Proč?

Proč se v tomto vedru vydávám s detektorem na hledačku, když v rozhlasových a televizních zprávách o počasí, slyším stále statistiky o překonávání teplotních rekordů?

Když i mí věrní kamarádi odmítají jít se mnou v tomto vedru v obavách uhnání úpalu? Proč se i navzdory tomu, že vím. Jakmile dojdu na louku, nebo do lesa, vrhne se na mne armáda krvežíznivého hmyzu? Proč mám toto všechno ve svých létech absolvovat? Proč???

Jednoduché vysvětlení. Kdo tomuto koníčku propadl jako já, pochopí. Nejde jenom o to, zda najdu stříbrňák a nebo nedej bóže zlaťák, ale dovedu se radovat i z každé pěkně zachovalé mincičky, brože, odznáčku, obilní pečetě a ostatní droboti. Navíc. Procházím se přírodou. Tu přeběhne srnka, zajíc, vzlétne bažant. Jsem na čerstvém vzduchu, nachodím pokaždé deset, patnáct kilometrů a svým stylem o tom ani nevím. Určitě se mnou budete souhlasit, že i poměrně hlouběji uložený předmět na dlouhodobě neorané louce a v kamenitém podloží dá pořádně zabrat, než-li jej vykutáte ven. Prostě si člověk i tímto způsobem utužuje fyzičku. Za další. Zjistil jsem, že již v okruhu několika kilometrů od svého bydliště nacházím různé přírodní scenérie, o kterých jsem neměl ani tušení. Kouzelná lesní zákoutí, skalní útvary, které nejsou sice rozsáhlé, ale málokdo o nich ví. Mnohdy je to jenom jednotlivá skála, kterou zub času vybrousil do neuvěřitelných tvarů.

A když to tak dnes večer píši a zamýšlím se nad tím, tak jest-li mne žena zítra nepověří nějakým úkolem, nebo prací, tak po obědě sednu do auta, vyhlédnu si nějakou posekanou louku, nechám se žrát komáry a tiplicemi, budu tento prostor hojně skrápět svým vydatným potem a i když nic nenajdu, vrátím se i tak spokojen k večeru domů. Dám si pořádný dlabec, otevřu "plzeň" a naliji sobě a mojí ženě stopičku "bechera. " A až půjdu spát, tak než usnu, budu spřádat plány na další dny.

A když tak nad tím co jsem napsal přemýšlím, tak jsem si uvědomil, že jsem si vlastně sám vysvětlil PROČ to dělám.

Olda 41