Report z akce Peníkov 2006

Takže Peníkov máme za sebou a tak alespoň krátké zhodnocení. Akce se konala za pěkného počasí v krásných lesích, na jihu naší republiky, v soukromé farmě. Tento sraz patří mezi ty menší, takže samozřejmě je to takové volnější, než když se sejdou stovky lidí. (Všechno má své výhody i nevýhody. ) Auta se parkovaly několik metrů od hlavní budovy, ale zase naopak, kdo chtěl stanovat bylo pro něho vyhrazeno místo na posekané louce, kde samozřejmě mohl parkovat i svůj automobil. Což, jak jsem si všimnul, využili například hledači, kteří přijeli s celou svojí rodinou včetně dětí. Případně pokud chtěli, měli tam i svůj oheň. K dispozici všem bylo samozřejmě prostorné ohniště s dostatkem topiva, pár metrů od hlavní budovy a tedy hospody.
Tím vlastně chci říci, že “všechno na pohodu“. Majitelé a současně provozovatelé občerstvení s již klasickým správňákem šerpou, byli vstřícní a tolerantní, podávala se sekaná, utopenci, točil se gambík, no a hlavní chod pečené kůzle s vepřovým jsem si pochopitelně nenechal ujít (protože tolerantně mohl přinést kdokoli ochutnat tu svojí pálenku), takže jsem zapíjel baštu hruškovicí z Moravy od kolegy a ještě k tomu jsem měl rajčatový salát od paní Liborové. Co více si přát? Až na ty mé nálezy. V sobotu mi dokonce zkolabovaly baterky. (zlé jazyky mi to dokonce nevěřily! ) Ovšem někteří měli to štěstí a tak jsem jenom, jak se říká, mohl zatlačit slzu. Našly se pěkné věci aspoň co já vím například známka SSpanzer… (na druhé straně,, Waffen SS‘‘) v perfektním stavu (rarita), prsten s lebkou, v ruském táboře medaile Za otvagu(na druhé straně s číslem), zlatý snubák s perfektně vyrytým věnováním, několik přesek, jedna přeska byla snad nějaká poštovní, nikdy jsem ji ani v žádné publikaci neviděl, ale u všeho (když se šťastní nálezci pochlubili) jsem samozřejmě nebyl atd. Našlo se samozřejmě plno drobností, ale chtěl jsem se zmínit o těch opravdu zajímavých nálezech, které se nenajdou,, každý‘‘ den.
Jak to tak bývá, plno z nás se zná již z předcházejících srazů, podle jména nebo alespoň podle vidění. Přijeli ovšem také hledači z Moravy, byl tu také Oťas se svojí partou, ale také začínající hledači, kteří se velmi brzy aklimatizovali a zapadli mezi nás. Druhý den tito hledači již suveréně radili novým přijíždějícím.
Málem bych zapomněl, také byla k dispozici televize (hrály se poslední utkání v hokeji), takže skalní příznivci o nic nepřišli.
Co říci na závěr? V každém případě poděkovat Liborovi, který tuto akci sám a nezištně pořádal a nesl tedy tu pomyslnou tíhu odpovědnosti. Takže Libore díky za tři pohodové dny a doufám-doufáme, že za rok se tu zase sejdeme.

A ještě pár momentek, které jsem fotil já nebo Kerim (s jeho svolením)

Kokr