Převedu vás... na onen svět!

To je název nové knihy spisovatele Emila Hrušky, která nyní vyšla v edici Magnetka. V úvodu této knihy je napsáno.

Hranice a převaděči. „Die Grenze nährt, hranice živí“, říkávali pašeráci na česko-německé hranici za první republiky. Pro tisíce lidí tomu skutečně bylo: ilegální přeprava nedostatkového či odlišně ceněného zboží z jedné země do druhé byla důležitým zdrojem obživy. Pašeráctví a vše s ním spojené bylo podmíněné existencí oné neviditelné čáry, jíž bylo možné si představit mezi bílými hraničními kameny a která, jakkoli byla v reálu neviditelná, měla obrovskou moc. A také přitažlivost.

Po druhé světové válce na pár let ožilo pašeráctví doplněné o dva další fenomény: tím prvním, sevřeným lety 1946 – 1947, bylo přemísťování majetku sudetských Němců, kteří museli opustit Československo, hlavně do Bavorska, ale také do Rakouska.

Druhý fenomén byl novotou, nad níž se vznášel jak kriminál, tak smrt. Převádění lidí přes hranice. Až na výjimky za úplatu. A cesta hraničními hvozdy na západ stála hodně. Zrodila se tak nová a nebezpečná „živnost“.

Zatímco v letech 1945 – 1947 se její „zákazníci“ rekrutovali z takzvaných banderovců (Ukrajinců), Němců utíkajících před trestem, ale také Čechů a Slováků, kteří kolaborovali s nacisty, po únoru 1948 šlo skoro výhradně o lidi nesouhlasící s novým politickým režimem. Jednalo se o tisíce osob, z nichž některé se vracely stejnou cestou s jiným posláním.

Česko-bavorská hranice a česko-rakouská hranice se stala nadlouho tepajícím neuralgickým předělem protivníků ve studené válce. V nebezpečné džungli, která se stala z pohraničí, se nemohly neobjevit šelmy. Bezcitné, bezohledné, zištné až do morku kostí. Dokázali spojit převaděčoví s nejhoršími kriminálními skutky. S vraždami a okrádáním lidí, které se jim v dobré víře doslova vydali všanc. Ale existovali také převaděči, kteří svou „živnost“ jen fingovali – proto, aby zájemce o převedení přes hranici přivedli do rukou policie.

Tato kniha pojednává o třech případech z poválečných západních Čech. O případech, ve kterých hlavní roli hrála státní hranice a převaděči, které můžeme počítat k oněm zmíněným šelmám.

Přiložené fotky. Někdy v roce 1954 byla na naší škole výstava fotografií o případu „Pilčík“. Dodnes mám před očima fotku děvčete, které leží na prkně a má na hlavě tu „tlumící“ bedničku.

Něco z našeho klubu. Před dvaceti roky jsme narazili u Přimdy na pozůstatky dvou popravených osob. Na soudním lékařství zjistili, že se jedná o ženu a muže, kteří zahynuli někdy kolem konce války. Žena měla ze zadu prostřelenou lebku a muž měl lebku úplně rozbitou. Možná, že chtěli také převést přes hranice. Takových obětí se může u hranic najít více. Nixe.