První ročník v Jedovnici se vydařil I.

Změna je život, říká otřepané nicméně pravdivé rčení, a tak jsme dvaadvacáté setkání hledačů pokladů s Detektorwebem - a již šesté na Moravě - uspořádali v Jedovnici, ve vyhledávaném kempu Olšovec na břehu stejnojmenného rybníka. Po Pekelných dolech, Kraví hoře, Radvanci, Sloupu a Protivanově je to tedy už šesté místo, kam naše srazy zavítaly. A z ohlasů účastníků je zřejmé, že většina by nebyla proti, kdyby se naše příští setkání na Moravě konalo opět zde. Pro někoho možná trochu zneklidňující název Jedovnice má podle webových stránek obce původ v zajímavé a uklidňující legendě související s příjezdem zakladatele jedovnického panství rytíře Crhy z Čeblovic do vsi, která tehdy měla asi patnáct domků. Crha se zeptal jednoho starce, jak se vesnice jmenuje a ten odpověděl, že ves zatím jméno nemá. Na to Crha reagoval v horáckém nářečí: „Tak já teda jedo v nic? “
My jsme tedy už nepřijížděli jako rytíř Crha v „nic“, ale do půvabného městyse usazeného u krásného rybníka. Od Protivanova, kde jsme pořádali uplynulé čtyři „moravské ročníky“, je to co by rekordman Ray detektorem dohodil. Roku 1335 byly Jedovnice povýšeny na městečko a nadány znakem modrého jelena v červeném poli.

V páteční odpoledne se spolu s „veterány“ našich setkání... Věrný přítel našich setkání dorazil s novým věrným přítelem člověka

... začaly objevovat v kempu i nové tváře hledačů z celé republiky i ze zahraniční - Kašu a Grega z Polska už určitě můžeme počítat mezi veterány, o to je vždy shledání srdečnější. A svým způsobem je už veteránem, tedy spíše veteránkou desetiměsíční Markétka, pro kterou to byla již čtvrtá!!! účast na našich setkáních (dvakrát tedy ještě v bříšku maminky, ale to se podle nepsaných stanov našich setkání počítá, neboť podle pediatrů se už v této době formuje kladný vztah k detektorům :-) Milým účastníkem byl i Arnošt Bechr, kterého znají čtenáři Detektor revue jako vtipného kreslíře a v právě vycházejícím čísle DR ho poznáte i jako zaníceného hledače, kterému se poštěstily během jednoho dne dva depoty. Pro účastníky setkání připravil skvělé pamětní – jak je nazývají trempové –camradla. Když se ho ptal Mirek UC Kratochvíl, proč má na pravé ruce ortézu, s úsměvem odpověděl: „Tři dny jsem jen kreslil tyhle camradla. “ Postupně se rozeběhly registrace a ubytování v chatkách, bungalovech i stanech... Oproti jarnímu setkání ve Sloupu, který počasím připomínal spíše letní Sicílii než severočeskou obec, předpověď na jedovnický víkend strašila přeháňkami i bouřkami. Vše se tak nějak vyplnilo, ale naštěstí především po ránu, večer a v noci, takže sobotní soutěže mohly proběhnout nerušeně, včetně „koupací“ disciplíny – „plechového kaprobraní“ probíhajícím na rybníku Olšovec. Ale jak známo, účastnící našich srazů jsou přírodou zocelení, takže ani déšť na náladě neubral... A nakonec pod střechou prostorného stanu se také dobře rokovalo a popíjelo. A v zdánlivě předem prohrané bitvě člověk–oheň versus příroda-déšť, který neúnavně sváděl „husquarna“, nakonec „český voják opět slavně zvítězil“. Stejně jako v Protivanově někteří neodolali a zkusili své štěstí na dně rybníka. K večeru se tedy pěkně rozhořel tradiční táborák, zapěnila pípa, zavoněly prskající klobásky a už jsme mířili na první ze zajímavých přednášek připravených na toto setkání. Téma – Štěchovický poklad – samozřejmě naplnilo stan, kde se přednáška konala a poutavé podání Martina Tomana si vysloužilo velký závěrečný potlesk, byť někoho mohl zklamat značně skeptický názor Martina na existenci pokladu. Ráno nás probudilo do deště, ale než došlo na uvítání účastníků setkání Miroslavem UC Kratochvílem, nebe dostalo rozum. Poté dostali příležitost ti, které zajímaly novinky od značek Technetics, XP a Makro, či prostě chtěli s UCem a Jakubem probrat fungování a nejlepší nastavení jednotlivých detektorů. O sobotním dopoledni přišly na řadu nejprve soutěže. Na druhém protivanovském setkání hledačů pokladů s Detektorwebem v roce 2014 měla premiéru nová soutěžní disciplína nazvaná: „Dálkově řízený archeologický průzkum“. Většina účastníků již tedy věděla, jaká jsou pravidla: úkolem „archeologa“ (v předešlých ročnících sedícího na své židli v teplíčku "kanceláře", v Jedovnici posazeného přímo „do terénu“, tedy na zem), který dostává do bezdrátových sluchátek signál z cívky hledačova Deuse, je pomocí provázků a povelů řídit hledače, který má zakryté oči, aby v trávě ve vymezené dráze nalezl v co nejkratším čase tři volně ložené cíle (mosazné matice) a překročil jednu překážku. S nadsázkou si soutěžící mohli vyzkoušet, že ne vždy to s námi hledači má archeolog jednoduché. A i obráceně, že hledači některým archeologům nerozumí. Nakonec se, ale ukázalo to hlavní, že spolupráce je přínosem pro obě strany.
Nejlépe si při „archeologickém průzkumu“ rozuměl „archeolog“ Kóďa s hledačkou Kóďovou, kteří všechny tři cíle vyhmátli za 1:47 minuty, druzí skončili Michal s Ivou (1:50 minuty) a třetí Sláva se Smrčákem (1:54 minuty). Ještě před obědem přišla na řadu další poutavá přednáška. Členové Klubu vojenské historie Dukla představili výsledky své úctyhodné práce – publikaci „Pod říšským vysílačem Donau“, která v sebraných vzácných vzpomínkách rychle mizejících pamětníků, na dobových fotografiích a s pomocí autentických dokumentů mapuje události na Prostějovsku v letech 1938-1945. A nutno před takovou fundovanou snahou mapovat historii regionu jen smeknout. V sobotu v poledne už začala od ohniště neodbytně dorážet na naše čichové buňky lákavá vůně dvou grilovaných selátek. Brzdi, to už je tenhle víkend druhé malé...

Na odpolední soutěž Plechové kaprobraní, nazývané též Kaprové plechobraní, tak nastoupili borci náležitě posilněni. Plechové kaprobraní jsme si poprvé užili na protivanovském rybníce před dvěma lety a hned si získalo všeobecnou oblibu. Cílem je vylovit ze člunu pomocí supermagnetu tři z čtyř kovových „kapříků-smajlíků“ ve vymezeném prostoru rybníka, před tím ovšem dvojici závodníků čeká sprint s čluny v rukou do vody, pak zběsilé pádlování draperkou k bójce a zpět, tady si mohli zdatní kajakáři či hledači nahnat nějakou tu sekundu. Jde tedy o zručnost, šikovnost, čas a trochu toho štěstí. Kapitán UC s lodními zkouškami pro rybník a všechny menší vodní plochy :-) nejprve na vlastní riziko otestoval bezpečnost člunů

Čtyři minuty a čtyři desetiny sekundy stačily Oťákovy na třetí místo, druhou příčku obsadil Cyril časem 3:26 min. Nejšikovněji si vedl Libor, který si zaokrouhleným časem rovných tří minut dosprintoval pro „zlato“. Ale i tady platilo další otřepané rčení, že zvítězili všichni, kdo se neutopili :-) Pokračování