Prosím o určení mince

03. 11. 2011 Autor: johnyx001 5688× 9

Zde zasílám detail mince, kterou jsem nikde nevypátral - plus jedna známka, kterou nosí můj pes :), díky.

Komentáře

Přispívat do diskuze a hlasovat pro vybrané komentáře mohou jen registrovaní. Prosíme, zaregistrujte se nebo se přihlašte!

KOČIČÁK

03. 11. 2011, 11:21

hauuuuuuu. cože ta známka nepatří na obojek ale do sbírky
Psí známka moc pěkná půdovka. Evidenční ražebna vladimíra podivína ze Žižkova. Materiál mosaz, okraj známky lemuje perlovec. Krásná sylná ražba pořadového čísla 391,které je poř. číslo psíka v tom roce 1891.Bylo raženo dodatečně až po vybrání ze vzorků které ražebny městu teplice nabízely. Majitel psíka lze možná dohledat v domě, kde si ji našel a nebo v evidenci obce či na okresním úřadě.
Známka bez výstuže otvoru a stavem málo používaná. Psík byl bud lenoch-otvor nejeví známky prodření a nebo psík ji moc dlouho nenosil..
Vladimír Podivín
Jednou z nejzajímavějších postav v historii výroby a navrhování psích známek byl Vladimír Podivín. Tento muž se narodil 2. listopadu 1879 ve Slaném a vyučil se rytcem v dílně Václava Karla Šmakala v Praze. Tam také pracoval jako pomocník, ale protože nedostal přislíbené místo dílovedoucího, přechází do firmy I. B. Pichl. Zde však dlouho nesetrval a vrací se zpět k V. K. Šmakalovi. V roce 1907 nastupuje do firmy Karnet-Kyselý, kde pracuje dva roky. V roce 1909 zakládá vlastní podnik: živnost ryteckou. Roku 1928 přesouvá výrobu do nově
vystavěného závodu v Praze-Žižkově. Moderní závod byl vybaven nejmodernějším lisem u nás a firma vyráběla nejen psí známky, ale i medaile, odznaky a ryté poháry. V. Podivín byl také velký vlastenec. V době ohrožení republiky nacistickým Německem vydává známku s motivem psa střežícího slovanskou lípu. Po odtržení našeho pohraničí pak známku se symbolem hraničářů, hlavou psa na chodském praporu. Václav Podivín zemřel roku 1938.
Popi ztráty známky:
horní části známečky, jímž byl provlečen závěsný kroužek, docházelo v důsledku stálého pohybu k otěru a ztrátám materiálu a tím ke zvětšování otvoru směrem nahoru. Jeho prodřením docházelo většinou ke ztrátě známky. Krom aktivity psíka k tomu přispíval druh kovu známky i závěsného kroužku, tloušťka střížku, délka nošení známky, průměr kulatinky z níž byl závěsný kroužek zhotoven a v poslední řadě i charakter prostředí, v němž se psík převážně zdržoval: oxidy kovů či jiné produkty koroze mají podstatně nižší odolnost proti otěru, než kov-materiálu známky korodující proto ubývá rychleji.
Účel známek:

Účel známek
Známky měly od počátku své existence plnit funkci evidenční. Byl na nich vyražen letopočet, název města a evidenční číslo psa, které se razilo dodatečně a dokladovalo, že byl za psa zaplacen roční poplatek. První známky byly velmi pěkně výtvarně zpracovány a na jejich výrobu se používal kvalitní materiál. Můžeme sledovat, jak se u nich postupem času mění nejen tvar a materiál, ale i jazyk ve kterém jsou psány názvy měst. Taktéž
vyobrazení psa je různé: pes ležící, sedící nebo pes lovecký. Někdy byla na známkách vyobrazena jen psí hlava... atdd
Prosím moc o foto na červeném podkladu pro moji evidenci +mi prosím změř velikost poř. čísla 391
děkuji moc za ochotu můj meil jenda. koci@seznam.cz díky ještě jednou

KOČIČÁK

03. 11. 2011, 11:26

ještě trochu z historie
Otvor a pancéřek
Nejstarší známky neměly vůbec žádnou výztuž kolem otvoru, což bylo důvodem častých ztrát. Proto se někdy na začátku 20. let 20. století začaly používat různá vylepšení. Obě firmy, jak V. Podivín, tak i Karnet–Kyselý, začaly používat výztuž kolem otvoru známky, čímž se zamezilo jeho prodírání. Jednalo se vlastně o jednoduchý ocelový nýtek, vsazený do očka známky. Firma V. Podivín toto uchycení ještě zdokonalila a na začátku 30. let 20. století opatřila otvor takzvaným pancéřkem. Po této úpravě se otvor u známek prodřel jen výjimečně a známky se takřka
neztrácely.

Úpadek materiálů
Po roce 1945 se k výrobě začaly bohužel používat levnější
materiály. Zejména to bylo železo, zinek a hliník a známky postupně přestávaly potvrzovat zaplacení poplatku. Tuto skutečnost převzala administrativa, proto už nebylo nutné vydávat známky každý rok. Evidenční známky se nadále vydávaly, ale na delší období, zpravidla na celou délku života psa. Známky, které můžeme najít detektorem kovů, byly většinou ztraceny při venčení a dlouhý čas ležely hluboko v zemi, proto jsou mnohdy
v žalostném stavu. Neblaze se na nich také podepisuje poškození pluhem či agresivním prostředím panujícím na silně hnojených polích. V lese lze najít podstatně zachovalejší kusy, zejména známky psů loveckých.