Příběh jednoho Liberátoru

Tento příspěvek je převzat z Křídel vlasti z r. 1961 a k jeho napsání mne inspiroval článek o…
V r. 1959 posádka vojenského letadla neočekávaně objevila v písečných dunách Libyjské pouště, asi 700 km jihozápadně od Benghází-v jednom z nejopuštěnějších míst světa-trosky bombardéru B-24 Liberátor, který se pohřešoval od dubna 1943.

Přímý účastník dr. Paule vypráví :
Byl jsem jeden z pětičlenné posádky, který onoho dne uviděl tu neočekávanou podívanou-uprostřed pouště, se nacházel vrak čtyřmotorového bombardéru, který vypadal, jako by se tam ocitl teprve včera. Naše Dakota přistála blízko vraku a my se vypravili rozpáleným pískem(vzduch měl kolem 50 st. Celsia) k troskám. Zadní část trupu letadla byla urvaná a stočená o 45 stupňů mimo osu Literátoru. Kolem byla změť výstroje z posledního letu: bomby kyslíkových dýchačů, neotevřené skříňky s první pomocí, kulometné střelivo, a další předměty. Na přídí bombardéru bylo číslo 64 a jméno „ Lady be Good“. Uvnitř kabiny byly vidět kožené letecké bundy, nedbale pověšené, jakoby si posádka jenom někam před chvílí odskočila. Duralový potah trupu a křídel byl oslnivě lesklý, bez známky koroze. Jedno z podvozkových kol bylo dosud pod tlakem. Ale nikde ani stopa po lidech-ať živých či mrtvých. Podrobný průzkum stroje přinesl mnohá překvapení. Termosky s kávou obsahovaly ještě horký nápoj- v horku pouště káva nemohla vůbec vychladnout a  když jsem ji ochutnal, byla ještě poživatelná. Radiovybavení letounu bylo po výměně baterií plně funkční. Ale nejvíce nám prozradila prohlídka motorů. Tři měly vrtule nastavené do praporu, čtvrtý byl utržený z lože a ležel v písku. Podle pozice zbytků listů v náboji vrtule vykazoval chod na plný výkon! To byl důkaz, že tento motor byl poslední funkční v konečné fázi letu. Zjištění, že byl zapnutý autopilot a že se nenašly žádné padáky svědčilo o tom, že posádka opustila stroj ještě za letu. Ale proč? Zprávu o nálezu vraku jsme poslali na základnu právě rádiem z Literátoru, neboť naše vysílačka v Dakotě byla mimo provoz. Odpověď ze základny nás šokovala- nad touto oblastí pouště nikdy nedošlo k žádné letecké akci během války.

Co se tedy vlastně stalo?
Podle imatrikulace letounu se pomalu dávala dohromady mozaika osudu onoho Literátoru a jeho osádky. Bombardér B-24 č. 64 byl od počátku dubna 1943 součástí 376.bombardovací letky USAF, se základnou na libyjském pobřeží, jihozápadně od Benghází. . Velitel devítičlenné posádky byl poručík William Hatton, druhým pilotem byl americký Čech Jan Voravka z Clevelandu.
4.dubna 1943 stroj vzlétl ke svému prvnímu úkolu, k náletu na německo-italská letiště v okolí Neapole. Spolu s ním startovalo dalších 25 Liberátorů 376.letky. Byl to let na sever, napříč Středozemním mořem k cíli vzdálenému 1200 km. Start byl stanoven na 13.30,cíle mělo být dosaženo za soumraku, návrat kolem půlnoci. Určeného cíle dosáhlo jen 11 strojů-ostatní svrhly své bomby na druhořadé cíle. Téměř všechny letouny měly potíže s motory-jemný pouštní písek ucpával jemné mechanismy karburátorů. Nicméně kolem půlnoci byly všechny stroje zpátky na základně-kromě jednoho, č. 64,Lady be Good.
5.dubna 1943 v 0,30 hod zachytila kontrolní stanice Benina ( 55 km jihovýchodně od Benghází) žádost od Lady be Good o zaměření. Poručík Hatton, zneklidněn ubývajícím stavem paliva a nemohoucí nalézt svou základnu, vyslovil podezření na vážný omyl v navigaci. Domníval se, že je nad Středozemním mořem a obával se velkého snesení západním větrem. Původní záznamy dokazují, že stanice Benina stroj zaměřila a že jeho posádka potvrdila příjem zaměření. To Byl také poslední kontakt s nešťastným strojem: Literátor č. 64 se už nikdy nevrátil. Na základně byli všichni přesvědčení, že jej pohltilo moře. Teprve náhodné objevení vraku 700 km hluboko v srdci Sahary vneslo do případu více světla. Zároveň tak byl zjištěn osudný omyl, k němuž došlo v noci ze 4.na 5. dubna 1943 : ve chvíli, kdy poručík Hatton žádal o zaměření, nalézal se již daleko na jihovýchod od Beniny, nad pouští, nikoliv nad mořem. Omyl v radiogoniometrické zaměření činil 180 stupňů! V okamžiku, kdy operátor na věži stanice v Beninu otáčel rámovou anténou, Hattonův signál mohl znít a taky zněl-z úhlu 150 stupňů(skutečná poloha nad pouští) což je stejné jako z úhlu 330 stupňů (předpokládaná poloha nad mořem). Tragickým následkem toho všeho bylo, že Literátor, který se v té chvíli ještě mohl vrátit k severozápadu a šťastně přistát, pokračoval dál v letu na jihovýchod, vstříc záhubě.
Kdy asi došel poručík Hatton k přesvědčení, že situace je beznadějná a vydal rozkaz k opuštění letadla? Pozemní pátrání objevilo, že letci přistáli asi 13 km od dopadnuvšího Literátoru. Část po části, jak to umožňovaly nalézané kusy leteckých kombinéz, bot, padáků se sestavoval obraz toho, co museli tito k smrti unavení, žízní trápení muži zažít. Již s prvním rozedněním spatřili nepřehledné moře písku, které je obklopovalo. Správně usoudili, že moře –a proto i záchrana-leží severním směrem. Nemohli však tušit, jaká obrovská vzdálenost je dělí od pobřeží.
Šli pouze v noci, používajíce ve dne padáků k ochraně před žhavým slunce. Podél své cesty zanechávali jako značky součásti výstroje a kameny. Došli až k příšernému místu, jímž je Calanscio, pověstné moře tekoucího písku. Tomu Arabové říkají feš-feš a za dlouhé věky již pohřbil tisíce bojovníků a je téměř jisté, že v dubnu 1943 pohřbil i devět letců, posádku nešťastné „ Lady be Good“.