Přísežná stráž a chemie

Vážená detektorářská veřejnosti!
Nadpis mého dnešního příspěvku na první pohled možná nebude dávat smysl, po jeho přečtení by však mělo být vše jinak. Jednak bych v něm chtěl sdílet jeden ze svých posledních nálezů, dále zvýšit osvětu použití chemie při práci s nálezy a nakonec dát šanci všem, kteří přečistili nějaký svůj super nález z mědi či její slitiny, že existuje celkem jednoduchá pomoc, jak škody napravit. Tedy hurá do toho.

Před asi měsícem jsem s detektorem brouzdal po lese, a i když padlo několik knoflíků a pár sežraných měďáků, stále jsem v sobě držel naději na něco „lepšího“. I když už tak jsem byl rád, že se ten den nevrátím s prázdnou. Jdu, šmrdlám detektorem sem a tam a najednou signál, co mi málem urval uši. Z nízkého čísla na displeji mi bylo jasné, že to není žádný poklad, ale měl jsem „čistící náladu“, tak si říkám, že to vykopnu a odnesu nepořádek z lesa. Stačilo jen odrýpnout mech a na povrch se dostal splasklý tetrapak od vína pochybné značky. Zmačkal jsem ho, pronesl několik nereprodukovatelných slov a strčil jej do kapsy. Udělám krok a druhý velmi podobný signál. Už jsem zanadával podruhé a čekal druhý podobný „poklad“. Opět kopnu, rozhrábnu a jaké bylo moje překvapení, když na mě nekoukal další alobalový nepořádek, ale odznak přísežné stráže! Málem jsem si ustříknul do textilu. Samozřejmě, že jsem tenhle odznak x krát viděl v různých variantách na hledačských fórech, ale nikdy by mě nenapadlo, že jej někdy sám najdu.

Odznak neměl jehlu, tak bylo jasné, že majitel jej ztratil jejím ulomením. Když jsem odznak vzal do ruky, působil téměř papírovým dojmem a bylo jasné, že už má svá nejlepší léta za sebou. Nicméně se taková věc nenachází každý den a řekl jsem si, že jej musím zachovat stůj co stůj. Tedy jsem jej v první fázi pouze omyl kartáčkem na zuby teplou vodou s tekutým mýdlem na ruce. Flekatý po cca sto letech v lese, proděravělý a prasklý… Nasazení mosazného kartáčku jsem zamítl, protože jsem se bál, že by to taky mohlo být to poslední, co odznak zažije. Vzpomněl jsem si na knihu Jana Bukvice Čištění a konzervace mincí a šel na to chemicky. Použil jsem na něj roztok č. 3 – neutrální chelatonovou lázeň se siřičitanem. Tedy cca v 80 ml destilované vody jsem rozpustil 15 g chelatonu III, přidal 5 ml roztoku amoniaku a nakonec 1 g siřičitanu sodného. Po rozpuštění všech složek jsem objem doplnil na 100 ml a odznak vložil do lázně. Ještě dodám, že pokud se i přes míchání v roztoku stále vyskytuje bílá nerozpuštěná látka, je roztok amoniaku už vyšeptalý a je třeba po kapkách za míchání přidávat amoniak tak dlouho, dokud se vše nerozpustí. Pokud nemáte chelaton III, ale jen chelaton II, tak nevadí, pouze musíte přidat 3 x větší objem amoniaku. Dokonce i chelaton I stačí, pak je ale třeba amoniku 3,4 x více než v případě chelatonu III.

V plastovém kelímku jsem odznak nechal asi tři hodiny, během níž se barva kapaliny z čiré změnila na tmavě zelenou. To už byl odznak očištěný až na měď a bylo nutno jej opět kartáčkem pod tekoucí vodou trochu poškádlit a omýt ruce černící špínu. Očištěný a usušený ještě před kartáčováním je zde. Sice čistý, ale tak „odporně“ čistý, že se mi vůbec nelíbil a samozřejmě registruju i na hledačských webech, že takto očištěné artefakty jsou dost nepěkně komentovány. Co s tím? No a opět poradila kniha Jana Bukvice, tentokrát situaci zachránil patinovací roztok č. 17. Nejprve je třeba si připravit zásobní roztok rozpuštěním 20 g sulfidu sodného v 80 ml destilované vody a po rozpuštění se objem doplní na 100 ml. Protože je tento roztok nestabilní, uchovává se v chladničce. Zde bych chtěl upozornit, že sulfid sodný je toxický při styku s kůží, zdraví škodlivý při požití, způsobuje těžké poleptání kůže a poškození očí a je toxický pro vodní organizmy. Tedy pracovat v rukavicích, v brýlích a roztoky sulfidu sodného před vylitím zneškodnit přidáním manganistanu draselného!!! Při styku s kyselinami uvolňuje sulfid sodný vysoce toxický sirovodík neboli sulfan, který je stejně toxický jako kyanovodík, ale výhoda je, že páchne po zkažených vajíčkách, což odrazuje od pobytu v sulfanem zamořeném prostředí. Vzhledem k těmto skutečnostem se sulfid sodný musí uchovávat pod zámkem.

Jak se tedy patinuje? Do plastového kelímku jsem nalil asi 100 ml destilované vody, přidal kapku patinovacího roztoku, zamíchal a odznak vložil. Nic se nedělo a asi po čtyřech minutách se mi zdálo, že odznak slabě žloutne. Tedy jsem jej vyjmul, přidal další kapku patinovacího roztoku, zamíchal a opět odznak vložil. Během půl minuty odznak naběhl dohněda. Vyjmul jsem jej, osušil papírovými ubrousky a lehce přeběhl mosazným kartáčkem. Většina zabarvení slezla, ale už to nebyla čistá barva mědi. Odznak jsem zase vložil do roztoku a po několika desítkách sekund jej opět tmavý vyjmul, opět osušil, opět překartáčoval a celý postup znovu, to jsem udělal asi 5 x. Ale zdálo se mi, že je to málo intenzivní, tak jsem přidal ještě další, tedy už třetí kapku patinovacího roztoku a patinování asi ještě 3 x zopakoval. Tedy z invalidního odznaku se stal celkem pěkný kousek do sbírky vykopaných artefaktů. Výsledek posuďte sami. Ohledně datace by se mělo jednat o odznak z konce RU a je to varianta pro Čechy vyrobená firmou R. A. Smekal Smíchov, což je torzovitě vidět na spodku zadní části, kde je naletovaná malá destička s „firemním logem“ výrobce. Pokud se mýlím, opravte mě.
Heteropteryx