Přistání B-17 dne 25. 4. 1945 v Sudetech

Dostala se mě do ruky fotka na které je americké letadlo B-17. jelikož jsem předpokládal že fotka pochází z Čech, a na fotce jdou rozeznat kódové čísla, rozhodl jsem se zjistit, kde tato „létající pevnost“ přistála. Začal jsem hledat ve svém „skromném“ archívu, ale až po prohlídnutí knížek, Mustangy nad Protektorátem od Jiřího Rajlicha a Poslední akce od Karla Fouda, Vladislava Krátkého a Jana Vladaře, jsem objevil to co jsem hledal. Našel jsem další fotky B-17 s kódovými písmeny na trupu BKC. V knížce Poslední akce je o nouzovém přistání pěkný článek a proto zde je.
Bylo krátce po jedenácté hodině dopolední, když obyvatelé sudetského Aldersdorfu, ležícího 4 km vzdušnou čarou jihozápadně od Tachova, zaslechli hukot silných leteckých motorů. Ve směru od Schonwaldu (dnes Lesná, o. Tachov) se nad krajinou pomalu snášela čtyřmotorová „létající pevnost“ B-17 G, aby o chvíli později dosedla se zataženým podvozkem do podmáčených luk, rozprostírajících se několik desítek metrů východně od Albersdorfu. Těžký stroj se ještě několik okamžiků smýkal po rozmáčeném terénu, zanechávaje za sebou hlubokou a širokou brázdu, až se docela zastavil. Z nehybného stroje, patřícího do sestavy 546. BSg 384. BG, se vysoukali dva letci a rozběhli se do blízkého lesa.
Vybuchující granáty poškodily nad Plzní z 38 letounů skupiny „Charlie“ 19 Boeingů vážně, 9 lehce a dva natolik, že byly prohlášeny za ztracené. Patřil k nim i bombardér No. 43-38501 s přezdívkou „Sweet Chariot“ (ve volném překladu „Sladký kočárek“) pilota 2./Lt. Andrewa Gordona Lovetta. „Byli jsme zasaženi flakem přibližně 5 minut po odhození bomb“ popsal po návratu do Anglie průběh své poslední mise A. G. Lovett. „Dostali jsme tři přesné zásahy. První vyřadil motor č. 3 a způsobil i požár motoru č. 4. Druhý zásah umlčel motory č. 1 a 4. Třetí exploze zranila navigátora a vyřadila všechny naše přístroje. Začali jsme rychle klesat, takže jsem rozhodl, aby posádka opustila letadlo ve výšce přibližně 1500 stop. Všech šest mých mužů vyskočilo severně od Albersdorfu v Německu, zatímco druhý pilot 2./Lt. Stanley Frank Kloss a já jsme obletěli Albersdorf a přistáli v kurzu 90stupňů do svahu ležícího vpravo od vesnice, “ pokračoval ve své výpovědi. „Ihned jsme opustili letadlo, protože jsme se báli jeho exploze, a vyrazili jsme do lesa. Po deseti minutách jsme se vrátili k místu přistání, abychom zjistili, zda můžeme získat něco z vybavení stroje. Když jsme se však dostali na okraj lesa, odkud bylo vidět na letoun, spatřili jsme v jeho blízkosti příslušníky wehrmachtu a dál jsme proto nešli, “ uzavřel své vyprávění A. G. Lovett.
Drama, které se rozpoutalo na palubě poškozeného stroje, snad nejlépe vystihují slova zadního střelce S/Sgt. M. J. Haneye: „Byl jsem v zádi letadla a vyhazoval všechno, co mi přišlo do rukou. Spodní střelec seržant Carney se na mě díval a řekl, abych vyskočil. Všichni jsme šli do pumovnice a myslím, že jsme byli pořádně vyděšeni. Protáhl jsem se pumovnicí a vypadl ven. Ihned jsem zatáhl za šňůru padáku a ucítil jsem trhnutí. Rozhlédl jsem se a viděl, jak letadlo dělá otáčku o 180stupňů do protisměru. Poté jsem spatřil další čtyři muže opouštět bombardér, ale nevšiml jsem si jejich padáků. Krátce nato jsem narazil na zem, “ zakončil Haney svoji výpověď. Také zbývajicích pět členů Lovettovy posádky, navigátor 2./Lt Donald John Unger, přední střelec Sgt. Conrad W. Brown, radiooperátor Sgt. Robert J. Blase, boční střelec Sgt. Louis V. Froeliger a střelec kulové věže S/Sgt. Walter A. Carney, vyskočilo a bez nehod přistálo na zemi. Třebaže o osudu všech osmi letců v čase po úspěšném přistání není pro absenci věrohodných pramenů bližších zpráv, objevili se všichni již 6. května 1945 na mateřské základně v anglickém Grafton Underwoodu. „Očití svědkové informují, že mohli pozorovat, jak tři vojáci ještě ve vzduchu opustili letadlo padáky. Další dva muži vystoupili, když letadlo již leželo na zemi s ohnutými vrtulemi a silně poškozeným trupem. Tři padáky byly později nalezeny na farní louce u Schonwaldu. Jaký osud potkal tyto tři Američany, není dosud známo. Dva, kteří s letadlem přistáli, uprchli do blízkého lesa Schillingberg. Údajně se den nato vzadi v Tachově německému wehrmachtu, “ popsal na stránkách Heimatbote Tachau, krajanského časopisu vydávaného v Německu, v dubnu 1975 osud členů Lovettovy posádky pamětník Hans Heidenreich.
Opuštěný bombardér se o něco později stal pro místní obyvatelstvo vítaným zdrojem tehdy nedostatkového materiálu. Po počátečním strachu a zdrženlivosti vklouzlo přece jenom několik odvážlivců do nitra obrovského ptáka a běhen času přicházeli další a další a odmontovávali všechno, co nebylo přinýtováno. Z nádrží čerpali zbytky benzínu. Snad nejvděčnějšími návštěvníky opuštěného vraku byly děti. Drak Boeingu ležel v lukách u Písařovy Vesce, někdejšího Albersdorfu, až do počátku padesátých let, kdy byl vojáky Československé lidové armády rozřezán a odvezen do šrotu.
Tak tolik se mě podařilo zjistil o letadle, které jsem dostal na opravdu pěkné fotce, ještě nikdy nepublikované. A jsem rád že se mě podařil letoun identifikovat a že je spojen s naší zemí.

Článek převzatý z knížky: Poslední akce.
Napsal: Karel Foud, Vladislav Krátký, Jan Vladař
Foto:
Obr1 archív autora (BEDA),
Obr2 z knížky Mustangy nad Protektorátem
Obr3, 4, 5 z knížky Poslední akce

BEDA