Přírůstky do sbírky 19.

V druhé polovině srpna r. 1944 se situace na frontě pro Německo a jeho spojence vyvíjela už dost beznadějně. Nacisté přišli o spojence v Rumunsku a na území Slovenska se vyvíjelo silné partyzánské hnutí, což bylo v celkové situaci pro ně jen další strategickou hrozbou. Mohli tak přijít i o tohoto spojence a jeho území. Šlovenský štát, vzniklý v roce 1939 byl relativně samostatný a byl naplněním dlouholetých tužeb velké části slovenského národa po vlastním státě. Němci však slovenský průmysl využívali ke svým válečným cílům a  Slovenská armáda musela bojovat po boku států Osy. Ani Slovensko tak nezůstalo ušetřeno tomuto vývoji a důsledkům blížící porážky. V takovéto situaci by s ním bylo zacházeno jako s poraženým státem. V této době už byly přípravy na povstání, řízené tajně založenou Slovenskou národní radou (představovanou KSS, Občanským blokem, Agrárníky a Sociálními demokraty) v plném proudu. Původní plán počítal s tím, že do povstání se zapojí co největší množství Slovenské armády, vyšších a nižších důstojníků a vojáků se vší možnou výzbrojí, kterou armáda disponovala a vejití v otevřený konflikt s bývalým spojencem. Bylo také v plánech povstalců otevřít Dukelský průsmyk Rudé armádě dvěmi Východoslovenskými divizemi. Wehrmacht a jednotky SS však začaly 29. srpna 1944 obsazovat Slovensko, a tak byl na určeném velitelství povstání v Banské Bystrici dán rozkaz k vypuknutí revoluce. To mělo za následek velice různé a těžko uvěřitelné děje a zmatky, které nelze jednoznačně popsat a nevešly by se ani do  jednoho článku. Proto vše uvedu jen velmi stručně...
Východoslovenské divize byly odzbrojeny bez boje. Byly mobilizovány záložní ročníky 1938 a 1939.Došlo ještě k většímu rozmachu partyzánského hnutí. Vládu v povstaleckých oblastech převzala SNR a byly zakládány Revoluční národní výbory. Ze SSSR přiletěl na pomoc povstání 1.samostatný stíhací letecký pluk. Sověti povstalce podporovali i dodávkami zbraní a munice. Na území Slovenska se rozhořely boje s německou armádou, SS a oddíly Hlinkové gardy. Vítězství se střídaly s porážkami, až se povstalci dostali do obranných bojů. Byly zbytečně ztraceny důležité sklady vojenské techniky, těžkých a lehkých zbraní a munice Slovenské armády.
Na straně povstalců nejprve bojovalo 47 tisíc a později už 60 000 vojáků pravidelné armády a 18 000 partyzánů. Na straně Němců nakonec 48 - 50 000 vojáků, včetně části Slovenské armády, která zůstala věrná Tisovu režimu. Bohužel tím, že povstání vypuklo předčasně ve fázi příprav a nezúčastnily se ho všechny složky Slovenské armády, sebou přineslo mnohé zbytečné prohry a zklamání a povstalci se museli stáhnout do hor. Počínající ofenzíva Rudé armády v Karpatech postupovala pomalu a Slovensko si na své osvobození muselo ještě pár měsíců počkat.
Nezapomenutelným příspěvkem v povstání bylo i působení cizinců asi z třiceti národností, bojujících se na straně povstalců. Známý je i odkaz Slovensko-palestinské Židovky Chavivy Reikové, která byla vysazena britskou SOE na povstaleckém území a která za účast v povstání zaplatila životem.
Navštívil jsem o poslední dovolené muzeum SNP v Banské Bystrici a nafotil množství fotek. O některé se takto dělím. Nové věci do sbírky jsem koupil v Čechách a Slovensku, nebo jsem je získal výměnou za jiné věci.
Pišinger