Rakúsko-uhorský bodák Werndl vz. 1873

Moc hezký kousek. Taky se mi vždycky líbil, ale zatím se mi vyhýbal. Třeba někdy v budoucích letech se poštěstí

mazlak: ďakujem, bodák Werndl časom určite zoženieš, ešte sa dajú kúpiť pomerne ľahko a aj za celkom prijateľnú cenu.

Hmmm… Werndl bajonety, to je moje M73 ve slušném stavu se dá opravdu sehnat ještě za rozumný peníz, ale jsou modely, které jsou už opravdu masakr. Takový nekrácený model 70 je už pro opravdu náročné a pak komu chybí do sbírky. Radost ale udělá i opravdu pěkná sesmdesáttrojka

Ahoj PetkoZberatel, je to moc hezký bodák, mám ho také ve sbírce, ale ten můj nemá střenky vůbec a je v mizerném stavu. Netuším jakou cenu by měl dnes, ale před 15ti lety jsem za něj dal 4 nebo 5 stovek. No i tak mě stále těší, je to vzpomínka na hezké časy.

Dočetl jsem se na stránkách VHU zajímavost, že právě kvůli praskání střenek byly od roku 1881 vyráběny se střenkama z ořechového dřeva.

Rebel, je to tak, je se dvěma nebo třemi nýty s podložkou. Někde se uvádí, že to je “oprava”, ale o ročníku 1881 jsem se dočetl taky. Je zajímavé, že někdy jsou nýty zabroušené a jindy jsou skoro stejné jako na bodácích Mannlicher s hlavičkou. Jinak s bodáky M73 s dřevěnými střenkami se dá setkat poměrně málo.

S těma střenkama je zajímavé i to, že jsem na VHU narazil i na zmínku která se týkala tesáku M. 1853.
"Od roku 1889 nebyly již střenky rukojeti vyráběny z buvolího rohu, ale ze dřeva"
- To se týkalo nejen výroby, ale i oprav, proto jsou známy i exempláře které mají jednu střenku z bůvolího rohu a druhou z ořechového dřeva.

bodák sloužil u 2. zeměbraneckého pluku
černý nátěr může být původní
boáky Werndl sloužily v RU armádě skoro 50 roků a za tu dobu. docházelo k různým úpravám
umělá hmota, která se používala na střenky nebyla dokonalá, a často praskala
bodák s umělohmotnou rukojetí, bez poškození je vzácnost
pěkný kousek

Ahojte,

bodáky Werndl vz. 1873 som s drevenými črienkami občas videl a rovnako viem aj o vykopaných exemplároch, ktoré boli bez črienok - vyhnili a teda boli drevené. Každopádne ja žiaľ bodák Werndl s drevenými črienkami nemám. S nitmi na rúčke som sa stretol s viacerými druhmi, niekedy mi príde, že sa použilo to čo bolo po ruke, aby sa naplnil kontrakt.

tak já bodák vz. 1873 se dřevěnými střenkami mám
v poddůstojnické verzi, a ve stavu 1A
i s pochvou, závěsníkem a třapcem
jsem blažen, že mám něco, co Petko nemá
protože Petko má skoro všechno
a já jako malý český člověk jsem závistivý

Co dodat k opět fundovanému článku a následné zajímavé diskuzi . Jen se dovolím zeptat, ví někdo z Vás. Jakého složení byla ta "umělá" hmota střenek? Mám za to, že v té době šlo o celkem technologicky revoluční technické řešení!

benedek: nevím, ale je to něco jako bakelit, akorát je to nestálé
myslím, že francouzi v té době používali nějakou hmotu na rukojeti šavlí
a v roce 1892 začali vyrábět bodáky na pušku Bertier s umělohmotnýma střenkama a taky se jim to drlilo a rozpadývalo
proto se vrátili vzápětí k vyzkoušenýmu dřevu

mimochodem, 2. zeměbranecký pluk byl v Linci, a sloužili tam i Češi

Rúčky bodákov Werndl nie sú z plastu ani z bakelitu, ktorý bol mimochodom po prvý krát vynájdený v roku 1907 a počiatky jeho komerčného využitia začínajú až v 30. rokoch. Literatúra napr. Chladné zbrane habsburskej monarchie uvádza ako materiál gumu, čo sa mi javí aj ako pravdivé. Navyše guma ak stvrdne, tak praská... požitie gumy nebolo až tak revolučné, už v tej dobe sa používala guma (alebo jej podobná hmota) u viacerých typoch chladných zbraní, napr. vo Veľkej Británii, Švajčiarsku a pod...

mě to teda jako guma nepříjde
ale nemám to s čím srovnat
150 let starou gumu, nevím kde vzít a srovnat to 

Co se týká střenek pro bodáky Werndl, je uváděný materiál jako "tvrzená guma" čehož se pravděpodobně dosahuje delší dobou vulkanizace při vyšší teplotě a tlaku, ale takový materiál není dobře odolný vůči olejům narozdíl od dnešních umělých hmot.
V polovině 19. století teprve vznikaly první umělé hmoty, první takovou hmotou byl Parkesin, nazvaný podle vynálezce Parkse - Celuloid který měl uspokojit vysokou poptávku po slonovině, která se používala nejčastěji na výrobu kulečíkových koulí, což se uspokojivě podařilo teprve vynálezem Galalitu na přelomu 19. a 20. století, k jehož výrobě je potřeba formaldehyd podobně jako u pozdějšího bakelitu prvního zcela syntetického plastu (Leo Baekeland 1907 ).
Celuloid našel uplatnění pro výrobu filmů, ale vzhledem k jeho vysoké hořlavosti (z celulózy se vyrábí bezdýmný střelný prach) vznikalo během prvních dob promítání k velkému množství požárů a během pouštění filmů existovaly požární hlídky.
Další známou hmotou nejčastěji pouřívanou pro výrobu gramodesek a fonografových válečků byl šelak, který se vyráběl z asijských brouků a dodnes se vyrábí, ale spíše už jen za účelem přípravy politury k restaurování starého dřeva. Šelak byl pravděpodobně první recyklovanou umělou hmotou vůbec, vzpomínám si jak mi děda vyprávěl, že když si chtěl za protektorátu koupit novou desku, musel přinést starou, např. prasklou a nová deska kterou si koupil nebyla z plného materiálu, ale vnitřek byl z papíru a tak se stávalo, že se při častém hraní jehlou prodřela až na papírové jádro.

Dospěl jsem k názoru, že, střenky jsou vyrobeny z Ebonitu, hmota použitá k jejich výrobě je v podstatě guma s vysokým obsahem síry, tvrzená dlouhou vulkanizací.
Mimo bodáků Berthier 1892, se tyto umělohmotné střenky vyskytují též na německých bodácích Hirschfänger 1865 - 1871
Zajímavostí je, že mám jednu originální střenku získanou z kopaného torza bodáku Werndl a ta má po letech v zemi, barvu spíše velmi tmavě hnědou.

Ebonit to nebude na 100%, pretoze ma uplne inu strukturu.

Ebonit to nebude na 100%, pretoze ma uplne inu strukturu.