je to deník jejího otce, který strávil téměř celou válku v ruském zajetí. A jestli prý mě to zajímá, na půdě jsou staré dřevěné truhly, ve kterých jsou po jejím otci ještě nějaké další papíry a knížky...

Šel jsem to samozřejmě již mírně nejistým krokem hnedka prověřit :o) Praděda byl důstojníkem -U armády a to, co jsem v truhlách našel, vidíte na fotografiích. V první řadě je to samozřejmě ten deník, kde popisuje svůj nástup na ruskou frontu v září 1914, v březnu 1915 padl do zajetí a poté strávil dlouhé roky v ruských táborech, na pracích a podobně. Ke konci měli již zajatí důstojníci dost velkou volnost a navštívil i několik větších měst včetně Moskvy. Záznamy se točí zejména ohledně shánění jakéhokoliv jídla, topiva, ošacení... Sem tam dopis od rodiny nebo známých, rozebírání situace na frontě, sem tam i nějaká politická debata, dívčí návštěva (popsáno velice decentně - "Měl jsem návštěvu, Karel Hynek měl lásky čas 1. máje, já 14... ) Přiloženo je pár fotografií, trikolorka a vylisované květiny, o kterých je dokonce zmínka i v textu - utrženo a vylisováno u Arženik. Celkem oslavil v ruském zajetí narozeniny čtyřikrát, jak píše. Celý deník končí větou: Ze zajetí jsme doma 4, dva ještě jsou tam. Ubitých neb zemřelo 10, zraněných jako invalidů je tuším 7. Oběti války v malé vesničce...

Dále následovaly překvapení z truhly. Několik skript nebo jak bych to nazval - taktika, výcvik, nákresy modelových bojových situací na frontě, dále příručka tělesných cvičení pro pěší vojsko s docela vtipnými fotografiemi a nákresy vojáků v uniformách i s metály, jak si rozehřívají tělo. Na některých stránkách je i razítko s názvem jednotky, u které praděd sloužil. Poté tři barevné litografie - nákres a řezy tuším pěchotní karabiny. Úplně vespod jsem potom objevil vojenskou mapu hlavního města monarchie Vídně a okolí. V druhé truhle byla v novinovém papíru zabalena hromádka dopisů, které dostával praděda do zajetí z domova, od přátel, kamarádů, rodiny a podobně. Většinou posílané přes Červený kříž. Těmi jsem se bohužel ještě nestihl pročíst.
Jako bonus, ne již zcela válečný, ale nalezený taktéž na této půdě přidávám foto zajímavých, těsně poválečných brožurek Návrat sibiřských legií, V bolševicko-komunistickém Rusku a jedno z čísel (byly toho tam dva ročníky ) jistě velmi poučného časopisu Láska a pohlaví :o)
pierrre