R.U. dělostřelecký granát mod.1863

Nedávno jsem zde zveřejnil neočištěný nález dělostřeleckého granátu nalezeného za bojištěm z roku 1866. Dnes ho prezentuji znovu ale už čistý. Podle Bendeka se jedná o méně častý nález ogivální hlavice, podle průměru (skutečně naměřeno 7,65 cm) 8 cm. 4lb (4pf), rakouského granátu (O. HOHLGESCHLOSSE) mod. 1863 systém Lenk ( LENKSCHES BOGENZUGSYSTEM) se zbytkem pádového konkusního zapalovače, v jeho otvorech byl puškový střelný prach který za letu prohořel až k náplni granátu kterou při nárazu a posunutí pojistky inicioval. Výšku celého granátu a váhu náplně černého prachu neuvádím. Bendek odhadoval 8lb (8 pf) 10,5cm z fotek s neočištěnym gr. ale po očištění se z toho vyklubal, pokud se nepletu, ten lehčí 4lb rozměr a obsah čer. prachu bude patrně trochu jiný. Prosím tedy znalé o upřesnění. Pro "šetrné" :-) chemickomechanické čištění jsem použil ocet, a proto že jsem nenašel ocelový kartáč, tak rašpli, kladívko a dvoustovku hřebík. Po dvoudenním namočení v neředěném octu s hladinou pouze k pádovému zapalovači (ten je asi z jiného materiálu a nechtěl jsem riskovat jeho zničení) jsem nevydržel a začal jsem rýpat dvoustovákem do té krusty. Kombinací rýpání, rašplování a nejúčinnějším oťukáváním kladívkem postupně dostal finální tvar. Při čištění vnitřní části g. jsem se proťukal k malému otvoru kterým jsem se proškrábal do dutého prostoru pod zapalovačem.

Obr. 4 - patrná rovná obvodová hrana (asi nějaké dělení pláště)
Obr. 3 a 5 - vnitřní otvor vedoucí do prostoru pod zapalovačem.
Obr. 8 a 9 a 10 - detail konkusního zapalovače.
Obr. 11 - detail jednoho ze dvou výstupků pro případné nouzové vytažení granátu z děla.

A ještě pár informací co jsem vyhledal na netu pro zajímavost.
Rakouští polní dělostřelci patřili k nejaktivnějším složkám své armády. Byli vybaveni lehkými čtyřliberními (8cm) a těžkými osmiliberními (10,5cm) děly vz. 1863 systém Lenk s  pravotočivými obloukovými drážkami bronzovou hlavní a předním nabíjením. Obsluhu tvořili čtyři nebo pět mužů a představovala v tehdejší dělostřelecké technice nejvyšší stupen'. Rýhované hlavně dovolovaly dostřel do vzdálenosti podle ráže 3,5 až 3,8 km s poměrně dostatečnou přesností.
Dělostřeleckou munici obou nepřátelských stran tvořily hlavně zážehovo-nárazové granáty, časované šrapnely, zápalné granáty a kartáče. U granátu došlo po dopadu k zapálení prachové nálože a po následné explozi k roztrhání těla granátu. Pokud byl granát zápalný, po dopadu byla do okolí rozmetána vznícená hořící směs. Zápalných střel se používalo k zakládání požárů při odstřelování obydlených míst, lesních porostů a pod. Šrapnel byl naplněn olověnými kuličkami o průměru 13 mm. Po výstřelu zážeh patrony postupně přivodil explozi, která roztrhla slabou stěnu jádra a vrhla kuličky ve směru letící střely. Šrapnel explodoval asi 200 metrů před dopadem a poměrně úzký rozptyl stupňoval účinek náplně. Na velmi krátké vzdálenosti, nejvýše do 500 kroků, v případě bezprostředního ohrožení nepřítelem, se používaly tzv. kartáče. Tvořilo je válcové pouzdro ze zinkového plechu, plněné zinkovými kulemi zalitými sírou. Při výstřelu se stěny válce rozřízly o rýhy v hlavni a proud kulí se rozlétl podobně jako broky z brokovnice.

Děkuji za pozornost a případné doplňující informace. Lovu zdar. Slídil