První oficiální hledání v Anglii

Zdravím všechny hledače,

Tak jsem se dnes konečně dočkal a po několika měsících jsem vyrazil hledat na louky v okolí Plymouthu. Do Anglie jsem přijel před Vánocema a nemohl jsem se dočkat, až vyrazím vyzkoušet místní louky atd. Hned jak jsem dorazil, tak jsem si myslel, že to nebude tak velký problém a budu si tady chodit jak u nás doma. Omyl! Místní zákony jsou natolik přísné, že jsem si to hned rozmyslel, ale jednou jsem přece jen vyrazil na "černo" jenom tak na hodinku do lesíka.

Hned po zaparkování auta si mě všimnul nějaký místní farmář, ale jenom si mě prohlídnul a jel dál. Po 15 minutách v remízku mě ale vyhmátl a zeptal se mě, co tady dělám a jestli vůbec vím, že to je soukromý pozemek. Podotýkám, že to bylo mimo obydlené části, žádná farma ani stavení poblíž. Tak mi chvilku vysvětlovat jak to tady funguje, že vždy potřebuji povolení od majitele a když něco najdu, tak mu to musím říct a oznámit neobvyklé nálezy v místním muzeu. Pokud by se jednalo o něco vzácného, tak se sním musím rozdělit půl na půl. Samozřejmě, jsem se mu omluvil, on to přijal, dali jsme si na sebe čísla a celá věc byla naštěstí vyřešena v pohodě.

Když jsem pátral po internetu, našel jsem si klub v Plymouthu a zhruba před 2 měsíci jsem je kontaktoval s tím, že bych se chtěl stát členem klubu a chtěl bych se seznámit s někým, kdo mě tady trochu provede. Vše probíhalo bez problémů, dostal jsem veškeré info potřebné k legálnímu hledání, zažádal jsem si o průkaz hledače a zaplatil jsem si povinné pojištění (10Liber) na rok a členství v klubu. Lidé v klubu mě přivítali a dneska jsem byl na prvním hromadném hledání. Funguje to tak, že klub kontaktuje farmáře, vyžádá si povolení pro členy klubu, vybere zhruba 5 Liber na osobu a to je jakoby nájemné za hledání na soukromém pozemku. Všechno bez problémů a navíc jsem měl dobrý pocit z toho, že nedělám nic špatně.

Co se týče nálezů, tak po půl dni brouzdání na loukách jsem našel pár drobností, nejvíc potěšil První stříbrňáček a vidlička. Hned jsem zjistil, že stříbrné mince tady nejsou nijak neobvyklé a že se jich tady válí opravdu hodně. To mi potvrdili i teď již moji kolegové detektoráři a chlubili se mi taky nejrůznějšími mincemi nejčastěji stříbrnými. Mimo mi bylo řečeno, že to dneska bylo zatím nejslabší místo, kde za poslední dobu byli a příště vyberou něco lepšího tak jsem zvědavý a těším se jak malej Jarda. Velký stříbrný byl nalezen kolegou a takový jsem ještě v ruce nedržel. Každopádně se těším, až přijedu domů a svobodně si vlezu na neoseté pole, nebo louku někde u opuštěné vesnice, protože mi to zde připadá opravdu složité, ale vzhledem k množství ceností se nedivím, že si to zde hlídají.

S pozdravem Dan.