Report z akce Myšák 2004

Pokusím se zde popsat popis z akce z mého pohledu. Všem zúčastněným se proto omlouvám, že se jim třeba netrefím do noty.

Na akci vyrážím v pátek odpoledne společně s Karlosem, s kterým táhneme prasečí gril do mého skvělého vozu s červenou kůží VAZ 2101. Autíčko se pěkně zhoupne v pérech a musíme také dát pozor na tu moji červenou kůži. Praha je ucpaná jako vždy, a tak se po okruhu pomalu plazíme na dálnici směr Poděbrady. Je to divné, ale asi všichni lidi se v pátek odpoledne rozhodli někam jet a směr na Hradec Králové je totálně ucpaný. Dokonce uvažujeme, že vystoupíme z auta a budeme mrcasit na okolních polích. Za Hradcem je už silnice volnější a jede se lépe.

Konečně dorážíme na místo určení do kempu u Adršpašských skal. Zde už je pestrá společnost mrcasníků, která nás vítá. Docela mě zaráží, že jsou všichni docela slušně nabaleni a v tričku s krátkým rukávem sem moc nezapadám. Po pár minutách pochopím, a jdu se také nabalit. Teplo opravdu vypadá jinak. Sedíme před ubytovacím centrem a čekáme na další přihlášené účastníky, kteří mají ještě dnes dorazit. Je tu ovšem malý zádrhel, paní, co obsluhuje zdejší napájecí kiosek, je pryč a není se čím napojit. Od dobrodince Démona dostávám jeden Gambrinus, který mi opravdu přijde k chuti. Proto kvůli zimě a žízni nakonec zvolíme ústup do nějaké zdejší restaurace. Žel bohu zde ještě sezóna nezačala na plné obrátky, a tak po několika neúspěších volíme návrat do kempu. Ani se místním nedivím, že nás nechtějí do restaurací vpustit. Když přijde pár individuí v maskáčích a prohlašuje, že jich za nimi jde ještě 20 a všichni jsou pěkně žízniví, tak bych taky neváhal a stahoval rolety. V kempu rozděláme oheň a přivoláme telefonem paní do kiosku, která nám prodá nějaké to pitivo a klobásu. Začínáme se tetelit kolem ohně a zima se stává snesitelnější. Někteří borci i vytahují gril a začínají opékat různé pochutiny. Někdo staví stan.

Mrcasnická zábava je v plném proudu a naruší ji jen páreček dvou zamilovaných Němců (mužů), kteří nám bez omalení stápějí dřevo připravené na zítřejší prase. Po menší domluvě dřevo nechají na pokoji a mrznou u svého skomírajícího ohníčku. Klábosí se ovšem možném i nemožném a zábava nabírá obrátky. Ke slovu se dostává i správná mrcasnická latina. Kolem třetí ráno se vzdávám a odcházím do nedaleké chatičky strávit skoro polární noc.

Ráno se probouzím s omrzlým nosem a vyrážím na shromaždiště. Dnes ráno a během dopoledne doráží další část účastníků. Všichni balí detektory a vyrážejí podle Myšákových rad do terénu. Zůstávám zde sám, protože Myšák vyráží pro připravené prase. Chci si alespoň zkrátit čas a tak se dávám do řeči s majitelkou kiosku. Svou chybu ale zjistím pozdě a po zhruba 45 minutách monologu se raději omluvím a odcházím se vyhřívat na sluníčko. Konečně je tu prasátko, co prasátko - je to prase jako prase. Přitáhneme proto gril a laborujeme, jak ho správně napíchnout a upevnit. Po menším problému s rozděláváním ohně je selátko konečně na rožni, kde se vesele vrtí a čeká až bude ohlodáno na kost. Přikládáním, povídáním a popíjením pivka nám příjemně ubíhá odpoledne. Počasí nám moc nepřeje a začínají dešťové přeháňky. Bandy mrcasníků se vracejí z hledání a opět začíná zábava.

Dnes je díky oblačnosti mnohem tepleji, v ohništi je žhavý základ - déšť nám ani nijak nevadí. Je opravdu o čem debatovat, jsou předkládány zajímavé nálezy… Než se nadějeme je večer, prasátko je zralé k okrajování. Masa je spousta, a tak je přivolána grupa z místního hostince, která nevydržela nápor deště a hladu. Maso je opravdu výborné a mám dojem, že si každý pochutnal. Masa je opravdu spousta a už nyní začínám mít dojem, že ho hodně zůstane. Sám jsem spolykal asi kilo masa a se základem asi 10 piv se sotva valím. Opět se debatuje, pojídáme prase a hlavně popíjíme. Už se hodně připozdívá, a tak se skupinky začínají trousit do svých chatek. Zůstává jen pár lidí, došly cigarety a alkohol. Zbytek prasete necháváme na ohni a pořádně přikládáme, aby se zbytek do rána dopekl. Jsou čtyři hodiny ráno, jde se spát.

Dopoledne se opět setkáváme u kiosku a našich tvářích je pěkně vidět jak byla včerejší noc bujará. Pomalu se loučíme, zabalíme si saky paky a vyrážíme hledat či zamíříme k domovu.

Akci považuji za opravdu zdařilou, sešla se dobrá parta lidí, pokecali jsme, popili, získali kontakty a poznaly spoustu nových kamarádů. Doufám, že se zde za rok opět sejdeme v hojném počtu.

Zde je k nahlédnutí pár fotek za jejichž zaslání Vám děkuji.