Prsten SS - část I.

Prsten SS s umrlčí lebkou. Totenkopfring



Takovýto nález prstenu je jednou z několika možných věcí, o kterých sní snad každý hledač WW2. Nález originálu je výjimečná věc a najít ho se nepodaří mnoha hledačům. Kopii prstenu však v současné době seženete poměrně snadno.
K 1. lednu 1945 bylo podle oficiální statistiky SS 64% prstenů vráceno po úmrtí jejich držitele k uložení na Wewelsburgu, 10% bylo ztraceno na bojišti a zbylých 26% zůstalo i nadále v držení vyznamenaných nebo neznámo kde.
Teoreticky tedy koncem války bylo v oběhu 3 500 prstenů.
V závěru této statě jsou barevná fota z nálezů originálních prstenů. Takovýto prsten mohl nosit člen strany pouze v případě, že byl zároveň i členem SS. Prstenem odměňoval osobně říšský vedoucí SS Heinrich Himmler vybrané příslušníky SS, kteří nejlépe plnili své povinnosti a projevili nejvyšší oddanost a věrnost Vůdci Adolfu Hitlerovi.



Prsten v dárkové kazetě



Reichsführer SS Heinrich Himmler



Pohled na prsten

Jedním z  nejtajemnějších a nejmocnějších doplňků všech SS uniforem byl Totenkopfring der SS (prsten SS s umrlčí lebkou). Totenkopfring, zavedený Reichsführerem SS Heinrichem Himmlerem 10. dubna 1934, nebyl klasifikován jako státní vyznamenání, neboť to býval dar od samotného Reichsführera. Jeho udělení bylo v  SS považováno za nejvyšší vyznamenání, jímž byly uznány osobní zásluhy držitele, jeho oddanost službě a věrnost Führerovi a jeho ideálům.
Tuto myšlenku a formu prstenu ve tvaru runy Himmler nepochybně převzal z pohanské německé mythologie. Pověst se vztahovala k Thorovi, který vlastnil prsten z čistého stříbra. Podobně jako křesťané přísahají na bibli, mohli germáni přísahat na tento prsten, v  jehož runách byly vyřezány závazné smlouvy Wotanova kopí.
( Wotan – starogermánský bůh, který cválal na osminohé kobyle noční krajinou v  čele divoké legie mrtvých, obklopen divokou smečkou příšerných psů, kteří pátrají po nepohřbených tělech a zbloudilých duších, aby je odnesli tam, kam patří – do podsvětí ).
Prsten s umrlčí lebkou byl zdoben svazkem dubového listí v  hlubokém reliefu a několika symbolickými runami. Každý prsten byl navržen a ručně vyroben zvláště pověřenými zlatníky, kteří pracovali pro firmu Otto Gahr v Mnichově. Uvnitř byla vyryta písmena „S. lb. “ („Sienem lieben“, volně přeloženo „mému drahému“), následovalo příjmení příjemce, datum darování a faksimile podpisu Himmlera.
Původně byl masivní stříbrný prsten určen přednostně pro veterány staré gardy s členskými čísly SS nižšími než 5 000, ale způsobilost pro tuto odměnu se pozvolna rozšiřovala. V roce 1939 se za způsobilé považovali prakticky všichni důstojníci, kteří sloužili déle než tři roky. , Udělení prstenu mohlo být odloženo v případě, že byl příjemce trestán za přestupek proti kázeňskému řádu SS.
Prsten, který se směl nosit jen na prsteníku levé ruky, byl předáván v pamětních dnech SS. Každé udělení bylo zaznamenáno do Dienstaltersliste (registru služebního stáří) a do osobních spisů příjemce. Každý držitel prstenu, jenž byl degradován, suspendován či vyloučen z řad SS, nebo rezignoval či odešel do výslužby, musel prsten i text vrátit do Personalhauptamtu SS. Ti, kteří byli později opět přijati do organizace, byli znovu oprávněni k nošení prstenu. Pokud držitel prstenu zemřel, příbuzní si mohli nechat udílecí text na památku, ale prsten musel být vrácen na Personalhauptamt SS, který zařídil uschování prstenu na Himmlerově hradu Wewelsburg na věčnou památku držitele.

Podobně platilo, že pokud držitel bojoval v řadách wehrmachtu či Waffen - SS a padl, museli příslušníci jeho jednotky prsten sejmout a velitel jej zaslal SS Personalhauptamtu k uložení. Vrácené prsteny padlých příslušníků SS představovaly vojenské památky, o které bylo pečováno na Wewelsburgu, kde se den ze dne rozrůstala Schrien des Inhabers Totenkopfringes (svatyně držitelů prstenů s umrlčí lebkou).
Prsten s umrlčí lebkou byl tak populárním odznakem cti, že mnozí příslušníci SS a policisté, kteří neměli pro držení oprávnění, si sehnali různé zlaté a stříbrné náhradí prsteny s lebkou, které vyráběli místní klenotníci, nebo dokonce i vězni koncentračních táborů. Tyto prsteny však postrádaly runovou symboliku a většinou byly jen lacinou náhražkou.

Dne 17. října 1944 zrušil Reichsführer další výrobu i udělování Totenkopfringů.

Na jaře 1945 byly na Himmlerův rozkaz všechny prsteny ze svatyně tajně ukryty v pohoří poblíže Wewelsburgu, aby je nemohli ukořistit Spojenci.

Dodnes nebyly objeveny.

V období let 1934 – 1944 bylo prstenem vyznamenáno asi 14 500 mužů.

K 1. lednu 1945 bylo podle oficiální statistiky SS  64% prstenů vráceno po úmrtí jejich držitele k  uložení na Wewelsburgu, 10% bylo ztraceno na bojišti a zbylých 26% zůstalo i nadále v držení vyznamenaných nebo neznámo kde.

Teoreticky tedy koncem války bylo v oběhu 3 500 prstenů.

Historie prstenů s umrlčí lebkou dokazuje s  jakou vážností SS uznávaly své symboly.



SS- Totenkopfring
(Prsten SS s  umrlčí lebkou)

Volný překlad z anglického originálu od Franka Thayera

Sběratelé militárií mu říkají " SS snubní prsten " nebo "Prsten honorace (elity) SS", a tento masivní stříbrný prsten od rytce (řezbáře), typu "dub nechává překonat nesnáze smrtihlava" byl od konce 2. SV  po desetiletí vyhledávaným sběratelským předmětem. To se však podařilo jen málo sběratelům, jakkoli se pokoušeli proniknout kultem prstenu smrtihlava, neboť základ těchto znalostí byl míněn tak, aby zůstal v držení SS  řádu a jeho členů.
SS -Totenkopfring nebyl odznakem členství ale byl, jak řekl Reichsführer - SS Heinrich Himmler „nálepkou, znamením" ověřeného společenství oddanosti Führerovi a jeho ideologii. Jeho tajemství bylo střeženo tak pečlivě, že řády dokonce specifikovaly, že prsten se nesmí kopírovat nebo fotografovat. Jako příklad této taktiky je představení tohoto prstenu v Organisationsbuch der NSDAP, kde jsou uvedeny pouze jeho náčrtky.

Způsobilost pro SS Totenkopfring

Sbírku SS nařízení, týkajících se  udělení SS Totenkopfringu, ze  4. dubna 1934 publikovali po 15. listopadu 1944. 10. dubna 1934 Řád SS  specifikoval, že prstenem jsou "ihned" odměněni všichni členové SS  do osobního čísla 3.000, bez ohledu na hodnost, a všichni důstojníci SS, kteří vstoupil do SS před 30. lednem 1933 a sloužili tři roky. Příští rozhodnutí o udělení prstenu by bylo výhodnější ke všem důstojníkům SS, kteří vstoupili do SS po 30. lednu 1933 a sloužili u SS tři roky. Ti SS důstojníci, jenž z důvodů členství v Reichswehr nebo policii, byli schopni připojit se k SS před národním Erhebung (povstání), byli způsobilí přijmout prsten po dvou létech služby.
Propůjčení prstenů začalo dříve, nežli onen zmíněný SS řád. Existence prstenů byla odhalena v Berlíně novinami "Angriff" dne 2. ledna 1934, a nějaký SS důstojník v Hamburku oznámil při novinářském večírku dne 6. ledna 1934, že vlastní tento prsten daleko v předstihu, nežli je onen první zmíněný oficiální úřední SS řád z dubna.
Oznámení v těchto Hamburských novinách o udělení prstenu je jedním z mála, protože Himmler úmyslně zakázal uveřejnění "udělit" kdykoliv. Od 13. září 1936, Himmler rozšířil rozhodnutí o udělení prstenu. Každý SS člen do SS - čísla 5.000 byl teď způsobilý k udělení prstenu, jakož i všichni SS důstojníci, kteří vstoupili do SS dříve než 30. ledna 1933. Každý SS důstojník který vstoupil po tom datu se stal způsobilý po třech létech služby. Dvouletá služba pro dřívější členy z Reichswehr a policie zůstala v platnosti, ale navíc, teď každý SS  důstojník který sloužil v oboru společnosti (SA, HJ, NSKK, NSFK) s nepřerušeným členstvím, byl způsobilý k udělení po dvou létech služby. Udělení prstenu mohlo mít zpoždění, jestliže kandidát byl degradován (3 roky odklad), zatčen (1 rok odklad) nebo disciplinárně řešen (1/4 nebo 1/2 rok v závislosti na závažnosti případu). Stejné kategorie potrestání lze aplikovat na odstoupení z práva nosit prsten, jestliže byl již předtím udělený. Prsten mohl byl znovu přidělený po vykonání vhodného trestu pro degradaci v hodnosti, zatknutí a tak dále.
Údaje z roku 1938 Dienstaltersliste udávají že 66,4%, důstojníků s hodností Obersturmführer, anebo vyšší, měli být odměněni SS -Totenkopfringem, zatímco ze všech držitelů v hodnosti Untersturmführer bylo odměněno prstenem pouze 30,6 %. K  9. listopadu 1938 bylo držiteli prstenu celkem 13.818 důstojníků SS.
K 1. srpnu 1939 byly upřesněny podmínky pro udělení SS -Totenkopfringu vydané Reichsführerem - SS. Nyní, každý příslušník SS  do stranického čísla 1O. OOO byl oprávněn obdržet prsten, a další skupiny předtím vyhrazené zůstaly nezměněny s dodatkem, že členové rakouské policie a rakouský Bundesheer, byli nyní způsobilí po dvou létech služby. Himmler rovněž ponechal právo držení současného prstenu členům SS v případě speciálních okolností a všem členům SS, jenž byli držiteli zlatého odznaku nebo Coburg odznaku. Všichni důstojníci SS, kteří byli členové policie a byli členové SS  dříve nežli 30. ledna 1933 byli oprávněni přijmout prsten. Zastřešit v roce 1939 pořádek bylo také opatření pro rakouské, sudetské a Memelské (Memel – litevský též Klaipeda) starousedlíky jenž se chtěli připojit k SS. Rakouští SS  důstojníci museli patřit k SS v době předcházející Anschlussu v roce 1938 a bylo požadováno, aby měli odslouženy dva roky. Memel SS důstojníci se museli spojit s SS dříve než 31. prosince 1938 a být SS důstojníci po dobu dvou let. Memel SS důstojníci se museli spojit s SS nejpozději 1.června 1939 a sloužit nejméně dvě léta jako SS důstojník dříve, nežli byli způsobilí k udělení prstenu. Mezi léty 1939 a 1944 nařízení počítalo s každým SS členem, který byl odměněn Rytířským křížem, Železným křížem nebo Německým křížem ve zlatě či stříbře – tím byl automaticky způsobilý k obdržení SS -Totenkopfringu.
V r. 1942 Himmler ve vydaných SS řádech na Niederlandissche - SS ze 17. května 1942 nařizuje, aby všichni SS důstojníci v Nizozemsku, a ti, kdo byli později povýšeni do hodnosti SS  Untersturmführer nebo vyšší, během postupu 1942, byli ihned odměněni SS - Totenkopfrigem. Prvních 500 mužů Holandské SS, jestli důstojníci anebo nikoli, jestliže byli jeden rok v první linii a obdrželi za nějakou bojovou akci vyznamenání, byli odměněni prstenem. Nejspíše všichni němečtí SS, nebo "černí SS " ve Flandrech, Dánsku a Norsku měli stejné privilegium. Zdali jiní zahraniční dobrovolníci ve zbraních - SS, za to, že obdrželi Rytířský kříž nebo Německý kříž, byli odměněni prstenem, není známo. Ideální stav by požadoval svědectví důstojníků, kteří přežili k ověření této možné odměny. Verordnungsblatt der Waffen – SS z 15. listopadu 1944 těch států, kvůli omezením války, navrhl rozhodnutí, aby nadále od udělování prstenu bylo upuštěno.

Popis prstenu



Prsten je stříbrný kroužek, přibližně 7 mm široký, a zhotovovaný v různých velikostech, aby vyhovoval jednotlivcům. Typický vzor váží 11,5 gramu. Tato váha se  může nepatrně měnit podle velikosti prstenu. Originální kusy jsou přibližně 2 mm silné. Exteriér prstenu je páskovaný s výzdobou motivů dubu, opatřený znaménky s následující výzdobou :

a. Na obvodu je důvtipně zvýšený kruh obsahující SS runy a kombinované runy Tyr a Ol. Šipka runy Tyr představuje boj, zatímco zkřivený úhel dvojité vidlice runy Ol představuje ducha.



b. Na jedné straně je hákový kříž v kosočtverci, jež přináší tohoto posla moci k  překonání veškerých nepřízní osudu. Hákový kříž představuje symbol germánských národů datovaný z předhistorických časů.



c. Na druhé straně šest špičatých run (pozdravů), nebo HAGEL, přiložený ve vypouklém šestiúhelníku. Tato runa symbolizuje možnosti veškeré jiné běžné formy, obsažené během ideálu, a představuje rovněž runu znamenající dar nebo udělení. Další, tradiční pozdravná runa přináší doručitele síly k překonání všechno protivenství.



d. Na každé straně smrtihlava je jedna Sigrune v trojúhelníku. S – runa je znamení ducha.



Bůh - runa zdvojnásobí její magickou sílu, když je ve dvojici. Volba runy, protilehlé k písmenu "S", jako symbol Schutzstaffel, se proto ukázalo být více než šťastná náhoda.

Ručně rytý vnitřek prstenu obsahuje zkratku "S. Ib". , význam Seinem lieben, (" Mému drahému ") a příjmení příjemce, dále datum udělení ve tvaru například 21.12.39



Nositelé prstenu

Podle Himmlerova příkazu je prsten nošen na  prsteníku levé ruky, takže Američané jej mylně nazývají "snubní prsten. " Protože pro Němce je obecná praxe nosit snubní prsten na pravici, nebyl v Německu žádný zmatek ve vztahu k tomuto významu.
Prsten byl nošen při všech příležitostech a na veřejnosti rovnoměrně, ledaže právo na nošení prstenu bylo zrušeno RF SS. Jestliže držitel byl degradován, zatčen, nebo řešen disciplinárně, prsten byl zaslán do Himmlerovi kanceláře a zde zůstal až do doby, kdy se příslušníku SS podařilo vykoupit sebe sama. Jestliže držitel byl propuštěn z  SS, prsten byl vrácený, spolu s rozhodnutím o udělení. V případě smrti držitele SS - prstenu si rozhodnutí o udělení prstenu mohli ponechat nejbližší příbuzní, ale prsten musel být vrácen na RF SS. Ti, kdož měli přání uchovávat písemný dokument o jehom udělení, byli odkázáni v  SS  řádech k mistru tesaři v Markt Grafing, Oberbayern, jenž vyrobil speciální rám pro tento dokument.
Zdroje jsou nejasné, ale svědectví ukazují, že pozorný Himmler dal uložit prsteny zesnutých příslušníků SS ve zdech hradu Wewelsburg ve Vestfálsku, toho nastávajícího příbytku nového SS pořádku. Himmlerův pokyn z  6. prosince 1939 uvedl, že uschovaný SS -Totenkopfring každého zesnulého příslušníka SS  bude "pamětní po celou dobu. "