Přístrojová deska Piper L-4

Zdravím všechny!
Přidávám na pokuk pár fotek věcí z mého malého projektu - přístrojové desky z letadla Piper L-4. Zatím jsem na začátku. Podařilo se mi získat tyto dva přístroje a to mě nakoplo k myšlence zkusit poskládat celou palubní desku, protože těch přístrojů v Piperu není zas až tak moc. První přístroj, který mám, je kompas Bendix B-16, univerzální typ, který se používal i v mnoha jiných typech amerických vojenských letadel (B-17, C-47, P-51 atd. ). Dalším přístrojem je otáčkoměr Jaeger C-11, včetně úhlové redukce a náhonu. Dále už mám nachystané i originální táhlo k ovládání vytápění kabiny a nastřikovací palivovou pumpičku Lunkenheimer k motoru.
K doplnění palubní desky musím ještě sehnat rychloměr Pioneer B-8, výškoměr typ C-14 a sdružený motorový přistroj měřící tlak a teplotu oleje. Tak jak jsou vyobrazeny na fotce v manuálu. Držte prosím palce, snad se najdou! Posledním krokem pak bude vyrobit samotnou palubní desku a přístroje osadit.
Ještě přidám pár informací z historie Pipera L-4. Jedná se o lehký, plátnem potažený, dvoumístný hornoplošník s cestovní rychlostí 90 km/h. Čtyřválcový motor Continental A-65 o obsahu 2,8l dával výkon 65 koní. Verze L-4 konstrukčně vychází z civilní verze Piper J-3 Cub z roku 1938. Rozdílem oproti civilní verzi je prodloužené zasklení kabiny, potom také právě jiná přístrojová deska a pár dalších detailů. V americké armádě byly tyto letouny používány v drtivě většině jako pozorovací a pro řízení dělostřelecké palby nad frontou. Každý dělostřelecký prapor měl ve stavu dvě letadla. Na divizi pak tento stav tvořil celkem osm až deset letadel. Nezřídka se také stávalo, že jedno letadlo v sektoru řídilo palbu celé divize, a v takovém případě tento malý letounek zprostředkovaně disponoval ničivou silou srovnatelnou s menším svazem bombardérů B-17. Nebylo proto náhodou, že piloti Luftwaffe dostávali za sestřelení těchto letadel prémie a dny volna navíc. Piper neměl žádnou obranou výzbroj ani pancéřování. Na druhou stranu nebylo sestřelení těchto nízko a pomalu letících letadel pro rychlé stíhače úplně jednoduchou záležitostí. S Piperem se při tak malé rychlosti dalo manévrovat na pětníku a při únikovém letu v pětimetrové výšce bez problému „přeskakovat“ stromořadí.
Po skončení války se Pipery L-4 dostaly i do Československa. Z přebytků americké armády je nakoupilo Ministerstvo dopravy pro aerokluby v počtu asi 200 kusů. Tento typ tak do značné míry pomohl obnovit československé sportovní letectví v prvních poválečných letech. Dalších cca 100 kusů nakoupilo i Ministerstvo obrany. Pro ilustraci se cena takového Pipera ze surplusu pohybovala zhruba v rozmezí cca 30-60 tis. Kčs. Oproti tomu nový Zlín Z-281 z Otrokovic vyšel v té době na 300 tis. Kčs. Jejich kariéra u nás skončila v druhé polovině padesátých let, kdy už se naplno rozběhl domácí letecký průmysl a v aeroklubech je nahradily všestranné a výkonnější Zlíny Trenér a další typy. Několik jednotek kusů bylo odprodáno na Západ a zbytek z celkového počtu více než 300 letadel byl sešrotován.
Pokud máte nějaké artefakty z Pipera, budu rád, když se taky pochlubíte. Pipery jsou srdcovka.
CubAviator