Pro každého trošku IV. - Itálie

V roce 2004 jsem měl tu možnost být u naší vinařské rodiny na severu Itálie v oblasti Aldena, kde jsem původně jel s myšlenkou, že zde z prázdninového pobytu vyzvednu synka a že zde budu obklopen jen prosluněnými sady s hroznovým vínem a jablky. Nad tím vším teplem a klidem se ale rozprostíral svět zcela jiný, oblast Bondone, kde jsem byl pozván na jeden z mnoha běžných výletů.

Po necelé hodině jízdy autem samými serpentinami do výšky několika set metrů n. m. jsme se nakonec ocitli na vrcholcích Alp, v krajině z úplně jiného světa. Po okolí bylo vidět odpočívající milenecké páry, celé rodinky ležely na dekách a mezi tím vším běhaly malé děti které kopaly do balónů a všeho, do čeho jen kopnout šlo. Zvláště bylo obleženo v místech u parkoviště, kde, jak mi sdělila ohromeně tchýně, je tolik rybníčků. V tu chvíli mi to pomalu začalo docházet – nacházíme se v oblasti fronty, kde se za WW 1 nacházely bojové linie znepřátelených vojsk a kde docházelo ke krutým bojům.
Pojednou jsem si uvědomil, že vidím valy se střílnami, kulometná hnízda, spojovací okopy a mezi tím vším obrovské množství kráterů po granátech všemožných ráží. Mezi tím vším se občas nacházel zbytek jakéhosi kamenného bunkru. A ty rybníčky naplněné spodní vodou, to byly krátery po pořádných šupách. Ještě že jsem měl klacek stále připraven v kufru auta. Bojiště nemělo konce a tak jsme šli dál od „ piknikového ráje“. Po zapnutí byl signál na každém kroku. Všude byly tisíce olověných koulí ze šrapnelových granátů, kila prázdných nábojnic a plných nábojů všech možných ráží a výrobců, ale hlavně tuny střepin, kdy největší průměr byl cca 200 mm. Na fotce jsou průměry těch menších ráží cca kolem 110 mm. Vyřádili by se zde naši bezdomovci, neboť zem byla doslova protkána měděnými vodícími kroužky děl. Granátů a výplněmi šrapnelů z bílého kovu. Mezi nejhorší nálezy by se daly zařadit minometné granáty, kdy explodoval pouze nárazový zapalovač, ale k iniciaci trhaviny v těle již z nezjištěného důvodu dále nedošlo. Nejdříve jsem shromažďoval skoro vše, ale to by ani soumar neutáhl a tak po důkladné selekci byl ponechán jen ten nejzachovalejší materiál.
Všichni místní museli vědět o tom, na jakém místě se nacházejí a tak mne jen udivuje s jakou laxností hazardovali se svými života a hlavně životy a zdravím svých dětí.

Samotné osídlené části Aldena se ve vinicích takřka na každém kroku nacházela spousta munice do pěchotních zbraní. Jen lituji absence svého fotoaparátu / být odkázán na cizí se tentokráte nevyplatilo/, neboť slovy nejde vše vystihnout. Jako třeba to, že vzadu za domem pod hroznovým vínem byl na ukázku odebrán jeden z vápencových kamenů terasové zídky a v takto vzniklém úkrytu se nacházely hrsti puškové a pistolové munice z WW1 a WW2, viz foto: R-U Mannlicher 1886/90, německý Maser 88, italský Mannlicher – Carcano 1891 ráže 6,5 x 52, dále 9 mm Luger W. R.A. od fy Winchester a zrezivělé skořepiny „ německých vajíček“ bez zapalovače, s tím, že zbytek nejdůležitějších kusů z této skrýše byl již rozebrán a dávno zmizel někde v propadlišti dějin. V každém starším domě se ve sklepech, chodbách a vinných sklípcích nacházelo množství vojenských artefaktů od všemožných přileb, přes bodáky, konče puškovými hlavněmi které byly pověšeny na stěnách, nebo bez ladu a skladu jen tak ležely někde v koutě mezi starými demižony. Podle přejímacích značek výroby maďarské, italské a německé. U nábojové komory byly často sklepány a sloužily jako pákové držadlo u řetězového zvedáku, nebo jako jiná pomůcka domácnosti, či dílny, nebo dokonce i jako obyčejné kolíky k napínání drátů vinné révy. Trávu pro králíky sekali velkým zahnutým rakouským tesákem v excelentním stavu ještě s původní rukojetí a tak bych mohl pokračovat. Z WW 2 jsem zase ve sklepě mezi lahvemi domácího šampusu objevil kompletní americké plynové masky i s futrálem.
Při zběžné prohlídce sadu byly dále nalezeny industrie i z poněkud staršího období, jako malé drobné flakonky na vonné oleje a esence / foto/ a  nedatovaný drobný šperk–náušnice /foto/. Běžný numizmatický materiál F. J. II. mezi nálezy ani nepočítám.
Věčná škoda, nebo taky štěstí, že jsem se více nemohl věnovat tomuto koníčku, neboť bych se zcela jistě časem vydrápal do jednoho z kulometných hnízd, které mne neustále provokovaly, neboť se nacházely přímo nad vesnicí. Byly ale vytesány ve skoro kolmých vápencových stěnách v neskutečné výšce a nebylo mi jasné, jak se tam vůbec jejich obránci mohli dostat.
V blízkém zámku na kopci bylo vojenské muzeum WW1 a WW2, kde nahoře byla umístěna expozice obsahující drobné pěchotní zbraně, výstroj, atd. a dole v katakombách pod hradem byla expozice těžké techniky – děla, minomety, apod. Bylo zde k vidění mnoho kuriozit, viz kamínka na pevná paliva z nábojnice ráže cca 400 mm, jakýsi ocelový kyrys – obdoba neprůstřelné vesty / viz foto/ a mnoho dalších.

Fotek by bylo více, ale šotek zapracoval a tak nějak nevyšly. Snad někdy příště.
PS: Příště tam ale jedu s náklaďákem!!!!!

TOMM