Rodinné stříbro nalezeno po osmdesáti letech

07. 03. 2023 Autor: Redakce DW 2780× 11

Rodinný poklad ukrytý na prahu druhé světové války na rodovém panství Adamem Glazewskim objevil po osmdesáti letech jeho vnuk Jan, a to na základě mapky, kterou mu nakreslil zpaměti jeho otec Gustaw.
Když rodina Glazewských utíkala v září 1939 ze svého panství ve východním Polsku před Stalinovou invazí, který si rozdělil Polsko s Hitlerem, nemohla si vzít sebou své rodinné bohatství. Stříbro a lovecké zbraně tak zakopala na tajném místě. Doma tehdy zůstal jen patriarcha Adam, aby čelil Rusům, kteří ho ale z jeho domu vyhnali a on jen tak tak unikl popravě. Jeho čtyři synové se domů nikdy nevrátili a rozprchli se po celém světě, ale na legendu o rodinném pokladu nikdy nezapomněli. O pokladu se v rodině hodně mluvilo, ale až Jan se rozhodl, že se na panství vydá a pokusí se rodinné bohatství najít. Požádal svého otce, který byl jako mladý u ukrývání cenností, ať mu nakreslí mapu. „Tu mapu mi dal v roce 1989 spolu s nějakými instrukcemi, nakreslil ji zpaměti padesát let poté, co z Polska odešel. Když jsem tu mapu uviděl a pročítal k ní pokyny, bylo to pro mě hodně emotivní. Věděl jsem, že to musím udělat. Poslední věta otcových poznámek zněla: 'Musíte najít naše stříbro a moje lovecké zbraně'. “
Pátrat začal Jan ale až v roce 2019. Na bývalé panství ležící kousek od dříve polského, dnes ukrajinského města Lvov se někdejší profesor na univerzitě v jihoafrickém Kapském Městě vydal 28 let po smrti svého otce Gustawa, který se usadil v Jižní Africe po bojích na straně Spojenců ve druhé světové válce. Gustaw zemřel v roce 1991. Téhož roku Ukrajina získala nezávislost, ale trvalo dalších deset let, než Jan poprvé navštívil bývalé rodinné sídlo. A teprve v roce 2019 s pomocí neteře Layly a dvou místních ukrajinských detektorářů začal pátrat. „Zdálo se to jako téměř nemožný úkol, “ vzpomíná Jan. „Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Na mapě otec zakreslil, kde byl původní panský dům – mimochodem ten zcela zničili Rusové, ale my jsme našli jeho zarostlé základy. Na mapě vedla tečkovaná čára – cesta k pokladu, přes obdělané pole – dnes jsou tam jen křoviny – bylo to asi sto metrů, co jsme se museli jimi prodrat, a pak sejít dolů ze svahu. Pokyny říkaly: 'Tam, kde začíná les, musíte kopat naše stříbro'. " Ale samozřejmě po osmdesáti letech, to tam vypadá úplně jinak, člověk neví, jestli les ustoupil ze svahu, nebo naopak postoupil nahoru. Existovala také možnost, že poklad již byl vyzvednut. “
Jan instinktivně cítil, že by jeho děda, když poklad zakopával, příliš ze svahu nesešel, který tam byl čím dál strmější a zarostlejší. Dali se tedy do hledání hned zkraje stráně a když detektor zahlásil signál, potvrdilo se, že měl pravdu. „Byl jsem velmi, velmi dojatý, “ říká.
Některé věci tehdy zabalila Janova matka, která zemřela, když mu bylo pouhých sedm let, a která uprchla z Polska po boku manžela Gustawa. „Jednou z věcí, které jsme ze země vytáhli, byla šperkovnice a uvnitř byly rozmanité drobností, “ vzpomíná Jan. A moje neteř řekla: Pravděpodobně je balila tvoje matka; to jsou šperky tvé matky. Takže jsem se dotýkal věcí, kterých se dotýkala ona před osmdesáti lety. Takže to pro mě byla velmi emotivní věc. Byla tam dokonce křestní lžička s vyrytým jménem jeho otce a četné artefakty s iniciálami jeho babičky, která zemřela na španělskou chřipku v roce 1918.“
Profesorovi v důchodu Janovi bylo řečeno, že poklad má hodnotu tisíců dolarů. Ale jak říká, pro něj jsou to věci, které se nedají penězi vyčíslit – a doufá, že některé předměty z pokladu jednoho dne představí na výstavce v Ivano-Frankivsku, městě nejbližším starému rodinnému statku.
„Je to jakési splnění životního snu, snu malého kluka o nalezení pokladu. řekl Jan Glazewski. „Ale co je důležitější, je to splnění příkazu mého otce. A dalo mi to velký pocit zadostiučinění; jsem dnes tímto i jaksi sebevědomější. "
Kromě Jana se nikdo z bratrů Glazewských nikdy nevrátil do svého domova a už nikdy neviděli svého otce, který zemřel v Lembergu v roce 1961. Spolu se viděli se jen jednou, když se setkali ve Francii v roce 1967. Sám Jan málem zemřel, než si stihl splnit svůj sen. Bylo mu diagnostikováno HIV poté, co se nakazil kontaminovanými krevními produkty při léčbě hemofilie.